Článek
Umělá inteligence je často představována jako motor ekonomického růstu a inovací. Ve skutečnosti ale její nástup přináší značnou nestabilitu, jak na trhu práce, tak ve světě firem a investic. Automatizace dnes nahrazuje administrativu, zákaznickou podporu, marketing i analytické činnosti, což vede k propouštění a tlaku na zaměstnance, aby se rychle přeorientovali.
Firmy přitom propouštějí ne proto, že by byly v krizi, ale aby uvolnily prostředky na masivní investice do AI. Tyto investice jsou však nákladné a jejich návratnost nejistá. Výsledkem je paradoxní situace: společnosti snižují počet zaměstnanců, ale jejich zisky ani hodnota na burze tím nutně nerostou.
AI a propady akcií
V posledních letech se ukazuje, že sázka na AI nemusí investorům automaticky přinášet zisky. U řady velkých technologických firem vedly oznámené miliardové výdaje na umělou inteligenci k poklesu cen akcií, protože trh začal pochybovat o jejich smysluplnosti.
Investoři se obávají zejména extrémně vysokých nákladů na datová centra, hardware a energii, dlouhé doby návratnosti investic.
Akcie některých technologických firem tak klesají nikoli proto, že by AI nefungovala, ale proto, že stojí příliš mnoho peněz a výsledky nepřicházejí dost rychle. To vytváří tlak na management, který pak často reaguje dalším propouštěním nebo škrty v jiných oblastech.
AI tak neovlivňuje jen jednotlivé zaměstnance, ale celý ekonomický ekosystém — od pracovních míst až po finanční trhy.
Neochota ke změně jako důsledek, ne vina
Lidé, kteří kvůli AI přicházejí o práci, jsou často označováni za málo flexibilní. Ve skutečnosti je jejich odpor ke změně pochopitelný. Změna oboru znamená ztrátu jistoty, nutnost dalšího vzdělávání a často i pokles příjmů. Ne každý má možnost nebo kapacitu začít znovu v technologickém světě.
Neochota ke změně tedy není hlavním problémem, ale spíše reakcí na systém, který se mění rychleji, než dokáže nabídnout reálnou podporu.
Kde hledat nové zaměstnání a příležitosti?
Navzdory negativním dopadům existují oblasti, kde lidská práce zůstává klíčová, nebo kde AI vytváří nové role.
Profese založené na lidském kontaktu jako např. zdravotnictví, sociální služby, vzdělávání, péče o seniory.
Může to být spolupráce s AI, jako projektový manažeři, IT podpora, testeři, lidé propojující technologii s praxí.
A nakonec řemeslné a technické profese. Ty ovšem lidé moc dělat nechtějí, vyžadují totiž fyzickou zdatnost. Vzhledem ke stavu zdraví českých občanů a jejich návyků je to i pochopitelné.
Propojení původního oboru s novými nástroji je pro lidi, kteří dokážou využít AI jako nástroj, a ne jako konkurenci, zvyšují svou hodnotu na trhu práce.
Rekvalifikace a dlouhodobé vzdělávání není rychlá záchrana, ale jako nutnost v proměnlivém pracovním světě.
Umělá inteligence lidem práci skutečně bere, ale zároveň ji i vytváří. Rozdíl spočívá v tom, kdo je ochoten se přizpůsobit a kdo zůstane stát na místě. Neochota ke změně může být pochopitelná, ale v dlouhodobém horizontu neudržitelná. Budoucnost práce nebude patřit těm, kteří budou s AI bojovat, ale těm, kteří se naučí s ní spolupracovat.
