Článek
Tragédie ve vesnici My Lai, k níž došlo 16. března 1968, je jeden z nejotřesnějších momentů války ve Vietnamu. Během zuřící bouře vtrhla jednotka americké armády do malé osady v provincii Quảng Ngãi s úmyslem zlikvidovat údajnou baštu Vietkongu. Namísto nepřátelských ozbrojenců však vojáci zanechali za sebou stovky zmasakrovaných civilistů – starců, žen, nemluvňat a dětí. Tento zločin, který se zpočátku armádní velení pokusilo ututlat, navždy otřásl vírou americké veřejnosti v morální oprávněnost celého konfliktu.
Bouře v provincii Quảng Ngãi
Na jaře roku 1968, jen pár týdnů před událostmi v My Lai, udeřila komunistická ofenzíva Tet, která ukázala, že navzdory oficiálním ujištěním velení o blížícím se vítězství je nepřátelská guerilla stále silná a schopná útočit hluboko v týlu. Američtí vojáci operovali v neustálém napětí, obklopeni neviditelným nepřítelem, čelící nástražným systémům, minám a snajprům. Právě do tohoto pekla byla vyslána rota C 1 pod velením kapitána Ernesta Mediny a poručíka Williama Calleyho. Oblast, kde se My Lai nacházela, byla oficiálně označena jako „Pinkville“ – zóna svobodné palby, kde se předpokládalo, že každý civilista je spojencem nepřítele.
Pochod do osady Son My
Ráno 16. března 1968 americké helikoptéry vysadili rotu Charlie poblíž vesnice My Lai a vojáci byli instruováni, že v osadě se skrývají příslušníci obávaného 48. praporu Vietkongu. Také jim byl sděleno, že civilisté odešli na nedaleký trh, takže v místě zůstanou pouze vojáci a partyzáni. Realita však byla zcela odlišná. V osadě se nacházeli pouze staří lidé, ženy připravující ranní jídlo a děti hrající si u domů. Žádní muži v branném věku, žádné zbraně, žádná nepřátelská palba. Přesto se rozkazy okamžitě zvrhly v brutální čistku. První četa pod vedením poručíka Williama Calleyho vstoupila do vesnice s prsty na spouštích a během několika minut se ranní klid proměnil v inferno plné křiku, střelby a plamene.
Tygří klece, v nichž jihovietnamská vláda věznila politické odpůrce. Vězni uvnitř byli připoutáni řetězy a zoufale volali o vodu. Měli na tělech hnisající rány, modřiny a někteří byli zohaveni. Spolu s dřívějším odhalením masakru v Mỹ Lai a pozdějším zveřejněním informací o podmínkách a účelu věznice na ostrově Côn Sơn vedly tyto skutečnosti k tomu, že stále více Američanů začalo pochybovat o podpoře jihovietnamské vlády.
Vyhlazování bezbranných
Během následujících hodin se strhlo systematické a chladnokrevné zabíjení. Lidé byli vyvlekáni z chýší, naháněni do zavlažovacích kanálů a bez milosti koseni palbou z automatických zbraní. Poručík Calley osobně vedl popravy desítek civilistů, včetně malých dětí a batolat přitisknutých k matkám. Vojáci zapalovali domy, zabíjeli dobytek a ničili zásoby rýže. Někteří zpočátku odmítali střílet na bezbranné lidi, ale tlak velení a strach z obvinění z porušení rozkazu je brzy umlčely. Hrůzná bilance narůstala s každou hodinou. Když masakr skončil, na rýžových polích a v příkopech leželo bezvládně mezi 347 a 504 mrtvými těly, přičemž naprostou většinu tvořily ženy, děti a staří lidé.
Zásah posádky vrtulníku
Uprostřed morálního krachu jednotky se na obloze objevil paprsek lidskosti v podobě amerického průzkumného vrtulníku OH-23 Raven, jejž pilotoval mladý důstojník Hugh Thompson Jr. Když on a jeho posádka kroužili nad vesnicí, všimli si obrovského množství mrtvých těl civilistů a pokračujících poprav prováděných americkými vojáky. Zdrcený Thompson přistál do této apokalypsy. Když zjistil, že poručík Calley hodlá zabít skupinu zraněných dětí ukrytých v betonovém bunkru, nařídil svým palubním střelcům, aby v případě nutnosti namířili zbraně na americké vojáky. Thompson osobně vyvedl děti ven, naložil je do vrtulníku a zajistil jejich evakuaci, čímž zachránil život několika desítkám nevinných. Po přistání na základně okamžitě nahlásil masakr svým nadřízeným.
Hrdina Hugh Thompson Jr.
Armáda to tutlala
Zatímco Hugh Thompson oficiálně podal stížnost na velení, armádní mašinerie se dala do pohybu s jediným cílem: celou událost zamést pod koberec. Plukovník Oran Henderson a generálmajor Samuel Koster, velitelé odpovědní za daný úsek, nařídili interní vyšetřování, které však skončilo závěrem, že šlo o legitimní vojenskou akci, při níž zahynulo 20 až 25 civilistů v důsledku křížové palby. Oficiální armádní tisková zpráva zpočátku oslavovala „velké vítězství nad Vietkongem“, kde bylo zabito 128 nepřátel a ukořistěno množství zbraní (ačkoliv se v celé vesnici našly pouhé tři osobní zbraně). Snaha o utajení by možná uspěla, kdyby mladý veterán Ron Ridenhour, který se o detailech masakru dozvěděl od svých spolubojovníků, o rok později nerozeslal podrobné dopisy prezidentu Richardu Nixonovi, členům Kongresu a Pentagonu.
Fotografie Ronalda Haeberleho
Na podzim roku 1969 se masakr dostal do širšího povědomí veřejnosti, když investigativní novinář Seymour Hersh začal případ detailně rozkrývat. Klíčovou roli sehrály autentické fotografické materiály, které na místě činu pořídil armádní fotograf Ronald Haeberle. Jeho záběry zachycovaly vyděšené ženy a bezmocné děti těsně před smrtí i jejich hromadné hroby. Když magazín Life zveřejnil tyto hrůzy, americká veřejnost se zděsila. Zvěrstvo v My Lai se stalo symbolem hlubokého morálního úpadku armády USA.
Armádní fotograf Ronald Haeberle
Soud ve Fort Benningu
Tlak veřejnosti přinutil armádu ke stíhání viníků, avšak soudní procesy byly fraškami. Z celkem 30 důstojníků a vojáků obviněných z účasti na masakru nebo jeho utajování byl nakonec odsouzen jediný člověk – poručík William Calley. V březnu 1971 jej vojenský soud v americkém Fort Benningu shledal vinným z úmyslné vraždy desítek civilistů a odsoudil jej k doživotnímu vězení. Veřejnost reagovala rozpolceně. Jedni měli Calleyho za chladnokrevného vraha, miliony Američanů v něm ale viděly spíše obětního beránka, který pouze plnil špinavé rozkazy systému. Prezident Richard Nixon záhy zmírnil Calleyho trest na domácí vězení a po necelých třech letech byl propuštěn na svobodu. Vrchní velitelé jako generál Koster byli zproštěni viny.
Historická paměť
V reakci na My Lai prošly americké ozbrojené síly reformou zaměřenou na mezinárodní válečné právo, s důrazem na povinnost odmítnout nelegitimní rozkazy a ochranu civilního obyvatelstva. Na místě samotné vesnice dnes stojí památník připomínající nevinné oběti, který se stal mementem absolutního zla. Odvaha Hugha Thompsona postavit se vlastní armádě ve jménu lidskosti vstoupila do dějin.
Zdroje:
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/my-lai-utajovany-masakr-ktery-pohnul-americkym-svedomim-82052
https://en.wikipedia.org/wiki/My_Lai_massacre
https://en.wikipedia.org/wiki/Ronald_L._Haeberle
https://zoom.iprima.cz/valky/masakr-my-lai-94096
https://www.britannica.com/event/My-Lai-Massacre
https://www.denik.cz/svet/masakr-my-lai-valka-ve-vietnamu-1968/
