Článek
Salvatore Garau (*1953) je přitom zkušený sardinský výtvarník s klasickým akademickým vzděláním, který v roce 1974 vystudoval Akademii výtvarných umění ve Florencii. V 80. letech se však nejdříve proslavil jako baskytarista v italské novovlnné kapelě Stormy Six.
Když se následně naplno vrátil k výtvarnému umění, věnoval se po desetiletí abstraktní malbě a monumentálním plátnům. Vystavoval na prestižním Benátském bienále (v letech 2003 a 2011) a jeho malby byly zakoupeny do státních i soukromých sbírek, včetně milánského muzea Gallerie d’Italia.
Jenže s přibývajícím věkem a zřejmě i úbytkem soudnosti Garau objevil kouzlo konceptuálního minimalismu. Došel k dojemně přímočarému závěru: proč se namáhat s hmotou? Ještě před milánskou aukcí nainstaloval v únoru 2021 před milánskou radnicí na Piazze della Scala neviditelnou sochu Buddha in Contemplazione (Buddha v kontemplaci). Byla ohraničena pouze bílou páskou na dlažbě a umělec kolemjdoucím vážně tvrdil, že tam Buddha sice není vidět, ale „všichni cítí jeho přítomnost“.
Jak se draží vzduch
Milánský aukční dům Art-Rite, který dražbu pořádal v květnu 2021, není žádným souborem recesistů. Jde, respektive šlo, o seriózní aukční síň specializovanou na moderní a současné umění.
Předaukční odhad ceny neviditelného díla byl stanoven na 6 000 až 9 000 eur. Garau a aukční síň se pravděpodobně spoléhali na to, že pokud se najde alespoň jeden výstřední sběratel, vyvolávací cena se zaplatí. K velkému překvapení samotných dražitelů se však o neexistující objekt strhl anonymní souboj několika zájemců.
Konečná cena dosáhla 12 000 eur, což po započtení aukčních poplatků, provize síni a daní činilo rovných 15 000 eur (v přepočtu přes 18 300 dolarů nebo zhruba 380 000 Kč). Aukční síň tak potvrdila, že prodat lze v podstatě cokoliv, pokud k tomu dodáte elegantní návod plný vzletných kvazifilosofických frází.
Totožnost kupujícího zůstala v souladu s pravidly aukční síně Art-Rite přísně tajná. Z informací, které zástupci aukční síně i sám Garau utrousili v italských médiích, však lze sestavit celkem přesný profil, či možná spíše diagnózu. Koupit si drahý obraz umí každý milionář. Koupit si nic a nutit návštěvy ve svém sídle, aby obcházely prázdný čtverec 1,5 krát 1,5 metru, to už je opravdu „frajeřina“ na úrovni Viktora Koženého, který si kdysi v restauraci objednal sedmičku vína za tři čtvrtě mega, jenže když ho ochutnal, řekl číšníkovi, že je příliš trpké, a aby ho odnesl. Nicméně celou láhev pak zaplatil.
Co vlastně sběratel drží v ruce?
Jediné, co z transakce se vzdušnou sochou fyzicky vzniklo, byl papírový certifikát pravosti. Takových natisknete za hodinu třeba sto. Jen k nim vymyslet ten správný příběh a mít titul z Akadenie umění a jste za vodou. Utrácet za materiál už není IN, dneska stačí kus papíru a tiskárna. Tento dokument má právní a pozor! prý dokonce i filosofický rozměr… Obsahuje garanci od Garaua, že na světě existuje pouze jediný originál tohoto konkrétního NIC.
Certifikát explicitně nařizuje, že socha musí zaujímat prostor o rozměrech přibližně 150×150 centimetrů, aby Buddha měl své pohodlí na podlaze v soukromém rezidenčním prostoru. Prostor musí být bez nábytku, rostlin, dekorací či jiných zábran, aby nebránil „volnému proudění energie“. Zvláštní osvětlení ani klimatizace nejsou vyžadovány, což je u výtvarných děl, které neobsahují nic, opravdu důležitá podmínka.
Drzost bez hranic a hloupost kupujících
Salvatore Garau na kritiku reagoval s klidem. V rozhovorech pro italská i mezinárodní média (včetně Newsweeku a CNN) argumentoval následovně: „I když nezůstane nic, podle Heisenbergova principu nejistoty má toto nic svou váhu. Má energii, která se kondenzuje a mění v částice, tedy v nás.“
Podle Garauovy teorie tak dílo nevzniká na plátně, ale v momentě, kdy se pozorovatel rozhodne soustředit svou mysl na určené prázdné místo. Pokud na sochu sběratel myslí, socha existuje. Pokud na ni myslet přestane, zůstává v prostoru pouze potenciální energie. Z logického hlediska jde prý o neprůstřelný argument: jakýkoliv pokus dokázat, že tam socha není, umělec odrazí tvrzením, že pochybující pouze nemá dostatečně vyvinutou představivost.
Když neviditelnou sochu ukradnou
Příběh měl ještě absurdnější dohru na floridské umělecké scéně. Americký konceptuální umělec Tom Miller veřejně prohlásil, že Garau vykradl jeho nápad. Miller totiž už v roce 2016 v Miami instaloval „neviditelnou plastiku“ nazvanou Nothing (Nic).
Když se Miller dozvěděl o milánské aukci za 18 tisíc dolarů, najal si právníky a vyhrožoval žalobou za porušení autorských práv. Vznikl tak zcela nevídaný právní precedens: právníci museli řešit otázku, zda lze licencovat, chránit nebo ukrást koncept fyzicky neexistujícího objektu.
Garauův právní tým reagoval celkem chladně: tvrzením, že Garauovo dílo je filosoficky zcela odlišné od Millerova. K soudu nakonec věc nedorazila, protože prokazovat škodu u objektu, který nikdo nikdy neviděl, se ukázalo jako právnická noční můra.
Garau nebyl první
Garau se rád přirovnává k legendám konceptuálního umění a v tomto ohledu má pravdu. Historie prodeje „ničeho“ je poměrně bohatá:
Yves Klein, francouzský umělec, prodával zóny nehmotné malířské citlivosti za ryzí zlato. Kupující dostal certifikát, který musel okamžitě spálit, zatímco Klein hodil polovinu zlata do Seiny. Tím bylo dílo plně „integrováno“ do vesmíru.
Andy Warhol vytvořil koncept Invisible Sculpture, což byl v podstatě prázdný podstavec v nočním klubu, na který si na pár sekund stoupl a pak odešel.
Martin Creed získal prestižní Turnerovu cenu za Work No. 227, což byla prázdná místnost, ve které se každé 5 sekund rozsvěcovalo a zhasínalo světlo.
Garauův přínos spočívá v tom, že odstranil i to světlo, podstavec nebo rituál se spálením certifikátu. Ponechal pouze samotný finanční převod za cár papíru. Dokázal to, o čem sní každý podvodník. Prodej jeho NIC vstoupil do dějin jako další bezchybná ukázka zvrácenosti dnešního světa.
Zdroje:
https://cnn.iprima.cz/italsky-umelec-prodal-neviditelnou-sochu-za-380-tisic-existuje-jen-v-jeho-mysli-26908
https://cotturacreativa.com/en/magazine/salvatore-garau-e-larte-invisibile
https://en.wikipedia.org/wiki/Salvatore_Garau
https://www.artnet.com/artists/salvatore-garau/
