Článek
První polovinu 19. století lze v dějinách Portugalska charakterizovat jako období hluboké politické nestability, společenského rozvratu a ekonomické krize. Země se vzpamatovávala z ničivých napoleonských válek i z následné občanské války mezi liberály a absolutisty (tzv. miguelistické války). To zanechalo ve státní kase obrovské dluhy a zchudlý venkov. Tisíce lidí proudily do velkých měst, zejména do Lisabonu, s nadějí na obživu, avšak hlavní město nabízelo jen bídné pracovní příležitosti, přelidněné chudinské čtvrti a absenci jakéhokoli sociálního systému.
V takovém prostředí se rozbujela kriminalita. Policie byla podfinancovaná a roztříštěná a bezpečnostní složky často nestíhaly řešit prudký nárůst loupeží, podvodů a vražd. Chudoba nutila lidi k zoufalým krokům, přičemž mnozí přistěhovalci přicházející ze sousedního Španělska, zejména z chudé Galicie, se ocitli na úplném okraji společnosti. Právě do tohoto nehostinného a chaotického světa vstoupil mladý muž jménem Diogo Alves, jehož jméno se mělo navždy zapsat do černých kronik portugalské kriminalistiky.
Příchod do Lisabonu
Diogo Alves se narodil kolem roku 1810 v Galicii v severozápadním Španělsku, v oblasti s drsnými přírodními podmínkami a vysokou mírou emigrace za prací. O jeho raném dětství a rodinném zázemí se toho dochovalo jen velmi málo, což bylo pro lidi jeho společenské vrstvy v té době typické. Zhruba na konci 20. let 19. století se rozhodl opustit rodný kraj a vydal se přes hranice do Portugalska, kde doufal v nalezení lepšího živobytí.
Po příjezdu do Lisabonu se uchytil v podřadných zaměstnáních. Pracoval jako kočí, poslíček a sluha v domácnostech příslušníků měšťanské vrstvy. Tato práce mu sice zajišťovala skromné bydlení, avšak nikoliv peníze po kterých toužil, ani životní styl, který by si přál. Alves rychle zjistil, že poctivou prací si v rozvrácené poválečné metropoli nezajistí finanční nezávislost, a postupně sklouzl na šikmou plochu. Pravidelně navštěvoval místní krčmy, propadl hazardním hrám a začal se stýkat s kriminálními živly, kteří v ulicích Lisabonu hledali snadné oběti.
Zrod kriminálního gangu
Zásadní zlom v jeho životě nastal ve chvíli, kdy se setkal s Gertrudes Mariou, známou pod přezdívkou „Parreirinha“. Tato žena provozovala krčmu, která sloužila jako doupě pro místní zloděje, podvodníky a kriminálníky. Parreirinha byla inteligentní, panovačná a měla značný vliv na muže. Brzy rozpoznala Alvesovu fyzickou sílu, chladnokrevnost a ochotu riskovat, čehož využila ve svůj prospěch.
Pod jejím vlivem a vlivem kumpánů z podsvětí začal Alves organizovat systematickou trestnou činnost. Skupina se zaměřila na přepadávání osamělých poutníků, obchodníků a dělníků, kteří se vraceli z trhů nebo přicházeli do města přes odlehlé cesty. Zatímco zpočátku šlo o drobné krádeže, ambice gangu rychle rostly. Parreirinha koordinovala odbyt ukradeného zboží, zatímco Alves a jeho společníci prováděli samotné loupeže, které se s přibývajícím časem stávaly stále násilnějšími a brutálnějšími.
Legenda o akvaduktu
V průběhu desetiletí po Alvesově smrti se kolem jeho osobnosti vytvořila legenda, která jej překřtila na „vraha z akvaduktu“. Podle tohoto rozšířeného mýtu měl Alves v letech 1836 až 1839 operovat na velkolepém lisabonském akvaduktu Águas Livres, monumentální stavbě čnějící až 65 metrů nad údolím Alcântara. Vyprávělo se, že zde číhal na chudé lidi, dělníky či rolníky, okrádal je o jejich skromné úspory a poté je shazoval dolů, aby zahladil stopy. Úřady prý tehdy úmrtí hromadně uzavíraly jako sebevraždy a počet obětí měl dosáhnout až sedmdesáti lidí.
Historikové však zjistili, že Alves nebyl z žádných zločinů spáchaných na akvaduktu nikdy obviněn ani souzen. Akvadukt sice v té době sloužil jako frekventovaná zkratka pro lidi směřující do centra, avšak Alvesova kriminální činnost probíhala na zcela jiných místech.
Akvadukt Águas Livres, kde se podle legendy měly odehrávat hrůzy
Krvavý pád gangu
Zatímco legendy hovoří o anonymních obětech na mostě, skutečné soudní protokoly usvědčují Alvese a jeho bandu z konkrétních, extrémně brutálních domovních loupeží. Gang si vybíral majetnější obydlí na předměstích Lisabonu, kde předpokládal hotovost a cennosti. Jedním z nejzávažnějších zločinů, které vedly k jeho dopadení, bylo přepadení domu známého místního lékaře a jeho rodiny.
Při tomto útoku gang nemilosrdně zavraždil několik členů domácnosti včetně svědků, aby nezbyl žádný svědek. Brutalita těchto činů vyvolala v Lisabonu vlnu hrůzy, což donutilo policejní složky k maximálnímu nasazení. Vyšetřovatelé postupně rozpletli stopy vedoucí k ukradeným předmětům, některé se našly v zastavárnách, a v říjnu roku 1839 byl Diogo Alves společně se svými komplici dopaden a postaven před soud.
Poprava v Cais do Tojo
Soudní proces s Alvesem a členy jeho gangu probíhal na konci roku 1839 a na začátku roku 1840 za obrovského zájmu veřejnosti. Důkazy předložené obžalobou, včetně svědectví a nalezených ukradených věcí, byly neprůstřelné. Alvese uznali vinným z několika obzvlášť závažných vražd a ozbrojených loupeží. Porota jej odsoudila k trestu smrti oběšením.
Dne 19. února 1841 byl Diogo Alves popraven na šibenici vztyčené v oblasti Cais do Tojo v Lisabonu. Tato událost se odehrála v období, kdy se celé Portugalsko pomalu blížilo ke zrušení trestu smrti, který byl pro civilní zločince zrušen v roce 1867, a Alves tak vstoupil do historie jako jeden z posledních popravených kriminálníků v zemi. Jeho smrt sice uzavřela kapitolu jedné obávané kriminální bandy, avšak jeho legenda žila dál a to nečekaným způsobem.
Bizarní osud hlavy
Forenzní věda v 19. století byla obdobím rozmachu frenologie – dnes již vyvrácené pseudovědy, která tvrdila, že lidskou povahu, inteligenci, sklony ke kriminálnímu chování a morálku lze přesně určit podle tvaru lebky a velikosti jednotlivých mozkových center. Vědci z Lékařské fakulty v Lisabonu byli fascinováni myšlenkou prozkoumat mozek a lebku muže, kterého vnímali jako ztělesnění chladnokrevného zla.
Bezprostředně po popravě proto požádali o svolení k oddělení Alvesovy hlavy a ta byla následně uložena do skleněné nádoby naplněné konzervačním roztokem na bázi formaldehydu a alkoholu. Vědci podrobili lebku měřením a zkoumáním ve snaze najít fyzické deformity či specifické rysy, které by vysvětlovaly jeho kriminální povahu. Výsledky těchto analýz nepřinesly žádné vědecky platné závěry, avšak zachovaná hlava zůstala v péči univerzity jako unikátní antropologický exponát.
Dnes je uložena v Anatomickém muzeu Lékařské fakulty Univerzity v Lisabonu. Její pohled skrze skleněnou stěnu nádoby působí na návštěvníky, studenty medicíny a vědce děsivým dojmem, což z ní činí jednu z nejznámějších kuriozit tohoto druhu v Portugalsku. Vizuální memento mori přitahuje pozornost veřejnosti a stalo se symbolem lidského zla.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Diogo_Alves
https://visitmylisbon.com/diogo-alves-killer-aguas-livres-aqueduct/
https://www.atlasobscura.com/places/preserved-head-of-diogo-alves?hl=cs-CZ
https://vocal.media/criminal/story-of-diogo-alves?hl=cs-CZ
https://www.facebook.com/61574574939189/posts/122185251272819164/?app=fbl
