Článek
Režisérka časosběrných snímků jako Katka, Mallory nebo René si ráda pro své filmy vybírá hraniční osobnosti. Feťačka Katka hazarduje se životem už přes 30 let. Poslední dobou se sice trochu zvetila, ale to už tady za ta léta párkrát bylo a nikdy to natrvalo nedopadlo. Před pár dny zkolabovala a skončila v nemocnici.
Mallory sice abstinuje, ale má spoustu zdravotních i existenčních potíží, takže taky žádný extra happy end, jak to vypadalo v určitých fázích filmu. Jak je na tom momentálně René, netuším, ale vzhledem k jeho minulosti chronického recidivisty, který dokonce vykradl i samotnou režisérku, jež o něm točila dokument, to asi nebude žádné bingo.
René Plášil
Předposlední časosběrný snímek Heleny Třeštíkové Anny je typickou sondou do nevšední lidské existence. Helena Třeštíková sleduje hrdinku dlouhých šestnáct let a předkládá obraz ženy na okraji společnosti, která se nevzdává.
„Když jsem kdysi začínala svůj první časosběrný projekt Manželské etudy, spousta lidí mne zrazovala, že to nemůže vyjít. Že nikdo nebude chtít tak dlouho být natáčen a že vůbec není jasné, co z takového projektu může vzniknout. Ale já jsem si říkala, že to je sice sázka na nejistotu, jenže to musím prostě zkusit,“ popisuje Třeštíková, jak si určila svou profesní dráhu.
Helena Třeštíková
Anny je po dvou rozvodech, má tři děti a později i vnoučata. Vystřídala řadu špatně placených profesí a mimo jiné pracovala i jako toaletářka. Už od počátku je patrné, že její život provází vztahové i finanční krize, přesto nepůsobí jako někdo zlomený, spíš jako člověk, který si zvykl nějak fungovat.
Ve 46 letech se dostává do prostředí Perlové ulice, tehdy proslulé pouliční prostitucí. Sama o tom mluví bez obalu:
„Do Perlovky na kšefty jsem se dostala čirou náhodou…“
Z náhody se ale brzy stává pravidlo a to z čistě pragmatických důvodů. Anny chce vydělat víc peněz, mimo jiné i pro vnoučata - třeba na vánoční dárky. Navzdory prostředí si zachovává jistou úroveň, snaží se být upravená, s nalakovanými nehty, a věří, že se z ní jednou stane „pořádná důchodkyně“.
Její svět v dokumentu tvoří noční Praha, veřejné záchodky, věčná cigareta v ruce, krátká setkání se zákazníky a neustálý boj s chudobou. Přesto si zachovává zvláštní nadhled i ironii:
„Poctivě tu šlapu dobrejch dvacet let a čím dál míň to hodí,“ pronese například ve filmu.
Spolupracuje s organizací Rozkoš bez rizika, která pomáhá ženám z ulice, a zapojuje se do její společnosti i aktivit, kupříkladu hraje amatérské divadlo. V těchto momentech se ukazuje její touha po uznání a možná i po obyčejné radosti, které jí život mnoho nedopřál.
Jak Anny stárne, energie ubývá a objevují se zdravotní problémy. Přesto zůstává sama sebou – drsná, vtipná, někdy naivní, ale vždy autentická. Film není moralitou ani sociální kritikou, ale spíš pozorováním jednoho lidského osudu.
Krátce po dokončení filmu hlavní protagonistka umírá, náhle a bez dramatického rozloučení. Poslední obraz – symbolická svíčka – uzavírá příběh ženy, která žila velmi osobitě a nelehce, ale popasovala se s tím relativně dobře, byť poněkud svérázně.
Film Anny vyhrál hlavní cenu mezinárodního festivalu dokumentů v Mnichově.„Ohromně mě potěšilo, že lokální český příběh funguje i v mezinárodním kontextu. Když jsem slyšela odůvodnění poroty, měla jsem skoro v očích slzy a vzpomínala na své úzkostné začátky,“ komentovala to dokumentaristka.
Zatím nejnovější filmová kronika z dílny režisérky vypráví o Báře Basikové. Helena Třeštíková v rozhovoru pro Český rozhlas popisuje, že impuls k natáčení přišel už v 90. letech, kdy narazila na Basikovou jako na zajímavý „obrácený model“ rodiny: zpěvačka tehdy naplno pracovala a živila rodinu, zatímco její muž byl doma s dětmi. Právě tohle ji zaujalo víc než samotná sláva – ne hvězda, ale žena, která přebírá odpovědnost a zároveň řeší vlastní životní komplikace. Nejde tedy o portrét celebrity, ale o autentický obraz člověka, jak to máme u paní Třeštíkové rádi. Bára Basiková prý byla otevřená, nic neskrývala a dovolila štábu natáčet i nepříjemné nebo intimní chvíle.
Bára Basiková
Zeptal jsem se paní Basikové, jak jí u natáčení bylo. „Všelijak,“ odpověděla, „protože se na sebe díváte s odstupem, nadhledem, odžitými léty a se smíšenými pocity. Vidíte chyby, špatná rozhodnutí, ale i nádherné momenty, které už nejdou vrátit. Ale tak vypadá život úplně každého člověka.“
Slzy štěstí a dojetí se u ní objevovaly vždy v souvislosti s jejími dětmi v dokumentu. Sama o sobě říká, že se moc neprožívá, a za svou skutečnou hrdost považuje především to, že má tři potomky, které miluje, a že se jí podařilo vychovat z nich skromné, milé a slušné lidi.
Nejvíce ji retrospektivně zraňovalo a rozčilovalo chování lidí z jejího blízkého okolí. Popsala, že šlo o lidi, kteří byli neupřímní, zlí a zneužívali její důvěry, lásky a dobroty. Dlouho si přitom neuvědomovala jejich skutečné záměry, což pro ni bylo o to bolestivější. Chtěla by něco z filmu vystřihnout?
„Určitě! Ale to by byl potom nepravdivý film, a to jsme s paní režisérkou nechtěly. Ze života už taky nic zpětně nevystřihnete, tak jsme nechaly všechno tak, jak to tam je,“ vystihuje Bára pravdivost a kouzlo lidských příběhů v podání Heleny Třeštíkové.
Zdroje:
https://www.extra.cz/strach-o-narkomanku-katku-nahly-kolaps-a-hospitalizace-v-nemocnici-72273
https://www.extra.cz/vezen-svobody-rene-inteligentni-rebel-ktery-vykradl-trestikovou-a-neustale-se-vracel-za-mrize-fd780
https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/helena-trestikova-anny-rene-mnichov.A210516_140337_filmvideo_spm
https://www.denik.cz/film-a-televize/anny-dokument.html
https://www.bontonfilm.cz/anny
https://www.filmcenter.cz/cs/filmy-tvurci/2920-anny
https://dvojka.rozhlas.cz/helena-trestikova-natocila-film-o-bare-basikove-neni-portret-celebrity-ale-9267311
https://medium.seznam.cz/clanek/michal-pohanka-rozhovor-unikatni-dokument-o-bare-basikove-se-tocil-temer-30-let-na-jare-jde-do-kin-116814
