Článek
Babuškova stopa je ale mnohem silnější, výrazně ovlivnil podobu veřejného prostoru Československa v éře první republiky.
Milan Babuška má na svědomí stovky staveb meziválečné éry, jeho školní budovy najdete rozeseté po celé republice. Za neuvěřitelnou výkonnost by mu mohl být udělen titul dělníka české architektury. Kromě již zmíněné dvojice pražských muzeí má v portfoliu i funkcionalistickou perlu, palác ARA. Jedna z nejkrásnějších budov Prahy stojí na rohu ulic Perlová a 28. října, a je důvodem, proč jsem se začal o kariéru toho polozapomenutého velikána architektury 1. republiky zajímat.
Mezi hudbou a architekturou
V roce 1903 začal Milan Babuška studovat architekturu na (Českém)VUT, jelikož byl ale zároveň mimořádně hudebně nadaný, navštěvoval současně i hudební konzervatoř. Před první světovou válkou dokonce působil jako hostující dirigent České filharmonie, profesně ale nakonec zakotvil na průmyslové škole v Jaroměři, kde se stal ještě za Rakouska-Uherska profesorem a už jako pedagog se začal věnovat i kariéře architekta a účastnil se prvních soutěží, logicky nejprve právě v Jaroměři. Na konci 1. světové války se přesunul do Prahy, kde paralelně zastával funkci profesora na průmyslové škole a dále rozvíjel svou architektonickou činnost.
Trochu symbolicky se průlomem v kariéře Milana Babušky stala škola. V roce 1914 byla v Chotěboři podle jeho plánů zahájena stavba vychovatelny (některé zdroje uvádí, že šlo o ústav pro mentálně postižené). Hrubá stavba byla dokončena na konci roku 1915, ale z důvodu probíhající války nebyl ústav nikdy otevřen. O budovu nakonec projevilo zájem Gymnázium Chotěboř, které v té době nemělo vlastní prostory. Stavba byla dokončena během roku 1919, rok 1920 už zahájili studenti ve zbrusu nové budově.
Desítky škol i pražská dvojčata
Během války neměla profese architekta, tak jako mnoho dalších, na růžích ustláno, Babuškovy realizace tak v hojném počtu spatřily světlo světa až po vzniku Československa. Navrhl další gymnázium, tentokrát v Rychnově nad Kněžnou, projektoval i činžovní dům ve Dvoře Králové. Jeho budovy měly úspěch, práce přibývalo a Babuška tak mohl opustit profesi pedagoga a začít se naplno věnovat kariéře architekta. Vyhrál spoustu veřejných soutěží pro bující mladý stát a během let 1925 - 35 zvládl postavit hned několik desítek obecných škol, navrhoval i další veřejné budovy, samozřejmě také soukromé vily ale i průmyslové podniky, například areál dolu v Jáchymově či rozšíření provozu Železiarne Podbrezová. Jako součást odborné komise se podílel se i na dostavbě ikonické budovy Právnické fakulty Univerzity Karlovy.
Milan Babuška se výrazně podepsal na podobě českých regionů v meziválečné éře, na svědomí má třeba poštu v Náchodě i zdejší sokolovnu, ostatně sokolovny byly takovou tenkou červenou nití jeho tvorby. V roce 1931 navrhl již zmíněný palác ARA a pověstným vrcholem byl pro tohoto architekta rok 1937, kdy navrhl vojenské letiště v Trenčíně a především pražská „dvojčata“, budovy Technického a Zemědělského muzea na Letné.
Smutný konec
Do osudu Milana Babušky zasáhla 2. světová válka, během které se profesně odmlčel a stáhl na svoji usedlost v Dolním Žandově, kde si později postavil vilu. Po válce a komunistickém puči o nemovitosti přišel a v roce 1953 umírá v Praze. Za necelých 15 let kariéry stihl podle Wikipedie více než 200 staveb, přesný katalog bohužel neexistuje. Mně osobně se podařilo jich dohledat zhruba sedmdesát.
Rozhodl jsem se tvorbu tohoto polozapomenutého velikána, nenápadného poctivého řemeslníka české architektury, postupně zmapovat a udělat tak co nejucelenější přehled jeho profesního života.
Můžete se tedy těšit na seriál výtvorů tohoto fascinujícího architekta první republiky.
