Článek
Léto může mít mnoho podob. Od krásného a příjemného se svěžím vánkem ve vlasech, vůní polí a lánů, luk s pestrobarevným květinovým šatem, osvěžujícími kapkami deště, až po léto suché, vyprahlé a úmorné, jaké zažíváme právě v těchto dnech.
Zatímco jedni tvrdí, že letošní léto s teplotami mnohdy přesahujícími 40 stupňů je zcela normální a tepla si užívají, druzí oponují, že se stáváme němými svědky probíhajících klimatických změn.
A možná nezvratných. Letošní léto se ohlásilo na mnoha místech Evropy nesnesitelnými vedry a následnými lesními požáry již počátkem června. Planeta je přelidněná a zamořená především skleníkovými plyny.
A ve velkém, nedýchatelném skleníku se ocitla velká část Evropy. Málokdo chce slevit ze stále lepšího životního standartu a vzdát se třeba fosilních paliv ve jménu záchrany planety.
Chceme stále víc na úkor planety a přírody, která trpí.
Kácí se deštné pralesy, mnohde musela zalesněná plocha ustoupit zemědělství, stavbě fabrik, supermarketů jen pár metrů od sebe nebo bytovým komplexům. Spousta lidí se nedokáže uskromnit a vzít si z přírody jen to, co ke svému životu skutečně potřebuje. Mít v rodině dvě, tři auta a skútr se stalo podobně jako je tomu v Americe v mnoha rodinách zcela běžným standartem.
Žijeme v nadbytku, jaký dosavadní historie nepamatuje a o jakém se našim předkům ani nesnilo. Jsme zahlceni zbytečnosti, které ani ke šťastnému životu nepotřebujeme. Pouze chceme mít stále víc, přestože nám to stejně radost nepřináší a planeta trpí.
Kupujeme stále nové a nové věci, které nakonec vyhodíme. Pocit radosti a chvilkového vzrušení netrvá věčně. Máme takřka vše a přesto se cítíme křehcí, zranitelní, vyhořelí a osamělí mezi lidmi a vším tím odpadem, který mnohé třídírny pomalu nestačí likvidovat.
Naučili jsme se jen brát, ale neděkovat. Ani sobě navzájem, ani přírodě a ani této krásné planetě, že nám umožnila zde žít. Nakonec nadvládu nad lidstvem převzala sama příroda a pokořila evropské země.
Především v jižní, střední a západní Evropě. A také Kanadu a USA, které taktéž neunikly rozsáhlým lesním požárům s nedozírnými následky. Někde se otevřela země, jinde nastalo ohnivé peklo.
Člověk pasoval sebe samého na Boha a to se mu vymstilo.
Za člověka, který sám sebe pasoval na Boha zaplatila při rozsáhlých lesních požárech v Řecku, Francii a Kanadě nebohá zvířata, která se ničím neprovinila a takřka přes noc přišla o svůj domov, přirozené prostředí a potravu.
A také mnozí hasiči, kteří obětovali svůj život za záchranu druhých, kterým je změna klimatu spojena s tak rozsáhlými požáry šuma fuk. „Nás se to už netýká, my už to své máme odžito a nějak to už doklepeme“.
Může namítnout část starší generace.„ My už to nedáváme, zvláště, musíme li pracovat tolik hodin a někteří dokonce venku nebo v neklimatizovaných prostorách".
Namítají převážně pracující lidé, kterým letošní vedra zvláště znepříjemňují život. „Máme strach. Co se stane s naší planetou a jak to vše zvládneme. V čem a v jakých podmínkách budeme my a naše děti žít“. Strachuje se mladší generace o budoucnost.
Klima této planety se čas od času měnilo. I planeta Země je živou součástí vesmíru v neustálém koloběhu. Jen s tím rozdílem, že lidí bylo mnohem méně a nečelili takovému nárůstu seniorů, jakému čelí mnohé, zvláště evropské a část asijských zemí nyní.
Což bude do budoucna skutečná katastrofa. Jen při změně klimatu, kdy letní teploty i v mírnějším pásmu, jako je střední, západní a severní Evropa mohou klidně překračovat čtyřicítku.
Přestárlá Evropa bude čelit klimatickým změnám.
Už nyní sousední Německo ohlásilo přes 5 100 mrtvých, převážně lidí staršího věku. Ve Francii dokonce lidé, zvláště ti osamělí zemřeli bez pomoci ve vlastních bytech. Oběti hlásí i Belgie a Nizozemsko. Kdysi jsem viděla dánský film Melancholia, kdy se k planetě Zemi nebezpečně přibližuje planeta zvaná Melancholia.
Při pohledu na ni jedna ze dvou sester, které pozorují nezvratný osud svého přechodného bydliště, srážky naší planety s Melancholií praví: „Tato planeta je zlá, lidé jsou zlí, nic jiného si nezasloužíme“.
Následně dojde ke střetu obou planet a výbuchu. A tím vše co bylo, pominulo. Planeta Země byla lidstvu jen propůjčena. A to ji proměnilo v ohnivé peklo. Na sociální síti jsem četla v jedné diskusi názor, že nakonec přežijí jen ti silní, odolní a hydratovaní. Tak, jak to v přírodě ostatně chodí, třeba u zvířat. Ale cožpak ti slabší a méně odolní mají nižší cenu, třeba jen proto, že jsou staří, nemocní nebo ještě malé děti.
V říši zvířat to chodí tak, že o nejslabšího člena rodiny se postarají ostatní příbuzní, nebo ho zavrhnou a ponechají svému osudu. A tak to může být v blízké budoucnosti i v říši lidské. Pokud bude nedostatek pečovatelů, staří a osamělí lidé valnou šanci na přežití mít nebudou.
Podobně jako ti ve Francii, co zemřeli bez pomoci. Taková je bohužel realita. Proto se v dřívějších dobách rodina stmelila a o své stařečky se postarali potomci. Naše babičky a dědové ponejvíce dožívali na výminku.
To strašné sucho mi dere slzy do očí.
Projela jsem částečně mnohé oblasti naší země. A dvakrát příjemný pocit to nebyl. Půda je vyprahlá, mnohá lesní zvířata marně hledají vodu, protože lesní studánky vyschly. Mnohé srnky jsem zahlédla poblíž lidských stavení, kde jim lidé především na vesnicích připravili kbelíky s vodou a něco k snědku. Horkem umírají i ptáci. Kukuřice, slunečnice a mnohé plodiny dosahují jen poloviny své obvyklé výšky. Stromy shazují své listí jako na podzim, zvláště borovice usychají.
Betonová centra měst jsou tak rozpálená, že jsou liduprázdná. Na auta na parkovištích praží slunce a odrážející se teplota zvyšuje tu v okolí. Mnohde chybí zeleň. Pamatuji si z dětství rozsáhlé pastviny, jeteloviny, co dokázaly zadržet vodu. Možná právě to je cesta k uzdravení naší nemocné krajiny.
Lidé jsou vyčerpaní, malátní. Zrovna tak jejich čtyřnozí mazlíčci. Slunce praží stále víc, mnohde bez jediné kapky deště. Jakoby si planeta Země už své oči dávno vyplakala a usychající přírodu, zvířata nebo lidi není čím zkropit.
Jak říká jeden z mých strýčků, bude bída a drahota. Málo ze států včetně naší země si bere příklad z biblického Josefa, který věděl, že po sedmi hojných letech, přichází sedm let bídných. A právě v dobách hojnosti se na ta bídná léta dovedl připravit tak, aby měl egyptský lid čím nasytit a ještě se podělit s ostatními za hranicemi. Kde se buď tak dobře jako on nepřipravili anebo tu šanci nedostali. Za všechnu marnost, rozhazovačnost a nepřipravenost se na světě platí vysoká daň. Nyní to zřejmě pocítíme všichni.
Zdroj:
ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda-na-letosni-sucho-v-evrope-ma-zasadni-vliv–zmena-klimatu-tvrdi-studie-375848
asz.cz/clanek/12386/obsahla-zprava-eu-varuje-pred-extremne-nakladnymi-dopady-zmen-klimatu
ct24.ceskatelevize/clanek/svet/nedavna-vlna-veder-si-v-nemecku-vyzadala-zhruba-5 100-zivotu-375403
idnes.cz/ekonomika/zahranicni/dan-za-extremni-vedra-pocasi-si-v-evrope-vyzadalo-deset-tisic-zivotu-navic-.A260713_100515_eko-zahranicni_jadv
seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-evropa-bojuje-ale-prohrava-vedra-zabiji-stale-vic-lidi-309682
