Článek
Oscar Wilde se vždy oblékal tak, aby šokoval, mluvil tak, aby okouzlil a psal tak, aby nadchl. Jeho elegance a nezkrotné sebevědomí ho v Londýně činily téměř božskou figurou. „Život je příliš důležitý na to, aby se bral vážně,“ prohlásil. Ale přesně tato arogance se mu stala osudnou.
Na začátku 90. let 19. století byl Wilde na vrcholu slávy. Hry a eseje mu zajistily uznání a obdiv, v soukromí to byl ale dost prostopášný člověk, který platil mladým mužům za sex. Jeho vztah s lordem Alfredem Douglasem, známým jako „Bosie“, se stal zdrojem veřejného skandálu. Wilde, přesvědčený o své neotřesitelné inteligenci a pozici v londýnské společnosti, podcenil sílu viktoriánského morálního a právního systému.
Psal se 18. únor 1895, když John Sholto Douglas, 9. markýz z Queensberry nechal do klubu, kde Wilde pobýval, doručit vizitku s jediným ostrým vzkazem: „For Oscar Wilde, posing somdomite“ (pro Oscara Wildea, pózujícího sodomitu) — s dosti hanlivým, byť chybně napsaným obviněním.
Wilde, obklopený obdivem a přesvědčený o vlastní neomylnosti, udělal šokující krok: žaloval markýze za pomluvu. Jeho právníci ho varovali, přátelé žádali, aby to nechal být — ale on to bral jako osobní výzvu. Soud se měl stát jevištěm jeho geniality.
Před Old Bailey, hlavní trestní soudní síní Londýna, začal proces, který měl Wilda očistit. Ve veřejné síni, plné davů a novinářů, měl být Wilde hvězdou. Ale obrana vedená výborným advokátem Edwardem Carsonem QC měla jiný plán — vytvořit obraz Wilda jako muže, který se chová nemravně s mladými muži.
Média i veřejnost hltala každý výrok. Wildeovy dopisy a výmluvy, které měly být jeho obranou, odhalily jeho chování. Během prvních dnů procesu bylo jasné, že důkazy jsou proti němu. Wildeův právní zástupce nakonec stáhl žalobu proti markýzovi, když bylo zřejmé, že by prohrál. Soud nakonec prohlásil, že obvinění markýze, že Wilde je pózující sodomita, je „pravdivé v podstatě i fakticky“.
Nepříznivé výsledky soudního líčení znamenaly nejen porážku ve sporu, ale i finanční pohromu — Wilde byl povinen zaplatit obrovské soudní výdaje.
Skoro okamžitě po tom, co se liberální proces obrátil proti němu, byl vydán zatykač na Wildea za „hrubou nemravnost“ podle tehdejšího anglického zákona, který kriminalizoval sexuální kontakty mezi muži. Wilde byl zatčen v Cadogan Hotelu v Knightsbridge.
Jeho přátelé se snažili přesvědčit ho, aby utekl do Francie, kde homosexualita byla již od Francouzské revoluce dekriminalizována, ale Wilde váhal a vlak do Doveru mu ujel. „Je příliš pozdě,“ měl jen říct.
Nový proces s Wildeem začal již s jako obžalovaným. Byl obviněn z 25 případů „hrubé nemravnosti“, což byl široký pojem zahrnující homosexuální akty mezi muži.
Během výslechu byly předloženy svědectví služebných a dalších svědků, kteří svědčili o tom, že měli vidět mladé muže ve Wildeově domě, i znepokojující detaily o jeho soukromém životě. V této fázi procesu se objevila i svědectví, která soudnímu publiku potvrdila, že údajné „přátelské vztahy“ byly víc než pouze platonické.
Navzdory intenzivnímu zkoumání však porota nebyla schopna dosáhnout shody — což znamenalo dočasnou patovou situaci.
Po bezvýsledném prvním líčení byl Wilde znovu postaven před soud. Tentokrát už nemohl očekávat milost. Porota jej shledala vinným z „hrubé nemravnosti“ a soudce mu uložil dva roky těžkého žaláře, což byl maximální možný trest podle zákona.
Wilde byl nejprve vězněn v Newgate a Pentonville Prison, kde byl nucen vykonávat těžkou práci jako například rozplétání starých lan. Později byl převezen do Reading Gaol, kde jeho zdraví utrpělo nezvratně.
Po dvou letech vězení byl propuštěn a v roce 1897 odešel do Francie — zlomený, finančně zruinovaný a společensky ztracený. Zemřel v roce 1900 ve věku pouhých 46 let.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Oscar_Wilde
https://www.britannica.com/biography/Oscar-Wilde
https://www.history.com/topics/literature/oscar-wilde
https://www.poetryfoundation.org/poets/oscar-wilde
Borovička, J.P.: Procesy, které vzrušily svět
