Článek
Jsem, protože prodávám
Kdysi dávno jste k tomu, abyste někomu něco prodali, potřebovali obchodní talent, produkt a špetku důvěryhodnosti. Dnes stačí mít hezkou ložnici, kruhy pod očima a ochotu napsat pod fotku v plavkách, že „život je někdy těžký, ale díky těmto multivitamínům to zvládám.“
Na Instagramu dnes propagujete, co vám přijde pod ruku. Nevíte, co je retinol? Nevadí. Vysvětlete lidem, jak vám zachránil život. Nejíte maso? Super. Udělejte slevový kód na klobásy.
Je to jednoduché:
- Produkt? Nezajímá.
- Značka? Kdo platí, ten jede.
- Autenticita? Používáme jen jako hashtag.
„Sledujte mě pro víc tipů, jak být šťastná, krásná a totálně prázdná.“
Terapie? Stačí TikTok
Ve světě, kde se emoce monetizují, už pláč není projev bolesti, ale engagementu. Na sociálních sítích se brečí v přímém přenosu – nejlépe s filtrem přes oči a uklidňující hudbou. Tvá bolest je validní, ale jen pokud je vertikálně natočená.
Uživatelé si dnes hrají na terapeuty, life coache, vztahové experty a někdy i bohy. Všichni mají názor. Všichni mají pravdu. A všichni ti řeknou, že když se dostatečně snažíš, vesmír ti vše vrátí. Ideálně ve formě spolupráce s proteinovými nápoji.
Sebereflexe? Zastaralý koncept. Nahrazeno:
- afirmací: „Jsem dost dobrý“ (i když to není pravda)
- toxic pozitivismem: „Usmívej se, i když umíráš“
- rezonujícím citátem z Pinterestu: „Někdy musíš spadnout, abys mohl přidat nový příspěvek.“
Všichni jsme reklama
Vaše identita už není o tom, kdo jste, ale co propagujete. Lidé se dnes neptají „Jak se máš?“, ale „Jaký máš kód na slevu?“.
Vztahy? Obsah. Smutek? Obsah. Smrt domácího mazlíčka? Důvod pro kampaň s pojišťovnou.
Už se ani neptáme, co je reálné. Je to reálné, pokud to má komentář typu „Tohle mi změnilo život“ (nebo aspoň algoritmus).
Vítejte v éře, kde:
- dítě je content plán
- pes je značka
- emoce jsou brand
TikTokový nihilismus
Doba je složitá, tak proč neudělat z každé tragédie meme? Máš trauma? Udělej z něj zvuk na TikToku. Válka? Přidej emoji a pokračuj v nákupním haulu z Aliexpressu.
Sociální sítě nás naučily jedno: život je jen kulisa pro další virální moment. A pokud tě to nešokuje, nejsi cílovka.
Uživatelé tančí na střeše potápějící se lodi a křičí: „Tohle je můj nejautentičtější já! Sledujte mě, než se utopím!“
Kdo jsem, když mě nikdo nesleduje?
To je otázka, kterou si dnes už skoro nikdo nepokládá. Protože odpověď je děsivá.
Bez sítě není validace. Není existence. A v tichu mimo obrazovku začíná něco nepříjemného: skutečný život.
Ale to si necháme na příště. Zatím následuj:
- Novou challenge: „#ŽijBezMozku“
- Nový slevový kód: REFLEXE15 (neplatí nikde, ale vypadá hezky)
Ať žije digitální šaškárna
Internet měl být nástrojem spojení, ale stal se zrcadlem našeho kolektivního narcismu. A my se v tom zrcadle ještě upravujeme, přidáváme filtr a pak to prodáváme dál.
Sebereflexe není virální.
Ale kdyby byla, určitě by měla svůj merch.
