Článek
Tato otázka v současné době nemá univerzální odpověď. Záleží totiž na přístupu toho, kdo by chtěl definici zla sestavit. A to bývá často nějaká zájmová skupina, ať už s politickým nebo náboženským vnímáním světa, případně někdo jiný „na okraji“. Málokdy se o tuto definici pokouší někdo s dostatečně nestranným nadhledem.
Zlo a dobro jsou ale natolik frekventované a důležité pojmy, že nesoulad v jejich nahlížení je příčinou mnoha nedorozumění, která se v lidské společnosti potom množí. Což je právě motorem pro vznik různých zájmových skupin a pro jejich konfrontaci mezi sebou – kruh se uzavírá.
Zásadní důležitost těchto pojmů je způsobena jejich klíčovým využitím při výchově dětí– od nejútlejšího věku. Co je pro dítě přínosné, je označeno jako dobré. A co je pro dítě škodlivé, je označeno jako zlé. Tím se objevuje jakási prvotní definice – zlo je to, co je pro mne škodlivé. Tzn. jiné dítě mi snědlo svačinu = zlo. Při hře mi jiné dítě rozbořilo hrad z písku = zlo. V běžeckém závodu mne jiné dítě předběhlo = zlo.
Zajímavé jsou pokusy o definici zla skrze „nedostatek dobra“, o což se některé skupiny pokouší a zlo takto „kruhem“ definují. Ale i to je podobně neuchopitelná situace – takový přístup totiž vychází z konceptu dobra a zla jako dvou archetypálních protikladů. Zde je ovšem schován jeden ze základních problémů (a omylů) při hledání definice zla.
Zlo a dobro totiž NEJSOU protiklady. Mnohem přesnější označení – dobro je speciální případ zla, které (téměř) nikomu nevadí, přesněji řečeno nevadí tomu, z jehož pohledu je situace nahlížena. Příklad s dítětem, kterému jiné dítě snědlo svačinu – pro okradené tato událost vyzněla jako zlo, pro „nakrmené cizí svačinou“ to naopak bylo dobro. Příklad s dětmi při běžeckém závodu – pokud účelem závodu bylo zaběhnout nějaký čas (který by splnil kvalifikační limit na závod vyšší kategorie), zaběhnutím dobrého času to mohlo být dobro pro všechny (anebo naopak zlo pro všechny při slabém zaběhnutém času). Ale ve stejném příkladu bychom mohli rozšířit skupiny ovlivněných lidí o pořadatele závodu vyšší kategorie - a i pro něj to mohlo být dobré i zlé. V závislosti na kapacitě jeho závodu může být spokojený s dostatečným obsazením anebo nespokojený s přeobsazením (poběží více dětí, než pro které zvládne všechno zorganizovat), případně s nedostatečným obsazením.
Další kapitolou jsou standardní úhly pohledu při hodnocení dopadu události. Tyto standardní úhly pohledu jsou v naší civilizaci většinou definovány legislativou, nepsanou zvykovou morálkou, přírodní přirozeností a mnoha dalšími, postupně čím dál více spornými hledisky.
Hodnocení dopadu události (jestli je to zlé nebo dobré) z co nejstandardnějšího úhlu pohledu je cílem mnoha zájmových skupin – zejména politických stran a náboženských uskupení. Souboj při hodnocení, jestli je něco zlé, nebo dobré, se tím pádem přesouvá do roviny souboje o to, který pohled bude standardní a co z tohoto pohledu bude požadováno oprávněně nebo neoprávněně.
Takže pokud bude nějaký úhel pohledu standardizován, dává pak smysl hovořit o oprávnění a neoprávnění k nějaké akci/události. A odtud už je pouze malý krůček ke skutečné univerzální definici zla. Zlo je jakákoliv neoprávněná výhoda, resp. jakékoliv něčí neoprávněné dobro.
Nyní se vraťme k oprávnění a k boji o jeho „standardizaci“. Resp. k jeho „relativizaci“. Velké množství různých úhlů pohledu se zdánlivě stejnou vahou svádí k závěru, že všechno zlo je pouze relativní. Vrátíme-li se k příkladu běžeckého závodu dětí, platí téměř bez výjimky, že pro dítě je dobro, když vyhraje ono samo. A zlo je, pokud vyhraje někdo jiný.
Pokud ale závod sleduje například nějaký mecenáš sportu, líbí se mu například pouze zasloužená a férová výhra kohokoliv. Pro někoho, kdo má rád v ději určitou zápletku, je nejlepší zase nečekané vítězství kohokoliv. Soucitná matka může jako dobré vítězství hodnotit například vítězství dítěte z nejchudších poměrů. A existují mnohé další pohledy, jak událost vyhodnotit.
Účelem tohoto pojednání v žádném případě není hodnocení úhlů pohledu na zlo/dobro nebo dokonce hledání univerzálního pohledu. A naopak by nebyla dobrá ani přílišná relativizace, která by v důsledku vedla k možnosti, že prakticky cokoliv by bylo možné označit za dobro i zlo současně.
Uvedu spíše jen náznaky, jakým směrem by se nahlížení dobra/zla mohlo ubírat. Takové náznaky mohou (ale nemusí) obsahovat témata, jako životaschopnost, přirozenost, potenciál (udržitelného) růstu, potenciál poznání atd.
