Před 40 lety Queen dobyli Budapešť. Osmdesát tisíc lidí velkolepým způsobem strhlo železnou oponu

Nemožné se stalo skutečností

V té době pro většinu obyvatel Československa, Polska nebo Bulharska západní rockové kapely představovaly téměř nedosažitelný sen. Desky se sháněly pokoutně, kazety se kopírovaly z ruky do ruky a koncerty světových hvězd byly minimální.

Zpráva, že Queen vystoupí 27. července 1986 na budapešťském Népstadionu, vyvolala zemětřesení. Málokdo tomu zpočátku věřil. Jak by mohla jedna z nejlepších kapel světa přijet za železnou oponu?

Manažer skupiny Jim Beach i členové kapely však hledali nová teritoria. Po triumfu na Live Aid v roce 1985 byli Queen na absolutním vrcholu. Brian May to vysvětloval tak, že kapela ráda hrála tam, kde šlo o něco víc než jen o vydělané peníze. „Rádi jezdíme tam, kde je to výzva,“ řekl k rozhodnutí vystoupit v Budapešti.

Vyjednávání trvala dlouhé měsíce. Maďarská vláda musela dát souhlas, stejně jako britské úřady. Organizátoři nakonec přišli s neobvyklým řešením, že koncert bude současně natáčen jako celovečerní film. Díky tomu bylo možné pokrýt vysoké náklady na vystoupení.

Vstupenky zmizely během několika hodin. Do Budapešti začali proudit fanoušci z celého východního bloku: z Polska, Československa, Jugoslávie, Sovětského svazu i NDR. Pro mnohé to byla jediná šance spatřit Freddieho Mercuryho naživo.

Oficiálně se uvádí návštěvnost okolo 80 000 diváků, další desetitisíce lidí zůstaly před stadionem, protože se dovnitř už nedostaly. Šlo o jeden z posledních velkých koncertů Freddieho Mercuryho. Magic Tour se stalo jeho finálním turné s Queen. O několik let později zemřel na komplikace spojené s AIDS a budapešťský koncert získal téměř legendární status.

Nepřijeli jen odehrát koncert

Návštěva byla od začátku koncipována jako filmový projekt. Maďarské státní studio Mafilm poskytlo špičkové kameramany, techniku i zázemí. Natáčení mělo takovou prioritu, že se na několik dní přesunula značná část kapacit maďarského filmového průmyslu právě do Budapešti. Výsledkem se stal koncertní film, který později vyšel pod názvem Hungarian Rhapsody: Queen Live in Budapest.

Členové skupiny dorazili do Budapešti netradičně, připluli po Dunaji na rychlolodi. Přivítaly je televizní štáby, novináři i stovky fanoušků. Následovala návštěva britského velvyslanectví, prohlídka města, výlet do malebného městečka Szentendre i jízda na motokárách na Hungaroringu. Tyto okamžiky se rovněž objevily ve filmu a ukazují Queen v uvolněnější podobě, než jakou fanoušci znali z koncertních pódií.

Zatímco Brian May a Roger Taylor ochotně komunikovali s novináři, Freddie Mercury se politickému rozměru celé návštěvy spíše vyhýbal. Podle pamětníků neměl rád oficiality a dával přednost obyčejným procházkám městem nebo nakupování. Přesto dobře chápal, že koncert bude mít význam, který přesahuje hudbu.

Samotná stavba pódia představovala logistickou výzvu. Queen tehdy vozili obrovskou scénu. Desítky kamionů převážely světelnou techniku, ozvučení, obří konstrukce i kulisy. V socialistickém státě, kde podobné akce téměř neexistovaly, bylo nutné improvizovat a spolupracovat s místními techniky. Přesto se podařilo připravit show na stejné úrovni, jakou kapela předváděla na stadionech ve Wembley nebo v Mannheimu.

Do Budapešti mezitím přijížděli fanoušci. Mnozí cestovali desítky hodin vlakem, jiní riskovali problémy na hranicích. Pro řadu Čechoslováků šlo o životní zážitek. Poprvé mohli na vlastní oči vidět Freddieho Mercuryho, Briana Maye, Rogera Taylora a Johna Deacona bez nutnosti složitě cestovat na Západ.

Večer 27. července 1986 bylo vše připraveno. Népstadion se zaplnil přibližně osmdesáti tisíci lidmi a další desetitisíce poslouchaly koncert zvenčí. Krátce po osmé hodině večer zhasla světla. Z reproduktorů zazněla známá instrumentální skladba One Vision, která otevírala koncerty turné Magic Tour. Stadion se ponořil do tmy a vzápětí explodoval v ohlušující bouři potlesku. Když se na pódiu objevil Freddie Mercury v typickém bílém tílku a světlých kalhotách s červeným pruhem, osm desítek tisíc lidí propuklo v jásot.

Od prvních minut bylo zřejmé, že nepůjde o obyčejný koncert. Publikum, které mělo jen vzácně možnost vidět západní rockové hvězdy naživo, zpívalo téměř každou píseň. Freddie Mercury několikrát překvapeně přerušil zpěv a nechal celý stadion dokončit refrény za něj. Brian May vzpomínal, že energie diváků byla mimořádná a připomínala atmosféru legendárního koncertu na Live Aid o rok dříve. Podle jeho slov bylo cítit, že lidé nepřišli jen na hudbu, ale přišli si užít pocit svobody.

Setlist představoval průřez tím nejlepším, co Queen během své kariéry vytvořili. Zazněly skladby Tie Your Mother Down, Seven Seas of Rhye, A Kind of Magic, Under Pressure, Who Wants to Live Forever, I Want to Break Free, Now I'm Here, Love of My Life, Radio Ga Ga, We Will Rock You i závěrečná We Are the Champions. Každá z nich vyvolala nadšení, ale několik momentů vstoupilo do historie.

Jedním z nejsilnějších byla akustická verze Love of My Life. Brian May usedl s dvanáctistrunnou kytarou na okraj pódia a tisíce lidí zpívaly píseň společně s Freddiem. V době, kdy se mnoho lidí z východního bloku učilo anglické texty jen z neoficiálních zpěvníků, bylo až neuvěřitelné, jak dobře publikum skladbu znalo.

Neméně působivá byla tradiční interakce Freddieho s publikem. Zpěvák střídal krátké melodické fráze, které desetitisíce fanoušků okamžitě opakovaly. Tento „hlasový dialog“ se stal poznávacím znamením koncertů Queen a v Budapešti fungoval dokonale. Mercury podle členů štábu poznamenal, že tak oddané publikum dlouho nezažil.

Freddie zazpíval maďarsky

Na koncertě zazněly klíčové hity Queen, ale největší dojem nakonec neudělala ani Bohemian Rhapsody, ani Radio Ga Ga. Do paměti přítomných se nejvíce zapsal okamžik, kdy Freddie Mercury odložil roli rockové superstar a zazpíval starou maďarskou lidovou píseň. Byl to moment, o němž se v Maďarsku mluvilo a psalo ještě dlouho.

Freddie byl známý tím, že se před každým významným koncertem snažil poznat alespoň něco z kultury země, ve které vystupoval. V Budapešti však zašel mnohem dál. Několik dní před koncertem požádal organizátory, aby mu doporučili píseň, kterou znají téměř všichni Maďaři. Volba padla na lidovou baladu Tavaszi szél vizet áraszt (Jarní vítr přináší vodu), jejíž kořeny sahají až do 16. století.

Mercury neuměl maďarsky ani slovo. Text si proto nechal přepsat foneticky a během zkoušek ho opakovaně procvičoval s tlumočníky a členy maďarského štábu. Podle několika svědků trval na tom, aby výslovnost byla co nejpřesnější. Nechtěl, aby jeho vystoupení působilo jako laciné gesto vůči publiku.

Když během koncertu oznámil, že by chtěl zazpívat „malou maďarskou píseň“, stadion na okamžik ztichl. Většina lidí nevěděla, co očekávat. Jakmile však zazněly první tóny známé melodie, tisíce diváků začaly spontánně zpívat s ním. Přestože byla jeho výslovnost místy dost cizí, publikum ocenilo především snahu a respekt k domácí kultuře.

Maďarská média věnovala tomuto okamžiku mimořádnou pozornost. V dobovém tisku se objevovaly titulky zdůrazňující, že „Freddie Mercury si získal srdce Maďarů“. V době, kdy byly vztahy mezi Východem a Západem stále zatíženy politickým napětím, působila tato jednoduchá lidová píseň jako nečekaný akt smíření a porozumění.

Brian May vzpomínal, že právě tento okamžik patří k jeho nejsilnějším z celé kariéry. Podle něj nebylo možné předem naplánovat emoce, které následovaly. Publikum reagovalo spontánně a velmi osobně. „Bylo vidět, že to pro ně znamená opravdu hodně,“ řekl v jednom z rozhovorů.

Hungarian Rhapsody

Koncert v Budapešti se vymykal i z jiného důvodu. Šlo o první vystoupení takto významné západní rockové kapely za železnou oponou, které bylo natočeno jako velký koncertní film. Režisér János Zsombolyai využil sedmnáct kamer a moderní filmovou techniku. Na rozdíl od většiny koncertních záznamů té doby se nesoustředil jen na kapelu, ale často zabíral i publikum – usměvavé tváře, slzy, zpívající fanoušky i spontánní radost lidí, kteří si uvědomovali, že zažívají historický okamžik.Při maďarské lidové divákům tekly slzy. Místní tisk druhý den psal, že žádný zahraniční interpret dosud neprojevil maďarskému publiku podobnou úctu. Nebyl to promyšlený marketingový tah, ale spontánní gesto, které z koncertu udělalo kulturní událost ohromného významu.

Když koncert po necelých dvou hodinách skončil závěrečnou skladbou God Save the Queen, stadion ještě dlouhé minuty skandoval jméno kapely. Freddie Mercury několikrát zamával publiku a pomalu zmizel v zákulisí.

Film byl dokončen pod názvem Queen Live in Budapest, později digitálně restaurován a v roce 2012 znovu uveden do kin jako Hungarian Rhapsody: Queen Live in Budapest '86. Díky původnímu 35mm filmovému materiálu patří dodnes mezi nejkvalitnější koncertní záznamy Freddieho Mercuryho.

Z dnešního pohledu je symbolické, že koncert proběhl pouhé tři roky před pádem Berlínské zdi. Podobné kulturní události pomáhaly bourat psychologické bariéry mezi Východem a Západem. Na několik hodin totiž zmizela politika, ideologie i hranice – zůstala jen hudba.

Poslední velké turné

Rok 1986 byl pro Queen výjimečný. Album A Kind of Magic, inspirované filmem Highlander, se stalo obrovským komerčním úspěchem a evropské stadionové turné patřilo k největším koncertním akcím desetiletí. Kapela odehrála 26 vystoupení před více než milionem diváků. Vystupovala ve Stockholmu, Leidenu, Paříži, Madridu, Barceloně, Vídni, Budapešti, Knebworthu a na dalších místech. Koncerty byly pravidelně vyprodané a Queen byli na absolutním vrcholu popularity.

Jenže za kulisami se začínaly objevovat první náznaky, že něco není v pořádku. Freddie byl během turné často unavenější než dříve. Přátelé i členové štábu vzpomínali, že si po koncertech potřeboval více odpočinout a vyhýbal se dlouhým večírkům, které dříve miloval.

Dodnes neexistuje důkaz, že by Freddie v době koncertu v Budapešti znal svou diagnózu. Většina jeho životopisců se shoduje, že HIV bylo u něj s největší pravděpodobností diagnostikováno až v roce 1987, tedy několik měsíců po skončení turné. To je důležitý rozdíl – zpěvák tehdy nevystupoval s vědomím, že jde o jeho poslední koncerty. Přesto se při zpětném pohledu zdá, jako by to byl tušil.

Po Budapešti pokračovalo turné dál dvojkoncertem ve Wembley před více než 140 000 diváky. Závěrečná tečka přišla 9. srpna 1986 v anglickém Knebworthu, kde Queen vystoupili před přibližně 120 000 fanoušky. Bylo to naposledy, kdy Freddie Mercury zazpíval na velkém koncertě pod širým nebem.

Po skončení turné se kapela rozhodla dát si pauzu. Nebyl v tom žádný dramatický rozkol. Brian May, Roger Taylor i John Deacon se chtěli věnovat vlastním projektům a Freddie si přál trávit více času ve studiu. V následujících letech už Queen téměř nekoncertovali. Místo toho vznikla alba The Miracle a Innuendo, na nichž Mercury navzdory zhoršujícímu se zdravotnímu stavu podával mimořádné pěvecké výkony.

Hudební publicista Mark Blake napsal, že Magic Tour představovalo vrchol koncertní kariéry Queen. Kapela byla dokonale sehraná, technicky vybavená jako nikdy předtím a Freddie Mercury se nacházel na vrcholu svých interpretačních schopností. Budapešť navíc přidala něco, co žádný jiný koncert turné neměl – kulturní a politický přesah.

Když byl v roce 2012 koncert digitálně restaurován a znovu uveden do kin, mnoho diváků si uvědomilo, že nesledují jen záznam rockového vystoupení. Sledují dokument o době, která zmizela, o Evropě rozdělené zdí a ostnatými dráty, i o zpěvákovi, jehož hlas dodnes způsobuje husí kůži milionům lidí.

Koncert, který přežil železnou oponu

Uplynuly desítky let, komunistické režimy ve střední Evropě se zhroutily a Freddie Mercury už dávno není mezi námi. Přesto se o koncertu Queen v Budapešti stále mluví. Ne proto, že by na něm zazněly jiné písně než jinde. Ale proto, že na několik hodin dokázal spojit dva světy, které od sebe oddělovaly zdi, ostnaté dráty a politika.

Maďarsko bylo v osmdesátých letech považováno za poměrně otevřenou socialistickou zemi. Právě tato větší otevřenost umožnila uspořádat koncert, který by byl jinde v sovětském bloku jen stěží představitelný.

Mnozí fanoušci z Československa se nechali slyšet, že cesta do Budapešti pro ně byla životním zážitkem. Někteří prodali cenné věci, aby si mohli koupit lístek a zaplatit cestu. Jiní si na cestu půjčili peníze. Všichni však odjížděli s pocitem, že to stálo za to.

Po Freddieho smrti 24. listopadu 1991 získal koncert ještě silnější emocionální náboj. Fanoušci se k němu začali vracet jako k jednomu z nejlepších dochovaných záznamů jeho koncertního umění. Na rozdíl od legendárního vystoupení na Live Aid, které trvalo necelých 21 minut, nabízí budapešťský film téměř dvě hodiny Mercuryho ve vrcholné formě. Od energického rockera přes citlivého interpreta až po charismatického showmana, který dokázal ovládnout stadion.

Závěr

Brian May se ke koncertu opakovaně vrací i po čtyřiceti letech. V rozhovorech zdůrazňuje, že právě vystoupení za železnou oponou mu připomnělo, jakou sílu může hudba mít. Nepotřebuje překlad, nepotřebuje politická hesla ani společný jazyk. Stačí několik tónů a desetitisíce lidí zpívají jako jeden.

Freddie Mercury kdysi řekl, že jeho úkolem není měnit svět, ale rozdávat lidem radost. V Budapešti se mu to podařilo vrchovatě. Na jediný večer zmizely hranice mezi Východem a Západem. Na stadionu nebyli komunisté ani kapitalisté, Maďaři, Britové nebo Čechoslováci. Byli tam jen lidé, kteří společně zpívali We Are the Champions.

Zdroje:

https://www.denik.cz/cesko/listek-stal-jako-vyplata-hungarian-rhapsody-aneb-jak-hrali-queen-komunistum/

https://www.novinky.cz/clanek/kultura-kdyz-freddie-mercury-zpival-madarsky-174471

https://www.teraz.sk/kultura/queen-hudba-koncert-budapest-1986/53715-clanok.html

https://en.wikipedia.org/wiki/Hungarian_Rhapsody:_Queen_Live_in_Budapest

https://www.radiobeat.cz/cs/1/10511/freddie-mercury-za-zeleznou-oponou/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Queen

https://youtu.be/kwoDccFal-4?si=Jv8-dySk8XPYfXiT