Karibuni aneb Afrika na Valašsku, kdy slony doplní nosorožci či gorily? Odpovídá ředitel zlínské zoo

Zoo Zlín je od roku 2011 druhou nejnavštěvovanější zoologickou zahradou v Česku. Loni ji navštívilo přes 770 tisíc návštěvníků, což je druhý nejlepší výsledek v historii zlínské zoo.

V současné době realizuje vizionářský projekt Karibuni, který návštěvníkům představí africká zvířata ve 21hektarovém přírodním bioparku. Výstavba Karibuni je kvůli finanční náročnosti rozdělena na etapy. V rámci Karibuni je i výstavba kempů a safari stanů s kapacitou přes 200 osob.

Jaké chovatelské úspěchy otevírají dveře zlínské zoo v Asii? Jaké chovatelské úspěchy již dosáhla a jaké výzvy zlínskou zoo čekají? Jaké záchranářské projekty zoo podporuje? A jak se řediteli zoo usíná se 150milionovým úvěrem?

O tom hovořil ředitel zlínské zoo Roman Horský.

V jaké fázi je dokončení Karibuni?

V roce 2022 jsme dokončili chovné zařízení pro slony, v roce 2024 chystáme záchranné centrum pro lvy. Do 5 let bychom rádi dokončili druhou etapu Karibuni, která zahrnuje velkorysé výběhy pro nosorožce, hrochy, žirafy a dva kempy.

Loni jsme dokončili projekt II. etapy Karibuni a následně to bude záležet na financích od zřizovatele či z jiných zdrojů. Nemůžu přesně říci, jestli to bude za 3 či za 5 let.

Jakmile dokončíme druhou etapu, tak budeme mít příjmy z ubytování a budeme moci pokračovat v III. etapě Karibuni, která zahrnuje i velké primáty - šimpanze, gorily. Pro gorily bychom chtěli výběh o velikosti 1 hektaru. Výhodou goril je to, že se pro ně staví nejsnáze z velkých lidoopů. Šimpanzi jsou velice inteligentní, důmyslní, takže ty bezpečnostní prvky stavbu prodraží a výběh se musí velmi promyslet. Navíc bychom preferovali výběh otevřený, nezastřešený. Zesnulý ředitel ostravské zoo Petr Čolas, který patřil mezi odborníky na chov šimpanzů, mi otevřený výběh pro šimpanze rozmlouval, ale já bych nejspíš jiný než otevřený nechtěl. Takže nejspíš zůstaneme u goril… (úsměv).

Nebo obojí, to taky zní dobře.

Nebo obojí. (úsměv)

Nové záchranné centrum pro lvy je tedy další krok ve výstavbě Karibuni, pro jaké lvy bude určeno?

Pro zabavené lvy. My tím pomůžeme státu, který přesně neví, co se zabavenými šelmami, které jsou chovány v nevhodných podmínkách u soukromých „chovatelů“. Lvíče se poměrně běžně prodává kolem 10 tisíc korun, což je dostupné pro mnoho lidí. Následně jsou chováni v nevhodných podmínkách i nevhodným způsobem, často jim chybí socializace od matky, se sourozenci. Znají jen flašku, svého pána, maximálně jiná domácí zvířata.

U zabavených lvů se bude jednat o jedince s nejistou minulostí, bez rodokmenu, naprosto nevhodná zvířata do chovu. Navíc jejich socializace bude velmi těžká. Pleteme si tím na sebe bič, budeme pod drobnohledem státu, našich návštěvníků i bývalých vlastníků zvířat.

Z mého pohledu by bylo ideální mít samčí a samičí skupinu, která je i v přírodě přirozená. Chceme se vyhnout chemické i fyzické kastraci, což je úplně ten poslední tah. Pohled na vykastrovaného samce lva je smutný, ztratí hřívu. V každém případě to bude velká výzva pro chovatele, ale i vůči těm zvířatům je důležité je dát dohromady, pracovat s nimi, aby lvi žili co nejvíce přirozeně.

Příspěvek zřizovatele (město Zlín) na provoz činí přibližně 35 milionů korun. Co investiční dotace na expozice? Projevuje se právě nižší stálý příspěvek na provoz výraznější podporou investiční akcí?

Naše filozofie je, že si chceme z vlastních zdrojů pokrýt provoz.

A na investice chceme využít peníze zřizovatele. Poslední dotace na výběhy jaguárů, respektive slonů, jsme financovali úvěrem ve výši 148 milionů korun. Přičemž polovinu hradíme my a polovinu zřizovatel, město Zlín.

Veskrze všechny ostatní zoologické zahrady hradí investiční akce skrze peníze od zřizovatele.

My jsme přišli na město s nabídkou sdíleného úvěru, protože město Zlín opravdu tak vysoké prostředky na stavbu expozic nemělo. Ročně se jedná o přibližně 12 milionů korun, my ručíme za úvěr i kryjeme úrok.

Jak se řediteli zoo usíná ze 150milionovým úvěrem a rozestavěným pavilonem?

Teď už je to lepší, ale když jsem měl přesvědčit lidi, že to je pro nás ta správná cesta, to bylo těžké. Při tak vysoké investici se může stát cokoliv. Finální rozhodnutí bylo záhy po pandemii koronaviru, kterou jsme ustáli především díky přímé podpoře od lidí, návštěvníků. Ti nám posílali peníze, abychom vůbec pokryli chod zahrady. A právě tato podpora nás nastartovala, kdy jsme si uvědomili, že když postavíme výběh pro jaguáry, začneme s výstavbou Karibuni, tak to bude výjimečné nejen pro zvířata, ale i pro všechny naše fanoušky, které tady máme. Jestliže bychom Karibuni nezačali, tak bychom museli slonice poslat pryč. Já jsem již byl odhodlaný, že by šly pryč, protože nemělo cenu, aby strávily zbytek života tady, bez samce, bez možnosti mít mláďata a v malém výběhu.

Dnes mají jedno z nejlepších zařízení na světě, máme mládě, první africké slůně narozené v České republice. Máme samce. Jde vidět, že jsou spokojení. To všechno by bez odvahy vzít si úvěr nebylo možné.

Budete přivážet ještě další slonice?

Ne, ne, my chceme postavit stádo na stávajících 3 samicích, mláděti a samci Jackovi.

Teď očekáváme příchod ovulace u jedné ze samic, tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet.

Celé nás to stálo ohromné úsilí a v Karibuni teď zúročujeme 10 let intenzivní práce. Slonice na začátku nebyly kontaktní. Museli jsme začít s tréninkem přes bariéru, tréninkem na inseminaci, stálo nás to miliony korun, ať do vylepšení původního pavilonu, do výzkumu, do řady týmů, které tady školily naše chovatele, prováděly inseminace. Vedle finančních prostředků to stálo opravdu velké chovatelské úsilí, někteří chovatelé odešli, protože nepřijali změny, nevěřili v Karibuni, neviděli ve změně chovu slonů budoucnost.

Přičemž na začátku byla náhoda, když jsem potkal na jedné akreditaci jednoho z největších znalců slonů, aniž bych o tom věděl. Ten mě přesvědčil o změně strategie chovu, propojil mě s jinými týmy, kteří se chovem slonů zabývají, provádějí inseminace.

Jak se změnily vztahy mezi vaší zoo a ruskými či ukrajinskými kolegy po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu?

V minulosti jsme spolupracovali s ukrajinskými zoo. Ruské zoo měly zájem o hadilovy písaře, které odchováváme jako jedni z mála v Evropě, ale nakonec jsme s přesunem nesouhlasili, ať již z chovatelských důvodů, protože neměli dobré podmínky pro chov těchto ptáků, tak z hlediska komunikace, která s nimi nebyla nejlepší.

Vždy, když někam posíláme zvířata, tak chceme vědět spoustu detailů, což se nám daří například v rámci SEAZA (South East Asian Zoos Association), což je Asociace zoo jihovýchodní Asie.

Ale i v rámci zoo jihovýchodní Asie jsou rovněž kvalitativní rozdíly.

Určitě, ale spousta jejich zahrad je dobrá. My hodně spolupracujeme se zoologickými zahradami z Indie, ale také s malajskými zoologickými zahradami, nyní rozjíždíme spolupráci s indonéskými zoologickými zahradami. Takže jsme ještě o kousíček blíž „východu slunce“.

A tam vám otevírají dveře právě dvojzoborožci a další druhy zoborožců? S jejichž chovem jste velmi úspěšní…

My máme spoustu ohrožených druhů ptáků právě z jihovýchodní Asie. Tyto druhy nejsou až tak časté tady v Evropě nebo za Atlantikem. Ale právě v zahradách jihovýchodní Asie se chovají.
Takovým příkladem je thajská Khao Kheow Open Zoo, která vlastně odchovává naše dva ikonické druhy, dvojzoborožce indického a marabu menšího. Oni jsou jediní, kteří je odchovávají v jihovýchodní Asii a my jediní, kteří je momentálně odchovávají v Evropě.

Právě proto jste v zlínské zoo nedávno měli thajskou velvyslankyni…

Ano, právě jejím prostřednictvím bychom chtěli navázat hlubší spolupráci s dalšími zoo v rámci SEAZA, abychom mohli s těmito druhy udělat nějaký společný chovný program.

Vedle toho je důležitá i výměna know-how. Anebo je něco jiného chovat ptáky jihovýchodní Asie v Česku a v jejich domovině?

To srovnání je důležité, přestože každý pracujeme v jiném prostředí. V Asii to samozřejmě nejvíc ovlivňuje počasí, kde mají období dešťů a sucha. Je důležité si vyměnit informace, kdy jednotliví ptáci hnízdí u nich, kdy u nás, v jakých podmínkách chováme my, v jakých oni.

My někdy musíme vajíčka odebrat do líhně, jiné je také krmení na začátku po vylíhnutí, jiné po měsíci života atp. Ty jejich podmínky nám mohou ukázat, jak to můžeme dělat líp, což platí i opačně. Takže je spousta dat a proměnných, které si vyměňujeme a které mají za cíl rozmnožovat tyto ohrožené ptáky.

Chovají zoo ze SEAZA nějaký druh zoborožce, kterého byste v zoo rád choval?

O nová zvířata mi v tomto případě nejde. Spíš chceme rozšiřovat chovné skupiny, které tu máme, abychom měli dobrou základnu pro chov.

Zoborožci jsou dlouholetá párová zvířata, která specifické hnízdění. Samice se na sezení na vejcích a z části i na krmení mláďat „zazdí“ trusem či bahnem v dutině stromu. Samice zanechá pouze malý otvor, kterým její druh přináší potravu pro ni a jejich mláďata. To jsou vše důvody, proč je jejich chov obtížný…

Ano, jakmile jeden z páru uhyne nebo si nesednou, tak může být na dlouhé roky konec chovu daného druhu. Navíc u těchto druhů není možnost je příliš napárovat někde jinde.

Teď se objevila jedna samice marabu menšího ve vlastnictví Zoo Bronx ve Spojených státech amerických. Nyní jednáme o jejím přesunu k nám, takže je důležité vědět o chovaných zvířatech po světě.

A pak je to ta legislativní mašinérie pro vyřízení převozu k nám, což trvá kolem jednoho roku, v Indii kolem dvou až dvou a půl roku, než se vyřídí převoz zvířete. My nyní máme odchované mládě dvojzoborožce indického, které by mělo opouštět rodiče a najít si partnera. Jsme tak otevření k tomu, že bychom jej poslali například do Thajska, kde mají mladého samce, aby se socializovali.

Co jiné zahrady v jižní Asii, dlouhodobě spolupracujete se zoologickými zahradami z Indie?

Ano, s několika zahradami z Indie spolupracujeme přes 12 let a neustále se zvyšuje počet spolupracujících zahrad z tohoto regionu. Nicméně v Indii je to složitější, protože tam to funguje tak, že mandát ředitele zoologické zahrady je na 3 roky a následně je odeslán na jiné místo v rámci ochrany přírody, takže než se stihne zorientovat a začít s některými projekty, tak odchází. Je to tak dáno kvůli korupci. Už se mi stalo, že jsem projekt rozjížděl s jedním ředitelem, rozvíjel s dalším a dokončil s třetím ředitelem.

My už tam máme osobní vazby, Indové jsou velmi vzdělaní a mnohem etičtější ve vztahu ke zvířatům než my v rámci Evropy. Na tu spolupráci s Indy se vždycky těším. Je to na dlouho, ale těším se.

Právě z Indie jsme také přivezli spoustu etnografických věcí. Dveře, sochy, architektura, ale i kameny pocházející z Indie najdete v nové expozici Kerala. Chtěli jsme tam docílit skloubení kultury a zvířat, které je typické pro indický subkontinent.

A přivezete i nosorožce indické?

Ne, vystačíme si s nosorožci tuponosými jižními, kteří jsou v původní části zoo, kde chováme jednoho samce a dvě samice.

Jak to s nosorožci tuponosými jižními vypadá po chovatelské stránce?

Nyní čekáme na výsledky. Zaznamenali jsme páření s jednou samicí, sice to nebylo první páření, ale bylo intenzivnější než kdykoli jindy. S druhou samicí se náš samec nepáří, navíc má nálezy na reprodukční soustavě.

V tomto výběhu nemůžeme chovat více nosorožců, v další etapě Karibuni budeme mít výběh pro 10 nosorožců. Nosorožce tuponosé se v lidské péči příliš nedaří odchovávat, přestože jsou nejběžnějším druhem (jižní poddruh) nosorožce na světě. U nosorožců dvourohých je to naopak, lépe se množí v lidské péči, ale ve volné přírodě je jich málo.

Co se týče ochranářských projektů, na čem nyní nejvíce pracujete?

Ochranářské projekty jsme spojili s nynějšími novými expozicemi, takže se snažíme podporovat ochranu slonů. Konkrétně se jedná o projekt Retiti v Keni, kde mají přes 40 slůňat, která musí krmit, což je obrovské množství kozího mléka. Mají stádo koz o několika stovkách zvířat. Takže za 352 tisíc korun jsme zajistili mléko pro všechna slůňata v záchranné stanic na 1 měsíc. Ročně potřebují přibližně 4,5 milionu korun. Je nyní na nás, abychom finanční podporu zvýšili.

A vaše další projekty?

Druhý významný projekt se týká afrických supů, které máme v expozici Gora Ark. Jedná se o podporu organizace Vulpro, která dělá monitoring výskytu kriticky ohrožených afrických supů v Zimbabwe, v Jihoafrické republice i v dalších zemích jižní Afriky.

Supi jsou náš ikonický rod, začínali jsme reintrodukcí supů na Balkán, kde bylo upouštěno od pastevectví, čímž mizelo jejich přirozené prostředí a potrava. Supi tam byli také tráveni. Nyní se pastevectví podporuje, je tam edukace o přínosu supů pro krajinu a nyní tam už i naši vypuštění supi mají mláďata.

V Africe je ten problém trochu jiný, supi tam ohrožuje používání Diclofenacu, což je léčivo proti zánětům u hospodářských zvířat. Pro supy je však jedovaté. V Indii jej farmáři již nepoužívají. My Evropané jej sami používáme, přestože ostatní nutíme od upouštění této léčebné látky. V Africe dále supy ohrožují otrávené návnady na lvy a další šelmy, využívání částí jejich těl na šamanské rituály, supi jsou přiotráveni tabákem, zabiti a rozkrájeni.

Další africký projekt je ochrana nosorožců v národním parku Hluhluwe-iMfolozi, kde jsme odeslali milion korun na jejich ochranu. Pro představu, v předchozích letech byli v Africe v průměru upytlačeni dva nosorožci denně, slonů dokonce dvacet.

Pro nás je nejdůležitější zapojení místních komunit, aby se přímo podíleli na ochraně přírody.

Máme ještě český projekt Kukang na ochranu outloňů a dalších zvířat, v projektu Saola monitorujeme zvířata ve Vietnamu, kde se nachází řada druhů, které se považovali za vyhubené.

V Česku dlouhodobě vypouštíme sýčky v okolí Napajedel, kde ovšem zrušili pastviny pro koně, takže sýčci přišli o habitat a musí se přesouvat. Škoda, že se pastva koní zhatila, protože ta populace už začínala fungovat a toto může být pro ně rána. Uvidíme, jak populace zareaguje, ve vypouštění sýčků budeme nadále pokračovat.

Co australská zvířata, chystáte nějaký nový ohromující druh? Co například chov koal, ty jsou spíše náročné finančně, než chovatelsky…

My jsme zahrada, která má nejmenší počet zvířat v ČR, možná i druhově. Chováme 1 200 zvířat, ostatní zoo mají 5, 6, 7, 8 tisíc zvířat. Již to tak máme 10-15 let, nehodláme to měnit.

Už nemáme ambici honit se za ohromujícími druhy, spíše se snažíme zkvalitnit naše chovy a působit na populace námi chovaných druhů v zoo globálně.

Naši chovatelé jsou extrémně dobří ve srovnání se zbytkem Evropy i světa, takže s reintrodukcí dokážeme pomoct, ale musí být kam.

V minulosti jsme se snažili o zisk pand velkých, hodně jsme debatovali o tom s Vídní, kde je chovají. Měli jsme určené místo na pěstování bambusu i na pavilon. Najednou se to všechno obrátilo a přišly zprávy, že panda bude v naší metropolitní zoo. My bychom se neobešli bez dovozu bambusu, ale i to by se dalo zařídit. Nicméně přišel koronavirus, který zdražil leteckou dopravu, takže i z důvodů finančních i kvůli faktoru udržitelnosti jsem nakonec rád, že jsme se soustředili na jiné druhy zvířat.

Co Zátoka rejnoků, což je dodnes obrovský návštěvnický hit, jak je to s jejich chovem?

Rejnoky rozmnožujeme a posíláme je i do jiných zoologických zahrad, nedávno do Lipska.

Kde vůbec jste přišel na myšlenku chovu rejnoků a jejich krmení návštěvníky?

Ve Spojených státech, kde mě na jejich expozici lákal jeden ředitel. Já jsem říkal, že mě „hladící“ expozice moc nezajímají. Já si to představoval trochu jinak, například nechodím do expozic s delfíny a do dalších kontaktních expozic. Ale pak jsem se k rejnokům vrátil a položil do bazénu ruku s krevetou a byl to obrovský zážitek. Navíc rejnoci jsou sociální zvířata a k lidem připlouvají i na tropických ostrovech.

Při příjezdu domů jsem posbíral tým, projeli si evropské expozice s rejnoky a navrhli si naše řešení.

V Americe byl kruhový bazén, kde návštěvníci měli možnost dotyku prakticky všude. My jsme chtěli, aby měli rejnoci i svůj klid, kde se mohou dotykům vyhnout. Takže se z jedné strany k rejnokům nedostanete a ti si mohou od návštěvníků „odpočinout“.

Nyní jednáme o chovu nových druhů zvířat, která jsou chována v Evropě raritně, některá v Česku nenajdete vůbec. Nás to posune chovatelsky a návštěvníci se mají na co těšit.

TIP: Jaké je hospodaření zoologické zahradě ve Zlíně? Kdy dosáhne na milion návštěvníků?