Článek
V redakční poště deníku Gaston Gazette se 9. června 2011 objevila nenápadná obálka s krátkým, ručně psaným vzkazem: „Až tohle obdržíte, spáchám bankovní přepadení, při kterém budu chtít jeden dolar. Jsem zdravé mysli, ale už méně zdravého těla.“
Novinářům v malém městě Gastonia v Severní Karolíně to připadalo jako hloupý žert výstředního podivína. Jenže ve chvíli, kdy se dopis ocitl na redakčním stole, probíhalo v pobočce RBC Bank přepadení.
James Verone nebyl recidivista ani člověk na okraji společnosti. Celý svůj dospělý život poctivě pracoval. Sedmnáct let strávil jako rozvozce u firmy Coca-Cola, což znamenalo každodenní nakládání a vykládání těžkých beden, neustálé ohýbání se, zvedání a nošení břemen v horku i v mrazu. Verone často bral i přesčasy a věřil, že dokud člověk poctivě pracuje, společnost se o něj v případě potřeby postará. Součástí jeho zaměstnaneckého poměru bylo zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem.
Jenže přišla hospodářská krize, s ní organizační změny a James v devětapadesáti letech dostal ze dne na den padáka. Pro muže v jeho věku to byla rána sama o sobě, ale to nejhorší mělo teprve přijít. Ztrátou zaměstnání Verone okamžitě přišel i o přístup ke zdravotní péči. V USA je zdravotní pojištění většiny lidí v produktivním věku přímo navázáno na pracovní poměr.
Dřina předchozích dvou dekád si začala vybírat svou daň. V době, kdy muž přišel o práci, jeho tělo chátralo. Letitá zátěž vedla k vážnému poškození páteře a on trpěl nesnesitelnými bolestmi vystřelujícími do nohou, což způsobily vyhřezlé ploténky. K tomu se přidala pokročilá artritida a syndrom karpálního tunelu v obou rukách. A největší ránu mu zasadil čerstvý nález: na hrudníku se mu objevila bolestivá bulka, která se postupně zvětšovala. Bez pojištění a bez peněz však neměl možnost léčby a trpěl.
Příliš zdravý pro pomoc
Nesložil se. Pokoušel se najít si nové místo, ale na trhu práce postiženém recesí o staršího muže se zničenými nikdo nestál. Nakonec vzal alespoň částečný úvazek jako řidič pro úklidovou firmu. Výdělek však byl mizivý a sotva stačil na zaplacení skromného nájmu a základních potravin. Jeho celoživotní úspory se rychle rozplynuly.
Když pochopil, že vlastními silami situaci nezvládne, obrátil se na stát. Začal obcházet sociální úřady a žádat o pomoc. A tvrdě narazil.
Na přiznání invalidního důchodu neměl nárok, prý nesplňoval podmínky. Pro úředníky byl stále schopen práce.
Federální program Medicare garantuje bezplatnou zdravotní péči všem americkým seniorům, ale je nekompromisně dostupný až od 65 let. Veronemu chybělo šest let. Šest roků v neustálých bolestech, bez možnosti operace zad, bez léčby artritidy a s hrozbou rakoviny.
Soukromá zdravotní péče byla pro muže mimo realitu. Běžné diagnostické vyšetření bulky na hrudníku (biopsie, mammografie či CT) by stálo tisíce dolarů. Operace vyhřezlé ploténky se v USA pohybuje v řádech desítek tisíc dolarů. Verone byl uvězněn v patové situaci: byl příliš chudý na to, aby si lékaře zaplatil sám, ale podle tabulek příliš „zdravý“ na to, aby mu pomohl stát.
Jak měsíce ubíhaly a bolest se stávala nesnesitelnou, James Verone strávil hodiny přemýšlením. Došel k závěru, že neexistuje legální způsob, jak se v USA jako nezaměstnaný padesátník dostat k lékařské péči. Pak si ale vzpomněl na ústavní princip, který garantuje péči jiné skupině obyvatel: vězňům.
Na základě přelomového rozhodnutí Nejvyššího soudu USA z roku 1976 je odepření adekvátní zdravotní péče osobám ve výkonu trestu považováno za „krutý a neobvyklý trest“, což zakazuje VIII. dodatek americké ústavy. Stát má ze zákona povinnost zajistit každému vězni kompletní lékařské ošetření na náklady daňových poplatníků.
Verone se dal do plánování. Potřeboval strávit ve vězení přesně tři roky. Uvažoval takto: Během prvního roku mu vězeňští lékaři udělají potřebné operace zad a rukou a vyšetří hrudník. Během druhého a třetího se bude zotavovat a léčit. Až ho po třech letech propustí, bude mu 62 let. V tomto věku už bude mít nárok na předčasný starobní důchod, ze kterého bude moci skromně žít zbývající tři roky, poté automaticky přejde pod Medicare. Čin musí být klasifikován jako bankovní přepadení – tedy federální nebo závažný státní zločin, za který soudci běžně dávají několikaleté tresty. Zároveň však nesmí nikoho zranit, ohrozit ani majetkově poškodit.
Verone se nechtěl stát skutečným kriminálníkem, chtěl pouze využít díru v systému, který mu odmítal pomoci jako řádnému občanovi, ale pomohl by mu jako trestanci.
Městečko Gastonia v Severní Karolíně
Přepadení za 1 dolar
Dne 9. června 2011 nastal den realizace. Dopoledne vstoupil Verone do pobočky RBC Bank. Přistoupil k přepážce a podal pokladní lístek s textem. Na lístku stálo, že se jedná o bankovní přepadení a požaduje částku přesně 1 dolar. Aby ustrašenou ženu ujistil, že jí nic nehrozí, hned dodal: „Jsem neozbrojený. Běžte dozadu, zavolejte policii a já si tady sednu a počkám.“
Pokladní udělala přesně to, co jí řekl. Vzala jednodolarovou bankovku, ustoupila do zázemí a vytočila nouzovou linku. James Verone se mezitím v klidu posadil na křesílko v hale banky, složil ruce do klína a trpělivě čekal.
Když o několik minut později do banky vtrhla policejní hlídka se zbraněmi, našla na místě muže, který s úlevou nastavil ruce poutům a poděkoval policii za rychlý příjezd.
Chyba se vloudí
Případ byl předán prokuratuře okresu Gaston a okamžitě vzbudil rozruch. Verone po zatčení nic nezapíral, naopak vyšetřovatelům i přizvaným novinářům otevřeně vylíčil celý svůj plán. Detailně popsal své zdravotní trable, selhání sociálního systému i svůj záměr strávit ve vězení tři roky.
Jeho upřímnost to celé zkomplikovala. Státní zástupce se ocitl v pasti. Pokud by Veroneho obžaloval ze závažného zločinu, soud by mu skutečně musel vyměřit několikaletý trest odnětí svobody. Jenže prokuratura věděla, že Verone neměl zbraň, nikomu nevyhožoval, nepoužil násilí a odnesl si pouhý jeden dolar, který navíc nechal ležet na stole.
Státní zástupce odmítl udělat z Veroneho odstrašující příklad a přistoupit na jeho hru. Místo těžkého zločinu kvalifikoval jeho čin pouze jako méně závažný přečin: krádež na osobě. Tato změna právní kvalifikace znamenala pro muže čáru přes rozpočet. Za přečin mu nehrozily plánované tři roky ve státní věznici s komplexním zdravotním zázemím, ale maximálně 12 měsíců v okresní věznici.
Život v cele a hořké vystřízlivění
Nakonec James Verone strávil v okresním vězení v Gastonu přibližně rok. I přes zkrácení trestu se jeho cíl částečně naplnil: dostal zdravotní péči. Sestry a lékaři v okresní věznici mu udělali základní vyšetření. Pravidelně dostával léky na tlumení chronické bolesti, což mu přineslo alespoň částečnou úlevu od neustálého utrpení. Dočkal se i vyšetření bulky na hrudníku a ukázalo se, že se nejednalo o zhoubný nádor, takže Veronemu přinejmenším spadl obrovský balvan ze srdce.
Během ročního pobytu se Verone nedočkal operace páteře ani „karpálů“. Vedení věznice usoudilo, že tyto zákroky nejsou bezprostředně nutné pro záchranu života, a tudíž je lze odložit. V roce 2012 Veroneho z vězení propustili a jeho situace byla jen o málo lepší než před zatčením. Na svobodě se opět ocitl bez práce, bez úspor, do toho navíc s „nečistým“ trestním rejstříkem a do nároku na Medicare mu zbývalo ještě pět dlouhých let.
Přestože nezískal to, co potřeboval, jeho čin z června 2011 vyvolal obrovskou vlnu ohlasů. O příběhu „jednodolarového bankovního lupiče“ informovala přední světová média – od BBC, přes The Guardian až po NPR a CNN.
Případ se stal argumentem v tehdy vrcholící debatě o reformě amerického zdravotnictví. Příznivci reformy zdůrazňovali absurditu Veroneho situace: stát byl ochoten platit desítky tisíc dolarů za Veroneho pobyt a základní péči ve vězení z peněz daňových poplatníků, ale nebyl ochoten mu poskytnout preventivní či cenově dostupnou péči na svobodě.
James Verone v rozhovorech po propuštění uvedl, že svého činu nelituje. „Neměl jsem jinou možnost,“ řekl novinářům. „Kdybych to neudělal, ležel bych doma a pomalu umíral v bolestech.“
Zdroje:
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/american-vyloupil-banku-aby-si-zajistil-bezplatnou-peci-ve-vezeni_201106220818_jpiroch
https://abcnews.com/amp/Health/Wellness/nc-man-allegedly-robs-bank-health-care-jail/story?id=13887040
https://www.theguardian.com/world/2011/jun/21/verone-one-dollar-robbery-healthcare?hl=cs-CZ
https://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/northamerica/usa/8589620/Arthritis-sufferer-robs-bank-for-1-to-obtain-free-prison-health-care.html
https://www.facebook.com/61574574939189/posts/122180426204819164/?app=fbl
