Článek
Zatímco vládní tábor si po komunálních a senátních volbách drží své pozice, pravice začíná být nervozní. Martin Kuba a jeho nejbližší spolupracovníci z hnutí Naše Česko totiž velmi dobře vědí, kde leží nejsnadnější kořist. Své sítě roztáhli po zklamaných voličíech, kterým už definitivně došla trpělivost s ODS.
Noční můra v domovském revíru Martina Kupky
Největší pohroma pro občanské demokraty se přitom kupodivu neodehrává na jihu Čech, kde Kuba logicky staví na svém silném osobním mandátu. Skutečnou noční můrou pro předsedu ODS Martina Kupku je fakt, že se Kubovo hnutí uchytilo přímo v jeho domovském Středočeském kraji. Tedy v regionu, kde Kupka po léta působil jako úspěšný starosta Líbeznic, odkud pravidelně kandiduje do Poslanecké sněmovny a který měl být jeho nejpevnější vnitrostranickou i volební baštou.
Právě tady se ale občanská demokracie drolí. Ukázkovým příkladem je situace v Berouně, kde rezignovala drtivá většina členů místní buňky ODS. Z původních dvaceti straníků zůstalo pouhých šest. Dlouholetý předseda berounské organizace a městský radní David Minařík otevřeně ohlásil přestup k Našemu Česku a další kolegové ho bezprostředně následovali. Stranu opustila berounská starostka Soňa Chalupová a ještě před ní dala ODS sbohem středočeská zastupitelka a radní Kutné Hory Kateřina Daczická.
Daczická při svém odchodu promluvila o úmorných vnitrostranických sporech, zákulisních bitvách a stavu, kdy je veškerá energie vedení věnována udržování stranických aparátů a interním bojům o vliv, místo reálné práce pro voliče. Nejde přitom o ojedinělé výstřelky několika zhrzených jedinců. Předseda berounského oblastního sdružení ODS Petr Vychodil prohlásil, že dění v Berouně není náhoda, ale signál nespokojenosti aktivních lidí, kteří se snažili přicházet s konkrétními návrhy, ale naráželi na totální nezájem a chlad stranické centrály.
Jihočeský vysavač
Pokud si vedení ODS v Praze nalhávalo, že Jihočeský kraj je izolovanou epizodou, realita je rychle vyvedla z omylu. Na jihu Čech k Našemu Česku přešlo neuvěřitelných třicet z celkových třiatřiceti zastupitelů ODS, včetně českobudějovické primátorky Dagmar Škodové, historicky prvního jihočeského hejtmana Jana Zahradníka či senátory Zbyňka Sýkory a Tomáše Fialy. Tím však Kubův apetit zdaleka neskončil.
V Pardubickém kraji spojilo síly s bývalým sociálnědemokratickým hejtmanem Martinem Netolickým a jeho hnutím MY. V Moravskoslezském kraji navázal Kuba spolupráci s podnikatelem Vavřincem Pečinkou a z ODS tam odešel někdejší ostravský náměstek primátora Martin Štěpánek. V Ústí nad Labem vznikla široká kandidátka s účastí Kubova hnutí a v Královéhradeckém kraji přiložili ruku k dílu bývalý hejtman za ČSSD Jiří Štěpán.
Kuba nepořádá klasický masový nábor členů z ulice, jaký v minulosti předváděla jiná hnutí. Naše Česko funguje jako cílený vysavač zklamaných, ale vyzkoušených komunálních a krajských osobností, které mají ve svých městech a regionech vlastní voličské zázemí a přirozenou autoritu.
Odtrženost od reality v malostranských palácích
Kupka se snaží odchody svých dlouholetých spolustraníků zlehčovat a označovat za bezvýznamné epizody. Veřejně prohlašuje, že ho situace nezneklidňuje, a argumentuje tím, že ODS registruje stovky nových podporovatelů a zájemců o členství. Důvody odcházejících členů navíc označuje za úsměvné.
Podobně chladně se k situaci staví i další představitelé strany, podle kterých jde pouze o osobní kalkul a frustraci lidí, kteří v ODS narazili na svůj kariérní strop a u Kuby vidí šanci na snazší zvolení. Jenže pokud ze strany hromadně utíkají zkušení komunální matadoři, oblíbení starostové a zastupitelé, žádný papírový nárůst pasivních nováčků tento obrovský deficit nemůže nahradit. Stranu netvoří tabulky v sekretariátu, ale lidé na radnicích.
Středočeská ODS je navíc dlouhodobě názorově rozpolcená. Jedna část tíhne k předsedovi Kupkovi, zatímco druhá má blíže ke konzervativnějšímu Janu Skopečkovi, který v minulosti nešetřil kritikou do vlastních řad. Vnitřně oslabená, ideologicky vyprázdněná a o své lidi přicházející ODS tak čelí nejen tlaku ze strany dravého STANu, ale nyní i přímému rozebírání vlastního základních kamenů ze strany Martina Kuby.
Proč má Babiš důvod k oslavě?
Volební premiéra hnutí Naše Česko potvrdila, že Martin Kuba dokázal zkonstruovat krajský monolith, ale za branami jižních Čech se z jeho celostátní expanze stal zatím jen nesmělý pokus, který paralyzuje pravici, aniž by jakkoliv ohrožoval vládní hnutí ANO.
Čísla mluví zcela jasně. Naše Česko sice celkově vybojovalo 170 zastupitelských mandátů, z nichž však 135 získalo na domácím jihočeském hřišti. Zde Kuba slavil vítězství v Českých Budějovicích s téměř 30 % hlasů, opanoval Tábor, Třeboň, Dačice či Milevsko a z 20 největších jihočeských měst porazil ODS v devatenácti případech. Mimo domovský kraj ale zbylo pro Kubovo hnutí pouhých 35 mandátů. Navíc ze čtyř nasazených senátních kandidátů uspěl pouze jihočeský lékař Tomáš Fiala. Kandidáti na Kladensku, Chebsku i Hradecku skončili v poli poražených.
Naše Česko nepředstavuje sílu, která by dokázala celostátně přetahovat Babišovy voliče nebo útočit na pětiprocentní hranici ve sněmovních volbách. Zatím jen fektivně parazituje na ODS. Tam, kde Naše Česko postavilo kandidátky, často pouze odebralo rozhodující procenta občanským demokratům.
Kubovým technokratickým a neideologickým stylem se dá velmi snadno vládnout. Ukázkou jsou právě České Budějovice, kde Naše Česko po volbách skládá koalici přímo s hnutím ANO, s nímž pohodlně usiluje o většinu v zastupitelstvu. Babiš tak v Kubovi nezískal soupeře, ale naopak potenciálního partnera, který se neváhá spojit s ANO tam, kde se mu to hodí.
Kubův pokus napodobit manažerský příběh ANO v kombinaci s přetahováním lokálních osobností po vzoru STAN ale naráží na svůj strop. Pokud se Kuba spoléhá převážně na přeběhlíky z ODS, těžko vytvoří celostátní hnutí s plopšným zásahem. V nadcházejících krajských a sněmovních volbách tak Babišovi nehrozí nový dravý konkurent.
Zatímco Vít Rakušan a jeho STAN se po úspěšných volbách staví do role hlavního celostátního vyzivatele Andreje Babiše, Martin Kuba se stal noční můrou především pro Martina Kupku. Babiš se Kuby doopravdy bát nemusí.
