Hlavní obsah

Kanadská eutanazie v praxi: Váleční veteráni žádali o pomoc, úřady jim nabídli smrt

Foto: NARA and DVIDS / public domaine

Kanadští vojáci v Afghánistánu

Sloužili v Afghánistánu, riskovali životy a vraceli se domů s psychickými i fyzickými traumaty. Když se obrátili na kanadský stát v zoufalé situaci, některým z nich pracovníci úřadu pro válečné veterány nabídli eutanazii.

Článek

Případ znovu otevírá jednu z nejcitlivějších debat současné Kanady o lékařsky asistovaném umírání. Kde končí právo člověka rozhodovat o vlastním životě a kde začíná povinnost státu chránit ty, kteří se ocitli v tíživé situaci?

Válka skončila, ale jejich boj pokračoval

Pro mnoho vojáků není návrat z války skutečným koncem zla. Zatímco jejich jednotky opustí bojiště, oni si domů přivážejí vzpomínky, které nedokážou vymazat. Výbuchy, smrt kamarádů, okamžiky bezmoci, neustálé napětí a pocit ohrožení se mohou vracet ještě dlouhé roky po skončení vojenské služby.

Jedním z nejzávažnějších následků je posttraumatická stresová porucha (PTSD). Člověk může navenek působit zdravě, ale uvnitř zápasit s úzkostmi, nespavostí, nočními můrami, depresemi a sebevražednými myšlenkami. Návrat do běžného života bývá obtížný a někdy se postupně rozpadá i jeho rodinné a pracovní zázemí.

Kanadští veteráni, o jejichž případech nyní informují zahraniční média, tvrdí, že právě v takových chvílích potřebovali pomoc státu. Obrátili se na organizaci Veterans Affairs Canada (VAC), která má bývalým příslušníkům ozbrojených sil pomáhat s léčbou, rehabilitací, finanční podporou a návratem do civilního života.

Někteří z nich však tvrdí, že místo očekávaného řešení svých problémů se od pracovníků úřadu dočkali otázky, zda neuvažovali o lékařsky asistovaném umírání.

Když se nabídka smrti stane potvrzením bezcennosti

Jedním z nejvýraznějších případů je příběh Davida Baltzera, kanadského veterána, který absolvoval dvě nasazení v Afghánistánu. Po návratu z vojenské mise se potýkal s posttraumatickou stresovou poruchou a sebevražednými myšlenkami. Jeho psychické problémy výrazně komplikovaly běžný život. Přestože byl fyzicky zdravý, následky válečných zkušeností pro něj představovaly vážnou překážku.

Podle jeho výpovědi se dostal do další obtížné situace poté, co obdržel oznámení o ukončení svých veteránských dávek. Chtěl vědět, proč o podporu přichází, a proto kontaktoval odpovídající místa. Rozhovor se však podle jeho svědectví vyvinul způsobem, který ho hluboce zasáhl. Pracovník úřadu se měl podívat do jeho spisu, všimnout si dosavadní psychoterapie a poznamenat, že mu zřejmě příliš nepomohla. Potom měl veteránovi doporučit, aby zůstal otevřený určité možnosti, a zeptat se ho, zda někdy uvažoval o lékařsky asistovaném umírání. Pro Baltzera to byla kudla do zad. Vnímal to jako sdělení, že jeho život už nemá žádnou hodnotu. Jeho psychický stav se následně výrazně zhoršil.

Tento příběh se stal jedním z nejvýraznějších svědectví v aktuální vlně kritiky kanadského systému péče o veterány a zneužívání MAID, což je zkratka anglického výrazu Medical Assistance in Dying, česky lékařsky asistované umírání.

Foto: Flickr.com / volné dílo

Hlídkující kanadský voják v Afghánistánu

Corben McGown: Bylo mu pouhých dvaadvacet let

Dalším veteránem, jehož případ se dostal do centra připravované žaloby, je Corben McGown. Když se na Veterans Affairs Canada obrátil, bylo mu pouhých 22 let. Procházel velmi těžkým psychickým obdobím. Trpěl psychickými následky vojenské služby, depresemi a úzkostmi a v minulosti měl také sebevražedné myšlenky. Potřeboval odbornou pomoc a podporu, aby dokázal svou situaci zvládnout.

Podle jeho výpovědi však pracovník úřadu během telefonického rozhovoru otevřel téma MAID. McGown tvrdí, že mu tato možnost nebyla představena jen jako obecná informace, ale že mu byla podsouvána.

„Bylo to předneseno téměř tak, jako by mi to doporučovali,“ popsal svou hořkou zkušenost. Ocitl se ve zlém snu. Nevolal proto, aby se dozvěděl, jak může ukončit svůj život. Volal, protože nevěděl, jak dál zvládat psychické problémy. „Hledal jsem pomoc, ne smrt,“ vyjádřil se.

McGown nyní dostává psychoterapeutickou péči od psychologa, kterého si sám vybral. Podle jeho vyjádření mu tato léčba pomáhá a jeho stav se zlepšil. Jeho případ ukazuje, proč je připravovaný právní spor tak důležitý. Jde o to, jakým způsobem státní instituce zacházejí s lidmi, kteří se nacházejí v psychické krizi a jsou na její pomoci závislí.

Christine Gauthier: Potřebovala bezbariérový přístup, ne nabídku smrti

Případ, který kanadskou veřejnost znepokojoval už několik let před současnou vlnou svědectví, se týká Christine Gauthierové. Gauthierová je bývalá příslušnice kanadských ozbrojených sil, paralympijská sportovkyně a žena, která se po vážném zdravotním postižení musela naučit žít s výrazným omezením pohybu.

Potřebovala speciální zdvihací zařízení, které by jí umožnilo bezpečně překonávat schody u vlastního domu. O pomoc žádala příslušné úřady opakovaně. Podle jejího svědectví však vyřízení potřebného vybavení trvalo roky. Mezitím musela dělat něco, co si zdravý člověk jen obtížně představí. Aby se dostala do domu, musela se po schodech pohybovat po rukou a přitom za sebou táhnout invalidní vozík. Pět let čekání, fyzické vyčerpání a opakované zranění ji nakonec přivedly do situace, kdy už nedokázala zvládat zoufalství.

Při jednom rozhovoru s pracovnicí úřadu měla říci, že už takto dál nemůže pokračovat, že se stále zraňuje a že je celá situace neúnosná. Odpověď, kterou podle svého svědectví dostala, ji šokovala. Pracovnice jí měla sdělit, že pokud už nemůže dál a nedokáže takto žít, má přece právo zemřít.

Gauthierová později popsala svůj šok slovy, jejichž smysl je mimořádně výmluvný: nedokázala pochopit, jak jí někdo může připomínat právo na smrt, zatímco jí není schopen zajistit vybavení, které potřebuje k životu.

Tento případ je zvlášť důležitý, protože ukazuje, že kritika kanadského systému se netýká pouze lidí s psychickými problémy. Podobná svědectví přicházejí také od tělesně postižených veteránů, kteří žádají o praktickou pomoc, rehabilitaci nebo kompenzační pomůcky.

Tony Jenkins: Když člověk potřebuje léky na migrénu

Dalším jménem, které se objevuje v aktuální mediální debatě, je Tony Jenkins, bývalý příslušník kanadských ozbrojených sil s dlouholetou vojenskou službou.

Jenkins utrpěl v roce 2015 poranění mozku, po němž se potýkal s chronickými migrénami a poškozením nervového systému. Jeho zdravotní problémy vyžadovaly pravidelnou léčbu a dostupnost předepsaných léků.

Dostal se do mimořádně tíživé situace, když se snažil vyřešit problém s přístupem k lékům. Obrátil se na zdravotnickou telefonickou linku 811, kde očekával pomoc s předpisem a pokračováním léčby. Místo toho měl od zdravotní sestry slyšet informace o možnosti lékařsky asistovaného umírání a o tom, jak by bylo možné sjednat příslušnou konzultaci.

Jenkins byl z toho perplex. Nežádal o ukončení života. Potřeboval léky na migrénu. Zvlášť absurdně podle něj působilo následné vyřešení problému. Následující den se mu podařilo získat potřebné léky jednoduše tím, že v lékárně předložil prázdnou krabičku od předchozího balení.

Celá situace tak ukázala, jak velký rozdíl může být mezi tím, co člověk skutečně potřebuje, a tím, co mu systém nabídne. Jeho svědectví dokresluje širší obavy, které se kolem kanadského systému asistovaného umírání rozvíjejí.

Catherine Christensen: „Pomoc, která jim je nabízena, je smrt“

Za přípravou právního postupu proti takovému jednání stojí albertská advokátka Catherine Christensen, která se dlouhodobě věnuje právům kanadských vojáků a veteránů. Její práce zahrnuje případy lidí, kteří utrpěli zdravotní újmu během vojenské služby a následně se dostali do sporů se státními institucemi ohledně nároků na podporu a odškodnění.

Christensen nyní zastupuje několik veteránů, kteří tvrdí, že jim byla možnost MAiD představena v době, kdy žádali o pomoc s úplně jinými problémy. Její nejvýraznější vyjádření vystihuje podstatu celé kauzy: „Máte tu fyzicky zdravé mladé muže, kteří žádají o pomoc, a pomoc, která je jim nabízena, je smrt.“

Advokátka tvrdí, že nejde pouze o několik nešťastných nedorozumění. Podle ní se na ni obracejí další lidé, kteří mají podobnou zkušenost, a někteří se dosud bojí veřejně vystoupit. Důvodem mají být obavy, že pokud si budou na postup úřadu stěžovat, mohou přijít o finanční podporu, na které jsou kvůli svému zdravotnímu stavu závislí.

Christensen proto chce, aby soud nejen posoudil konkrétní případy, ale také jasně stanovil hranice toho, co si státní instituce mohou vůči zranitelným veteránům dovolit. Podle informací zveřejněných v listopadu se o připravovanou hromadnou žalobu zajímá přibližně dvacet veteránů. Její skutečný rozsah a konečný seznam žalobců však zatím nejsou uzavřeny. Veterans Affairs Canada nemá pravomoc MAiD nabízet jako vlastní službu ani doporučovat veteránům, aby ji využili. A právě toto pravidlo je jedním ze základních bodů současného sporu.

Kanadská vláda přiznala pochybení. Tvrdí ale, že šlo o jednotlivce. Celá aféra přitom není úplně nová. První závažný případ se dostal na veřejnost už v roce 2022. Dne 21. července 2022 kontaktoval jeden z veteránů telefonické centrum Veterans Affairs Canada a podal stížnost na zaměstnance, který s ním podle jeho tvrzení nevhodně hovořil o asistovaném umírání. Ministerstvo se případem začalo zabývat a následně zahájilo rozsáhlé interní vyšetřování.

Výsledky zveřejnilo 10. března 2023. Rozsah kontroly byl pozoruhodný. Vyšetřovatelé prověřili nejen 2 153 spisů, se kterými pracoval dotčený zaměstnanec, ale také celkem přibližně 402 000 klientských záznamů. Výsledkem byly čtyři potvrzené případy nevhodného otevření tématu MAiD. Všechny se týkaly jediného zaměstnance.

V jednom případě bylo téma otevřeno při rozhovoru s veteránem, který měl vážné zdravotní problémy. V jiném případě se objevilo během komunikace s člověkem, který vyjadřoval zoufalství nad zhoršujícím se zdravotním stavem. Další případ se týkal veterána s nevyléčitelným onemocněním a čtvrtý komunikace o nároku na příspěvek na pomoc při každodenních činnostech.

Úřad uvedl, že dotčený zaměstnanec již pro ministerstvo nepracuje. Kanadské ministerstvo zároveň odmítlo závěr, že by šlo o systémovou praxi. Podle jeho vyšetřování nebyly při kontrole statisíců dalších záznamů nalezeny další potvrzené případy.

Čtyři incidenty byly označeny za izolovaná pochybení jednoho pracovníka. Ministerstvo se za ně omluvilo a uvedlo, že věc předalo Královské kanadské jízdní policii (RCMP) k posouzení. Zavedlo také povinné školení zaměstnanců a jednoznačný pokyn: pracovníci úřadu nesmějí MAiD sami otevírat ani doporučovat. Pokud se na toto téma zeptá veterán, mají ho odkázat na jeho ošetřujícího lékaře. Tato opatření jsou důležitá, ale současní žalobci tvrdí, že problém tím neskončil.

Dva rozdílné pohledy na stejnou kauzu

Na jedné straně stojí oficiální stanovisko kanadského ministerstva. To tvrdí, že odhalilo čtyři pochybení jednoho zaměstnance, přijalo nápravná opatření a nenašlo důkazy o rozsáhlejší praxi. Na druhé straně stojí advokátka Christensen a veteráni, které zastupuje. Ti tvrdí, že jejich zkušenosti ukazují na závažnější problém a že oficiální vyšetřování nemuselo zachytit všechny případy.

Zvláštní pozornost vzbuzuje spor kolem Corbena McGowna. Jeho tvrzení o telefonickém rozhovoru totiž ministerstvo popírá. Právnička však tvrdí, že má k dispozici telefonní výpisy potvrzující uskutečnění hovoru. To samozřejmě samo o sobě nedokazuje, co přesně během rozhovoru zaznělo. Právě to je jednou z otázek, které musí být případně posouzeny v soudním řízení.

Zajímavé je také stanovisko ministerstva z dubna 2026. V oficiálních podkladech kanadské vlády se znovu uvádí, že MAiD není službou Veterans Affairs Canada, její zaměstnanci ji nemají doporučovat a jejich úkolem je zajistit veteránům přístup k dostupné zdravotní a sociální podpoře. Ministerstvo zároveň potvrdilo, že ví o soudních sporech souvisejících s touto problematikou, ale konkrétní případy nekomentuje.

První žaloba už existuje. Hromadná se teprve připravuje. Právní situace je o něco složitější, než by se mohlo zdát z titulků zahraničních médií. Corben McGown už podal vlastní žalobu proti kanadské federální vládě a Veterans Affairs Canada. Podle informací zveřejněných v listopadu 2026 požaduje odškodnění nejméně 18 milionů kanadských dolarů.

V této částce mají být zahrnuty například tři miliony dolarů za psychickou újmu a dalších pět milionů za následné finanční ztráty, léčbu a psychoterapii. Jde o částky požadované žalobcem, nikoli o soudem přiznané odškodnění. Tento individuální spor je třeba odlišovat od nové připravované hromadné žaloby, kterou koordinuje Catherine Christensen.

Christensen mezitím shromažďuje další svědectví a připravuje právní postup. Jejím cílem není pouze získat pro jednotlivé veterány finanční kompenzaci. Chce také dosáhnout toho, aby soud jasně odsoudil jakékoli podobné jednání a zabránil jeho opakování.

Podle advokátky mají být finanční nároky v případné hromadné žalobě spíše omezené. Podstatnější je pro její klienty uznání, že takové zacházení s lidmi, kteří sloužili své zemi a utrpěli při tom zdravotní újmu, je nepřijatelné.

Země, která slibuje svým vojákům, že se o ně postará

Celý případ má ještě jeden rozměr, který přesahuje právní otázky. Vojenská služba je založena na určité společenské smlouvě. Stát vysílá své občany do nebezpečných situací, očekává od nich disciplínu, odvahu a ochotu riskovat vlastní život. Na oplátku jim slibuje, že pokud utrpí zranění nebo si přivezou z války vážné zdravotní následky, nenechá je bez pomoci. Právě tento závazek připomíná Catherine Christensen.

Pro člověka s posttraumatickou stresovou poruchou může být už samotné požádání o pomoc nesmírně obtížné. Musí překonat stud, strach, nedůvěru a někdy také pocit, že se stal přítěží pro vlastní rodinu. Když konečně zavolá na úřad, který má být jeho oporou, měl by dostat především ujištění, že jeho situace má řešení a že existují možnosti léčby a podpory.

Veteráni, kteří nyní vystupují proti kanadskému systému, tvrdí, že místo toho někteří slyšeli o možnosti ukončit vlastní život. A právě v tom spočívá největší tragédie jejich příběhů. Nejde jen o samotnou existenci MAiD, ale o okamžik, kdy se tato možnost podle jejich svědectví objevila v rozhovoru, v němž žádali o něco úplně jiného.

David Baltzer potřeboval pomoc s následky války. Corben McGown potřeboval psychickou podporu. Christine Gauthierová potřebovala bezbariérové vybavení. Tony Jenkins potřeboval vyřešit zdravotní problémy a přístup k lékům. Všichni měli společné jedno: chtěli, aby jim někdo pomohl pokračovat v životě.

Otázka, na kterou bude muset Kanada odpovědět

Případ kanadských veteránů není pouze sporem o několik telefonických rozhovorů. Je také zkouškou důvěry ve státní instituce a v systém, který má chránit lidi ve chvílích jejich největší zranitelnosti.

Kanada má právo umožnit dospělým lidem za zákonem stanovených podmínek rozhodovat o vlastním životě a jeho ukončení. Toto právo však nelze zaměňovat s oprávněním státních zaměstnanců nabízet smrt člověku, který přišel požádat o léčbu, rehabilitaci nebo sociální pomoc. Mezi informováním o zákonné zdravotní možnosti a jejím nevhodným vnucováním existuje zásadní rozdíl.

A pokud se potvrdí, že někteří veteráni skutečně slyšeli nabídku asistovaného umírání v okamžiku, kdy žádali o pomoc s psychickými nebo fyzickými následky služby, bude muset kanadský stát vysvětlit, jak k tomu mohlo dojít.

Země, která posílá své vojáky do války, by totiž neměla zapomínat na to, co se s nimi děje po návratu domů.

Zdroje:

https://ntdca.com/group-of-veterans-launching-class-action-lawsuit-alleging-improper-euthanasia-offers-by-veterans-affairs/?utm_

https://www.veterans.gc.ca/en/about-vac/reports-policies-and-legislation/departmental-reports/report-allegations-inappropriate-conversations-veterans-about-medical-assistance-dying-maid/investigation?utm_

https://www.canada.ca/en/veterans-affairs-canada/news/2023/03/veterans-affairs-canada-vac-releases-report-into-allegations-of-inappropriate-conversations-with-veterans-about-medical-assistance-in-dying-maid.html?utm_

https://search.open.canada.ca/qpnotes/record/vac-acc,VAC-2026-QP-00017?utm_source

https://www.ibtimes.co.uk/canadian-veteran-sues-government-over-maid-discussion-1831278?utm_

https://www.liveaction.org/news/canadian-veterans-prepare-sue-government-maid?utm_source

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz