Článek
Když se ti konečně do-otiskne do těla, že jenom ty jsi svojí vlastní realitou. A když se ti „podaří“ dívat se, vlastně ani nee dívat, ale prostě zůstat uvnitř sebe, ve svém domově a čučíš zevnitř ven…a tím nemyslím čučet ven z vlastní mysli!
Pak si můžeš začít OPRAVDU HRÁT a celý to divadlo si užít jenom pro sebe, pro svoji vlastní intimní srandu. A to je boží.
Všechno je prostě sakumprdum naruby, nenaděláš nic.
Pamatuju si, jak jsem tuhle ochutnávku dostala už během cestování nalehko, kde mým přáním bylo, zcela se odevzdat flow a životu, který se o mě přece postará.
Jak to bylo ve skutečnosti, to už je jiný příběh, který si můžeš přečíst v dalším článku „Madeira adventure“.
Na Madeiře jsem stopovala. Stopovala jsem a připadala jsem si jako homeless, jediná s báglem a károškou, co spí venku v parku na anglickým trávníku před hotelem s all inclusive, nebo v kopcích, v lůně přírody, zmrzlá jak hovno.
Stopuju a sleduju, že jsem fakt jediná, co nemá půjčený auto. Napadlo mě, co si o mě ty lidi v autech asi říkají, když projíždí kolem mě…a hlavně, když mají to prázdný auto, ale nezastaví mi!!!!
„Sakra. Vždyť jsem přece tak sympaticky vyhlížejicí osoba, fakt nechápu“ a začínám se cítit trapně a ten homelessvibe mě začal vcucávat…
A pak mi došlo. „Ty brďo jeden, co děláš? Proč to neuděláš obráceně? Proč se tím celým nepobavit?“
„Tak jo, at je trochu sranda, teď budu sledovat všechny ty projíždějící auta a ty lidi, jak kroutí hlavama a budu se bavit právě tím, jak se nade mnou podivují.“
Úplně mě to nadchlo a začala jsem se smát, že je fakt sranda trochu lidi zmást…tedy v té mé realitě samosebou. A o to taky jde.
Rozumějte, stopovala jsem zrovna v oblasti u těch drahých hotelů a ještě v kopci a možná mě i viděli, jak si rozkládám své lože na tom dokonalém trávníčku před hotelem.
Těšila jsem se na další auto, který vyjede z poza zatáčky!
Ale měla jsem "smůlu"!!!
Okamžitě mi bez váhání zastavilo.
Od tý doby jsem se stopem neměla žádný trabl. Dokonce mi zastavilo i auto v prudkém kopci, který jsem odevzdaně šlapala vzhůru, jestli prý nechci svézt.
Koukám na ně jak zjara, protože si nebylo kam sednout. Celý auto se smálo a zmáčklo a tak jsme jeli vzhůru.
Tak, konec Madeirského příběhu a zpět na začátek.
Tady v té ochutnávce to celé bylo.
Zevnitř ven.
A já si říkám:
„Ty brďo! O co tady jako jde??“
„Vždyť je to celý úplně šílený. Cenzurovat sebe samu ZVNĚJŠKU a ještě to BRÁT VÁŽNĚ?“
„Ale to pak znamená, že přicházím o celé to dobrodružství života a celou tu srandu! Žiju jen na půl!“
Tak to teda NEEE!
„Vždyť je to tady celé jenom pro mě, tak co blbnu?“
stopování na Madeiře
