Článek
Symbolem Expa 85 se stalo ikonické Atomium, devadesát metrů vysoká ocelová stavba znázorňující krystalickou mřížku železa, která měla oslavovat vědu, atomový věk a lidský pokrok. Jen pár stovek metrů od této futuristické dominanty se odehrával výjev jako z 19. století. Uprostřed nablýskaného belgického pavilonu stála oplocená slaměná vesnice, v níž byli jako živé exponáty vystavováni muži, ženy a děti dovezení z Belgického Konga.
Legendární bruselské Atomium
Organizátoři vyčlenili obrovský prostor o rozloze téměř 8 hektarů, na kterém chtěli vytvořit iluzi, že se návštěvník výstavy přenesl přímo do srdce Afriky. Byla zde vybudována exotická zahrada s tropickými rostlinami, pavilony s ukázkami těžby diamantů a mědi, a také expozice dokumentující zemědělství, vzdělávání a zdravotnictví v koloniích.
Zlatým hřebem této sekce měla být tradiční konžská vesnice. Belgické úřady dovezly z Konga přibližně 183 rodin – celkem přes 270 mužů, žen a dětí. Byli mezi nimi řemeslníci, řezbáři, tkalci, ale i členové tradičních hudebních a tanečních souborů, kteří měli předvést evropskému publiku „autentický“ život v Kongu před příchodem Evropanů a kontrastovat jej s pokrokem, který Belgie do Afriky přinesla.
Vesnici postavili z bambusu, rákosu a slámy. Kolem ní stál nízký plot, který odděloval živé exponáty od statisíců zvědavých návštěvníků. To, co mělo být etnografickou ukázkou tradičních řemesel, se okamžitě proměnilo v lidskou zoo. Pro miliony Evropanů, kteří nikdy neviděli člověka tmavé pleti naživo, se konžská vesnice stala největší atrakcí celého Expa. Černoši tam byli nuceni trávit celé dny uvnitř ohrady, oblékat se do tradičních oděvů (často nevyhovujících chladnému a deštivému bruselskému počasí) a předvádět řemesla nebo tance pro přihlížející dav.
Někteří návštěvníci se chovali sprostě. Shlukovali se u plotu a na obyvatele vesnice pokřikovali. Házeli přes pletivo banány, arašídy a bonbóny, aby přiměli děti i dospělé k reakci. Návštěvníci si na černochy sahali nebo se dotýkali jejich vlasů a kůže, aby se přesvědčili, zda jsou skuteční. Konžany si neustále fotili a také se jim vysmívali. Dobové fotografie zachycují, jak se elegantně oblečené belgické ženy v kloboucích a kabátech naklánějí přes plot a natahují ruce k malým černouškům, jako by šlo o zvířata v kontaktním koutku zoologické zahrady.
Na světové výstavě v roce 1894 v Antverpách bylo také vystaveno 114 osob z Konga. V pozadí je vidět několik diváků
Kdo vlastně byli vystavovaní Konžané?
Představa, že vystavovaní obyvatelé vesnice byli necivilizovaní divoši vytržení z džungle, byla pouhou iluzí. Ve skutečnosti šlo o pečlivě vybrané jednotlivce. Mnohým z nich řekli, že jet do Bruselu je čest a že budou reprezentovat svou vlast na mezinárodní scéně. Nacházeli se mezi nimi vzdělaní řemeslníci, úředníci i takzvaní „évolués“, což byli Afričané, kteří přijali evropský způsob života a hodnoty.
Hned po příjezdu do Belgie se tito lidé ocitli v ponižující situaci. Ubytovali je v přísně střežené budově mimo areál výstavy. Nesměli volně vycházet do města ani se mísit s belgickou populací, aby „neztratili svou autenticitu“. Za svou práci dostávali jen minimální odměnu, zatímco organizátoři na výstavě vydělávali obrovské částky. Pro Konžany šlo o hlubokou urážku. Přijeli jako ambasadoři své kultury, ale zacházeli s nimi jako s exponáty v muzeu pod širým nebem.
Český pavilon na Expo 58 je dnes k vidění v Praze
Protesty a předčasné uzavření expozice
Ponižující zacházení, chladné bruselské počasí a neustálé obtěžování ze strany návštěvníků nakonec vyvolaly odpor Konžanů. Nevznikl ze dne na den, ale napětí postupně rostlo. Konžané začali protestovat proti podmínkám ubytování, nízkým platům a především proti chování belgického publika. Odmítali vycházet do ohrady, poukazovali na to, že nejsou zvířata, a požadovali lidské zacházení a volný pohyb po Bruselu.
Důležitým faktorem bylo i to, že v roce 1958 už v Kongu silně rezonovalo hnutí za nezávislost. Do Bruselu přijeli i konžští političtí lídři, např. Patrice Lumumba, kteří viděli, jak je s jejich krajany zacházeno, což v nich upevnilo odhodlání ukončit belgickou nadvládu.
V červenci 1958, pouhé tři měsíce po zahájení výstavy, pohár trpělivosti přetekl. Po sérii protestů a stávce Konžanů belgické úřady kapitulovaly. Z obavy před narůstajícím skandálem a mezinárodní ostudou konžskou vesnici předčasně uzavřely a její obyvatele poslaly zpět do Afriky. Oficiálně se to zdůvodňovalo špatným počasím a zdravotními riziky.
Jak to?
Jak bylo něco takového v roce 1958 vůbec možné? Lidské zoo přece měly svůj neblahý vrchol na konci 19. a na začátku 20. století. Koloniální mocnosti potřebovaly ospravedlnit drancování cizích území a vytvořily proto pohádku o „bílém opatrovníkovi“, jehož povinností je přinést civilizaci „zaostalým rasám“.
V Belgii byla tato propaganda mimořádně silná. Generace Belgičanů vyrůstaly v přesvědčení, že Kongo je divoká země plná nebezpečí, kterou Belgie zachránila před chudobou a barbarstvím. Lidské zoo sloužily jako živý důkaz této teorie. Výstava měla evropskému publiku ukázat: „Podívejte se, z jaké divočiny jsme tyto lidi pozvedli.“
Slepota tehdejší společnosti byla tak obrovská, že většině běžných návštěvníků Expa 58 vůbec nepřišlo divné nebo nemorální pozorovat lidi v ohradě. Považovali to za poučné, zábavné a zcela přirozené.
Události z roku 1958 měly nečekaně rychlou dohru. Ponižující zkušenost z Bruselu urychlila pád belgického impéria. Pouhé dva roky po Expu 58, v červnu 1960, získalo Kongo nezávislost. Belgický koloniální sen se zhroutil jako domeček z karet.
Belgický král Leopold II. má na svědomí drancování Konga
Trvalo dlouhá desetiletí, než se Belgie dokázala se svou koloniální minulostí a událostmi z roku 1958 vyrovnat. Po celá léta se o lidské zoo v Bruselu mlčelo. Bylo to tabuizované téma, které nezapadalo do představ o úspěšném a mírovém Expu 58.
Až v posledních letech došlo k zásadnímu posunu. V roce 2018 bylo po rozsáhlé rekonstrukci znovu otevřeno Královské muzeum střední Afriky v Tervurenu u Bruselu. Muzeum, které původně vzniklo jako oslava kolonialismu, kompletně změnilo svou expozici a dnes otevřeně kritizuje belgické zločiny v Kongu i fenomén lidských zoo.
Belgický král Filip v roce 2020 vyjádřil nejhlubší lítost nad tím, jaké utrpení obyvatelům Konga způsobila belgická nadvláda. Po celé Belgii se začaly odstraňovat sochy krále Leopolda II. (nebo alespoň byly doplňovány vysvětlujícími tabulemi), který to všechno způsobil.
Zdroje:
https://www.passport-collector.com/expo-58-human-zoo-passport/?hl=cs-CZ
https://www.theguardian.com/world/2018/apr/16/belgium-comes-to-terms-with-human-zoos-of-its-colonial-past?hl=cs-CZ
https://www.reflex.cz/clanek/zajimavosti/92209/desiva-lidska-zoo-otevira-stare-rany-belgie-se-stale-vyrovnava-s-kolonialni-minulosti.html
https://www.muzivcesku.cz/lidske-zoo-kdysi-bavili-civilizovany-zapadni-svet-podivejte-se-na-fotografie-nehumanni-zabavy/
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/konzane-jako-atrakce-lidske-zoo-novy-nalez-priblizil-minulost-belgie-122806
