Západočeští bluesrockeři Steven's mají venku svoje první album

Steven's se nejprve na konci roku 2021 prezentovali posluchačům singlem „Enough“ a po dalších zhruba 10 měsících (14. října 2022) přišli i se svým debutovým albem „Runnin‘ Man“. Musím doplnit, že zatím je tedy k mání pouze v digitální podobě a fyzický nosič (LP) by měl následovat již co nevidět.

Nahrávka obsahuje 11 anglicky zpívaných skladeb, jež se vzhledem k už výše zmíněnému stylovému zaměření odehrávají především v pozitivně laděné atmosféře, která jistě přispěje k dobré náladě všech, kteří jim věnují svůj čas. Protože se z mého pohledu jedná o písně zasluhující si opravdu pozorný poslech (vzhledem k množství použitých nástrojů v nich a jejich celkové stavbě), tak bych si je nejspíše nepouštěl pouze jako kulisu k čemukoliv, ale v klidu bych se k nim usadil do křesla. Ale samozřejmě, že pokud si u nich budete chtít zaskotačit, tak i tyto možnosti tu jsou. (úsměv)

Základním nástrojovým obsazením Steven's je kvarteto kytara, baskytara, klávesy a bicí, co do vokálních linek je tím hlavním mužský zpěv (v podání kytaristy), který vhodně doplňují dvě stálé vokalistky, čímž je tvorba v tomto směru barevnější. Stejně tak bych poslední slovo v předchozí větě mohl použít i v případě hudební složky, jelikož vyjma dosud uvedených nástrojů jsou skladby dle potřeby obohacené o dechové nástroje, jimiž jsou například trubka, trombon nebo saxofon. Nutno doplnit, že je vše velmi umně zkombinované a písně tím navíc dostávají další zajímavý rozměr, o který bychom při použití pouze základní čtveřice nástrojů jistě přišli, a to by byla škoda.

Obšírněji se dále k jednotlivým věcem vyjadřovat asi moc nebudu, pouze bych k některým z nich zmínil pár slov. Pojďme tedy na to. První dva kusy - „Yes/No“ a „Enough“ vám myslím velmi dobře představí obě, řekněmě, že hlavní tváře skupiny (i když hudba Steven's samozřejmě není vyloženě jen o dvou polohách) a to s dechy a bez nich. Čtyřka „Lost Haven“ se odehrává spíše v tanečnějším rytmu, naproti tomu šestka „Down to the Valley“ s hostujícím Ricardem Delfinem (Kveen: Queen Live Experience, Crossroad Bros) mi částečně evokuje muziku amerických Bon Jovi, včetně využití foukací harmoniky.

U titulní věcičky „Runnin‘ Man“ vás cca po pátém poslechu asi začne unavovat neustálé opakování těchto dvou slov v textu, ale všechno má zřejmě nějaký svůj účel a asi to tak má prostě být. (úsměv) Osmička „Cobra“ se odehrává v lehce temnější, řekl bych orientálnější atmosféře a ve výsledku bych ji označil za asi nejtvrdší věc na celé desce, co do komplexního vyznění. Desátá klipovka „After the Show“ se prezentuje snadno zapamatovatelnou melodií a výrazným refrénem, který docela rychle vleze posluchači do hlavy, závěrečná „Meaning of Your Life“ pak zcela neochvějně zastupuje sekci balady.

Autorem skladeb na albu je z drtivé většiny multiinstrumentalista a frontman Štěpán Kordík, který využil „výpomoc“ dalších zainteresovaných pouze u dvou textů a v jedné hudební stopě.

Nahrávka byla pořízena v pražském Whitechickenstudiu, její mix, mastering a produkce je potom dílem Daniela Škráška (ex–Argema).

Obal žel vlastně nijak více hodnotit nemohu, jelikož ho k dispozici nemám, pouze můžete na přiloženém fotu vidět námět titulní strany, který dle mého úsudku není vůbec špatný. Jinak lze předpokládat, že pokud album vyjde i ve formátu LP, tak vznikne nejspíše ještě nějaká zadní strana třeba s texty atd., to se mohu jen domnívat.

Na závěr asi jen shrnu to, co už se vlastně dříve v mém textu objevilo, takže za mě zajímavá, pohodová, dobře zahraná a zazpívaná muzika, díky níž jsem si opět rozšířil hudební obzor a na kterou pochopitelně musí mít člověk náladu tak, jako na vše ostatní. (úsměv)

Hodnocení 7,5/10 (stupnice je 1 - 10 bodů, 10 je nejvyšší možný počet).

Seznam skladeb:

Hrací čas: 44:42