Článek
Gary Gilmore rozhodně nebyl běžným vězněm. Asi to chtěl mít rychle za sebou. Svým nekompromisním odmítáním různých odvolání a právních kliček, jimiž by si mohl prodloužit život, se stal ústřední postavou celoamerické debaty o znovuzavedení trestu smrti. V zemi, kde byla exekuce na téměř deset let de facto pozastavena, představoval jeho případ zlomový mezník. A byl to právě on, kdo v okamžiku, kdy ho dozorci připoutali k židli a ptali se na jeho poslední slova, pronesl větu: „Let's do it.“ (Pojďme na to).
Krvavá stopa v Salt Lake City
Životní dráha Garyho Gilmora byla poznamenána rodinnými traumaty, pobyty v nápravných zařízeních a postupnou eskalací násilí. Poté, co strávil velkou část svého mládí a dospělosti ve vězeních za loupeže a napadení, byl v roce 1976 propuštěn na podmínku a přestěhoval se do Utahu ke svým příbuzným v naději na nový začátek. Sekat latinu mu však vydrželo jen několik měsíců.
V červenci 1976 během pouhých několika dnů spáchal dvě chladnokrevné vraždy. Nejprve zastřelil mladého muže na benzinové stanici v Oremu a o den později studenta v motelu Bennieho Bushnella. Přestože mu obě oběti vydaly peníze bez odporu, Gilmore je bez milosti zavraždil. Jeho útěk netrval dlouho, při nešikovné manipulaci se zbraní se sám postřelil do ruky, což vedlo k jeho rychlému dopadení policií. Způsob, jakým byly vraždy spáchány, a chybějící zjevný motiv všechny šokoval a zaručil, že případ okamžitě přitáhl pozornost celostátních médií.
Boj za právo zemřít
V polovině sedmdesátých let procházel americký právní systém radikální proměnou. Nejvyšší soud USA v roce 1972 v přelomovém případu Furman vs. Georgia prakticky zrušil platné tresty smrti kvůli jejich tehdejší zvůli a diskriminačnímu uplatňování, což vytvořilo celonárodní moratorium. Nicméně v roce 1976 soud toto rozhodnutí pozměnil a umožnil obnovení exekucí za předpokladu, že státy upraví své zákony tak, aby byly procesy spravedlivější a kontrolovatelnější.
Utah byl jedním z prvních států, které nové podmínky implementovaly. Když byl Gilmore odsouzen k trestu smrti, očekával se zdlouhavý proces odvolání, který by mohl trvat roky, jak bylo v americkém justičním systému zvykem. Gilmore však překvapil všechny – své obhájce, státní zástupce i veřejnost. Prohlásil, že jakékoliv odvolání odmítá, a trval na tom, že rozsudek musí být vykonán okamžitě.
Zatímco jeho právníci v čele s obhájcem Larrym Bigelowem se snažili verdikt zvrátit s odvoláním na jeho psychický stav a neústavnost celého postupu, Gilmore bojoval proti vlastnímu právnímu zastoupení. Dokonce se pokusil o sebevraždu předávkováním léky. Jeho postoj vyvolal ostrou morální a právní válku: Může stát popravit člověka jen proto, že si to sám přeje a odmítá žít? Případ se dostal až před Nejvyšší soud USA, který nakonec dal Gilmorovi za pravdu – jako kompetentní dospělý člověk měl právo odmítnout další právní kroky.
„Let's do it“ je typická hláška pro českého samuraje v UFC
Popravčí četa v Salt Lake City
Volba metody popravy padla na zastřelení, tradiční způsob sahající do dob osidlování amerického Západu, který si odsouzený mohl vybrat namísto oběšení. Přestože byla k dispozici smrtící injekce, Utah ji tehdy ještě plně nezavedl, a tak se ranní 17. leden 1977 stal dnem, kdy popravčí četa poprvé po deseti letech v USA oficiálně vykonala trest smrti.
Do věznice v Draperu se sjely desítky novinářů z celého světa. Atmosféra byla drásavá. Gilmora přivedli do místnosti, kde byla připravena židlička s popruhy a plátěná zástěna s otvorem pro hlavu a tělo. Pět členů popravčí čety, skrytých za zdí s otvory pro hlavně pušek Winchester, zaujalo pozice. Zvykem bylo, že jedna z pušek byla nabita slepým nábojem, aby si členové čety nebyli jisti, čí střela skutečně ukončila lidský život.
Když se vězeňský kaplan a dozorci Gilmora ptali na jeho poslední slova, on se podíval skrze zástěnu a pronesl dnes již legendární výrok: „Let's do it.“ O chvíli později zazněla salva. Lékař na místě konstatoval smrt.
„Just do it“ dobylo svět
Tento otřesný moment by možná zůstal zapomenut, nebýt muže jménem Dan Wieden. O více než deset let později, v roce 1988, se spoluzakladatel reklamní agentury Wieden+Kennedy ocitl před takřka nadlidským úkolem. Sportovní značka Nike sice dominovala trhu s běžeckou obuví, ale čelila obrovskému tlaku ze strany dravé konkurence, zejména značky Reebok, která si podmanila rychle rostoucí trh s aerobikem a masovou fitness kulturou. Wieden potřeboval pro Nike vytvořit kampaň, která by překročila hranice specializovaného sportu a promluvila k lidem napříč generacemi, sférami a životními styly.
Při nočních rešerších a přemýšlení nad tím, jak uchopit téma vnitřní síly, neustálého boje a překonávání lidských limitů, se mu v mysli vynořil příběh, který ho fascinoval již v mládí. Vzpomněl si na Garyho Gilmora a jeho chladnou, nekompromisní rozhodnost v posledních vteřinách života, kdy odmítl uhnout před nevyhnutelným a s naprostým klidem pronesl svá poslední slova: „Let's do it.“
Wieden si uvědomil, že tato myšlenka v sobě nese esenci lidského odhodlání – okamžik, kdy člověk překoná strach, pochybnosti a prostě se vydá za svým cílem. Původní tvar „Let's do it“ (Pojďme na to) však zněl příliš kolektivně. Proto jej stylisticky upravil a přetvořil v úderné „Just Do It“ (Prostě to udělej). Vznikla osobně zaměřená, dynamická výzva, která promlouvala přímo k srdci každého jednotlivce.
Když návrh předložil vedení společnosti Nike, zpočátku panovaly obavy z temného pozadí tohoto motta. Nakonec však zvítězila síla sdělení. V roce 1988 se objevila první televizní reklama s tímto sloganem – šlo o spot s osmdesátiletým běžcem Waltem Stackem, který klidně vysvětluje, že každý den uběhne sedmnáct mil, a na otázku, jak zvládá ranní chlad, odpovídá s úsměvem Just do it. Slogan uzavíral spot s ikonickým logem fajfky. Úspěch byl ohromující. Během několika let se „Just Do It“ stalo jedním z nejúspěšnějších a nejrozšířenějších marketingových hesel v historii, které definovalo identitu značky Nike na celém světě.
Zatímco hrob Garyho Gilmora na neznámém místě v Utahu dávno zarostl trávou, jeho poslední slova, vyslovená v nejtemnější chvíli jeho života, dál žijí svůj život na milionech tenisek, triček a billboardů po celém světě.
Zdroje:
https://medium.com/@chelsealynnqueen94/lets-do-it-the-life-and-death-of-gary-mark-gilmore-d237337a0f25
https://en.wikipedia.org/wiki/Gary_Gilmore
https://time.com/archive/6852409/the-law-after-gilmore-whos-next-to-die/
https://www.theguardian.com/news/1977/jan/18/leadersandreply.mainsection
