Článek
Vypadají stylově, mají v sobě kus nostalgie a podvědomě budí dojem, že na tomhle řešení musí být něco chytrého. Jinak by přece nebylo všude. Přiznám se, že mě to začalo zajímat natolik, že jsem si k tomu dohledal souvislosti.
A výsledek je překvapivě prostý: ta okna nejsou lepší. Technicky jsou často horší. Ne kvůli vkusu nebo tradici, ale kvůli fyzice.
Evropská okna se zavírají tak, že se křídlo po obvodu přitlačí do těsnění. Vznikne tlak, který brání průniku vzduchu, hluku i tepla. Americká posuvná okna tenhle přítlak v principu nemají. A jakmile dům trochu zestárne, je to znát. Průvan, hluk z ulice, ztráty tepla v zimě a únik chladu v létě. Není to otázka pocitu, ale konstrukce.
Tohle okno je ale jen detail. Zajímavý hlavně proto, že velmi dobře vystihuje širší rozdíl v přístupu k bydlení a energiím mezi Evropou a Spojenými státy.
V posledních letech se energetická debata soustředí hlavně na auta. Řeší se elektromobily, spalovací motory, normy, zákazy a termíny. Auto se stalo symbolem problému. Jenže symbol není totéž co realita. Když se člověk podívá na čísla, začne mu vycházet trochu jiný obrázek.
Elektromobil, který ujede patnáct tisíc kilometrů ročně, spotřebuje řádově jednotky megawatthodin energie. V evropském kontextu to není zanedbatelné číslo, ale zároveň to není nic, co by vybočovalo z běžné roční spotřeby domácnosti. A právě tady se začíná ukazovat, že skutečný energetický obr nestojí v garáži, ale je ve zdech kolem nás.
Americké rodinné domy jsou výrazně větší než evropské. Medián nových domů se pohybuje kolem dvou set metrů čtverečních. Lehká konstrukce, velké prosklené plochy, minimální venkovní stínění a klimatizace běžící prakticky nepřetržitě. Když sečtete elektřinu, vytápění, chlazení a ohřev vody, dostává se průměrná americká domácnost na roční spotřebu energie kolem dvaceti dvou megawatthodin. A u větších domů v náročnějším klimatu není výjimkou ani třicet.
Pro evropského čtenáře to zní extrémně. Jenže v evropském srovnání se často díváme jen na elektřinu a zapomínáme na zbytek. Jakmile započítáte i plyn nebo energii na vytápění, vyjde běžný evropský dům pořád výrazně úsporněji. Ne proto, že bychom byli morálně lepší, ale proto, že stavíme těsněji, víc řešíme obálku budovy, okna, stínění a řízené větrání.
Tady se dostáváme k jádru věci. Elektromobilita sama o sobě není problém. Naopak. Dává smysl, snižuje lokální emise a je energeticky efektivní. Problém nastává ve chvíli, kdy se řeší izolovaně. Když se hádáme o kilowatthodiny v baterii auta, zatímco nám desítky megawatthodin ročně tiše utíkají z domu okny, stěnami a střechou.
A právě proto jsou ta americká filmová okna tak dobrým symbolem. Vypadají hezky. Fungují dostatečně. A dlouhá léta nikoho netrápilo, že nejsou ideální, protože energie byla levná a dostupná. Jenže fyzika se nezměnila. Změnily se jen ceny a nároky.
Dům, který netěsní, totiž spotřebovává energii pořád. Nemá vypínač, pokud v něm trvale bydlíme. Auto většinu času stojí. Špatně postavený dům jede neustále.
Až se tedy příště rozjede debata o tom, že problémem jsou auta, možná by stálo za to se na chvíli podívat jinam. Třeba na vlastní bydlení. Protože pokud má elektroauto roční spotřebu srovnatelnou s domem, není to nutně selhání auta. Často je to diagnóza domu.
A někdy se ta diagnóza dá poznat už z filmu. Stačí se podívat, jakým směrem se otevírá okno.
