Článek
Efektivní altruismus vznikl na počátku 21. století jako reakce na rostoucí potřebu promýšlet, jakými způsoby darovat peníze, čas či energii tak, aby skutečně došlo k co největšímu zlepšení života druhých. Zatímco klasická charita staví především na nezištném úmyslu pomoci, efektivní altruismus zdůrazňuje, že pouhá dobrá vůle často nestačí. Cílem je hledat, kde a jak lze daným objemem zdrojů zachránit nebo zlepšit co nejvíce životů, a to na základě analýz, dat a měřitelného dopadu. Tato změna v myšlení proměňuje filantropii z jednoduchého gesta štědrosti v důkladně promyšlenou strategii, která může reálně ovlivnit miliony lidí po celém světě.
Kořeny efektivního altruismu jsou spojeny především s filozofem Peterem Singerem, jenž už v 70. letech proslul argumentem, že pokud můžeme zachránit utápějící se dítě bez výrazných obětí na naší straně, jsme povinni to udělat. Singerova kniha The Life You Can Save přenesla tuto morální povinnost do globálního měřítka: s poměrně malým finančním obnosem lze v některých oblastech světa zabránit nemocem a úmrtím v míře, kterou by většina dárců dříve vůbec nepovažovala za dosažitelnou. Filozof Toby Ord a jeho kolega William MacAskill z Oxfordu tyto myšlenky dále rozpracovali a dali jim instituční základy. Ord založil Giving What We Can, iniciativu, kde se tisíce lidí zavazují darovat alespoň deset procent ze svých příjmů na nejefektivnější neziskové organizace. MacAskill zase spoluzaložil projekty, které pomáhají lidem zmapovat, ve kterých oblastech je jejich pomoc nejvíce potřeba, a vydal knihu Doing Good Better, srozumitelně vysvětlující principy efektivního altruismu.
Zásadní hybnou silou efektivního altruismu je proto otázka, jakým způsobem měřit dopad. V oblastech zdravotnictví a globálního rozvoje se tak prosazuje myšlenka, že existují intervence, které mají vzhledem k vynaloženým penězům či času nesrovnatelně vyšší účinek než jiné. Nezisková organizace GiveWell vyhodnocuje a doporučuje charitativní projekty s ohledem na jejich skutečný dopad na lidské životy. Zaměřuje se především na distribuci moskytiér proti malárii, léčbu parazitů či přímou finanční podporu nejchudším lidem pomocí mobilních plateb. Náklady na záchranu jednoho dětského života se díky těmto iniciativám pohybují v řádu tisíců dolarů. Pro srovnání, v jiných charitativních projektech – často zaměřených spíše na vyspělý svět – mohou být podobné výsledky mnohonásobě dražší.
Filozof Peter Singer často uvádí příklad toho, že cena za vycvičení jednoho vodicího psa ve Spojených státech může dosahovat kolem čtyřiceti tisíc dolarů, zatímco stejná suma ve vybraných rozvojových zemích dokáže pokrýt léčbu očních infekcí u stovek až tisíců lidí, kteří by jinak oslepli. Účinnější investice je v tomto případě zřejmá. Jakkoli může být pomoc s financováním vodicího psa šlechetná, pokud jde člověku o maximální dopad, měl by raději zamezit zbytečnému oslepnutí tisíce lidí. Právě zde se ukazuje jádro efektivního altruismu: řeší se nejen to, zda je pomoc dobrá, ale zda je to ta nejlepší možná forma pomoci při daném rozpočtu.
Takzvaný earning to give je dalším fenoménem, který efektivní altruismus zpopularizoval. Namísto toho, aby se nadaný člověk věnoval klasické práci v neziskovém sektoru, může zvolit vysoce výdělečnou kariéru v komerční sféře. Pokud se přitom zaváže, že většinu svého platu nebo zisku bude směřovat do nejefektivnějších charit, je jeho přínos pro svět potenciálně větší, než kdyby působil přímo v terénu. Tento přístup samozřejmě není vhodný pro každého a nese i určité morální dilema, protože výdělky mohou vznikat i ve firmách či odvětvích, jež samy způsobují společenské a environmentální problémy. Přesto se najdou lidé, kteří se pro earning to give vědomě rozhodnou a považují ho za cestu, jak reálně zvednout objem peněz v oběhu pro ty nejpotřebnější.
Velcí dárci a technologičtí podnikatelé si efektivní altruismus oblíbili právě kvůli jeho měřitelnosti. Mezi donedávna nejhlasitější propagátory patřil Sam Bankman-Fried, který ještě před krachem své kryptoměnové burzy FTX prohlašoval, že chce většinu vydělaných miliard věnovat na zmírňování globálních rizik a chudoby. I jeho případ však ukazuje, že hnutí musí pečlivě zvažovat zdroje financí a rizika s tím spojená. Naopak manželé Dustin Moskovitz a Cari Tuna (spoluzakladatel Facebooku a bývalá novinářka Wall Street Journalu) ukazují na příkladu nadace Open Philanthropy, že systematické přidělování značných částek do oblastí, jako je globální zdraví, práva zvířat či výzkum umělé inteligence, může mít pozitivní a dlouhodobý efekt.
Efektivní altruismus postupně proniká i do myšlení širší veřejnosti, kterou představa racionálního a datově podloženého dávání oslovuje. Nadšenci tohoto směru často upozorňují, že nejlepším způsobem, jak začít, není nutně jednorázové velké gesto, ale pravidelná a dlouhodobá podpora těch iniciativ, které podle ověřených analýz dosahují prokazatelných výsledků. Komunita Giving What We Can je toho příkladem: její členové slibují darovat minimálně deset procent ze svého příjmu po celý život a své příspěvky směřují hlavně do programů vyhodnocených jako vysoce efektivní.
Navzdory růstu obliby vzbuzuje efektivní altruismus také kritiku. Někteří lidé vnímají jeho důraz na měření výsledků jako přehnaně chladný a redukující lidské příběhy na čísla. Jiní namítají, že rozvojové projekty nemusejí vždy přinést výraznější benefity než podpora menších komunit doma. Oponenti se obávají i přílišné centralizace filantropických priorit, kdy pár analytických týmů typu GiveWell či Open Philanthropy určuje, kam se budou globální finance ubírat. Přesto je nepopiratelné, že se efektivní altruismus stal významným impulzem k systémovému přemýšlení o tom, jakou hodnotu naše pomoc skutečně vytváří.
Základní myšlenka efektivního altruismu říká, že dobrý úmysl je pouze prvním krokem. Když chceme pomoci druhým, měli bychom pečlivě zvažovat, jaký reálný dopad má náš dar či nasazení. Některé kampaně mohou být vynikající v marketingu, ale nabízet spíše symbolické výsledky, zatímco jiné, méně známé programy mají ohromnou schopnost zachraňovat životy nebo vytahovat lidi z cyklu chudoby. Díky datům a analýze lze tyto rozdíly odhalit a nasměrovat finance a energii tam, kde to přinese největší efekt.
Pokud se kdokoli rozhodne uplatnit zásady efektivního altruismu ve vlastním životě, začít může třeba tím, že porovná různé organizace a podívá se na jejich hodnocení. K tomu slouží nejen GiveWell, ale i další projekty, které zveřejňují přehled doporučených charit podle transparentních kritérií. Ať už jde o boj s malárií prostřednictvím moskytiér, přímou finanční podporu nejchudším, výzkum nových vakcín nebo ochranu zvířat, vždy existuje prostor hledat a najít intervence, které za stejnou sumu peněz způsobí ve výsledku výrazně větší dobro.
Proč tedy nestačí jen dávat? Protože ne každý dar je stejně účinný a ne všechny projekty přinášejí stejnou pomoc. Efektivní altruismus proměňuje filantropii tím, že ji odívá do racionálního kabátu a ukazuje, že s omezenými prostředky dokážeme zachránit až stonásobně více lidí nebo jinak zásadně zlepšit jejich život. Namísto pouhého dobrého pocitu z dávání nám přináší i reálnou změnu situace tam, kde je to nejvíce potřeba. Tím mění nejen pravidla hry, ale i lidské životy k lepšímu.
