Článek
Jedním takovým dolem je i důl ČSA, kde se v nadcházejících letech plánuje ukončení těžby hnědého uhlí. Původní plány sanace a rekultivace těžebních oblastí, které mají kořeny v 70. letech, byly považovány za zastaralé a taky drahé.
Proto je tu nový plán, který zohledňuje plochy pro zemědělce, bydlení nebo průmyslové zóny a zároveň i pro přírodu samotnou - část území by byla ponechána přirozenému vývoji, díky kterému by mohla vzniknout pestřejší a přírodně bohatší krajina. Něco podobného lze vidět například v národních parcích ve Spojených státech. Také by mohly sloužit jako významná ekologická centra, která by byla přístupná nejen vědcům, ale i veřejnosti. Jde o to, aby to na severu nevypadalo jako umělá krajina se zarovnanými trávníky, ale aby příroda mohla vzkvétat podle svého. Ušetřit by to navíc mohlo i desítky milionů korun a možná by mohl zbýt i prostor na nějakou tu rekreaci, jelikož se počítá se znovuobnovením jezera, které by se mohlo vrátit do své původní polohy. I tady se počítá s rolí přírody – jezero by bylo napouštěno přirozeně díky spodní vodě a potokům tekoucí z hor.
Jak ale zdůrazňují někteří zastupitelé - důležité je, aby byl ponechán prostor i pro vyhodnocení celého projektu. Aby byly nastaveny cíle a pojistky pro situaci, kdy zvolené cíle nebudou naplňovány nebo vybrané postupy nebudou fungovat.
Nelze ale popřít, že tento plán se může hlavně pyšnit flexibilitou do budoucna, tzn. možnost v pozdějším období změnit využití oblasti podle toho, jak bude třeba.
Na čem se ale shodují jak podporovatelé, tak odpůrci, je nutnost vyřešit otázku peněz ušetřených z fondu na sanaci a rekultivaci, ze kterých měly proudit prostředky těžařů na obnovu těžbou zasaženého území. A to ještě předtím, než se rozhodne o tom, co dál.
Vše je ale potřeba řádně vysvětlit, a to hlavně veřejnosti. Na tom se shoduje jak ministerstvo životního prostředí, tak i zástupci Agentury ochrany přírody a krajiny. Nepředpokládá se ale, že by stopka tomuto projektu přišla ve fázi jednání mezirezortní skupiny.
Na konci toho všeho bychom tak mohli mít krajinu hodnotnou, ze které můžeme mít radost.
