Článek
Po desetiletích, kdy jsme na venkově viděli spíše kolektivizaci, centralizaci a rozlehlé lány, tvořené bez ohledu na krajinu a její ráz, je nejvyšší čas podpořit ty, kteří tu zemi opravdu vlastníma rukama obhospodařují, dýchají s ní a vnímají ji jako součást svého života, nikoli jen jako prostředek k zisku.
Rodinné farmy jsou klíčem k udržitelnému zemědělství, které nám všem může přinést nejen lepší potraviny, ale i zdravější krajinu, o tom není pochyb. Vždyť co je krásnějšího než to vědět, že půda, na níž pracujete, bude jednou patřit vašim dětem, že se o ni staráte nejen pro sebe, ale i pro další generace. Chraňme dědictví našich předků, které spočívalo v harmonii s přírodou! Je na čase, abychom se k těm hodnotám vrátili. Pokrok by přece neměl znamenat ničení minulosti, nýbrž její rozumné zušlechtění.
Osobně jsem vždy věřil, že rodinné farmy (osobně mám radši slovo statky) potřebují nejen symbolickou podporu, ale i jasná pravidla, která se ke všem chovají spravedlivě. A právě proto jsem navrhl sjednotit pravidla pro fyzické i právnické osoby, které chtějí získat status rodinného zemědělského hospodářství. To vše v rámci Zákona o rodinných zemědělských hospodářstvích. Musíme zajistit, že každý, kdo v rámci takového hospodářství pracuje, bude mít rovné příležitosti a že nebude čelit zbytečné administrativní zátěži. Známe mnoho farmářů, kteří tráví více času nad formuláři než na poli, a to musíme změnit.
A víte, co mě na tom celém nejvíc těší? Že máme šanci vytvořit něco, co má duši. Něco, co na západě dodnes funguje jako páteř jejich zemědělství. Máme u nás dost šikovných farmářů, dostatek půdy a především tradici, na kterou můžeme být pyšní. Tak ať to uděláme pořádně. A prosím vás, nenechme si do toho moc mluvit od těch, kteří si myslí, že mléko roste v supermarketu na regálech. Jak říkali naši předci – pole poznáš nejlépe, až na něm pohneš pluhem.
