Jak jeden dezert málem poslal letadlo s 250 lidmi k zemi

V moderním letectví sedí v kokpitu vždy minimálně dva lidé – kapitán a první důstojník (kopilot). Jsou vycvičeni tak, aby byli zastupitelní. Pokud jeden z nich ztratí vědomí nebo není schopen řízení, druhý musí bezpečně přistát.

Historie letectví se změnila v srpnu 1982 během rutinního letu z Lisabonu do Bostonu. Tehdy se ukázalo, že největším nepřítelem stroje nemusí být technická závada ani bouře, ale nenápadný sladký dezert. Celkem osm z deseti členů posádky si během letu pochutnalo na tapiokovém pudinku, který byl, jak se později ukázalo, kontaminovaný. Následky byly vzhledem k situaci děsivé. U většiny otrávených se dostavily prudké žaludeční křeče a silná nevolnost, které je okamžitě vyřadily z provozu.

V tu chvíli se letadlo s více než 250 cestujícími ocitlo v kritické situaci. Tragédii zabránila pouze souhra šťastných náhod a intuice. Druhý pilot totiž jako jediný z kokpitu pudink odmítl. Zatímco zbytek posádky bojoval s otravou jídlem, on zůstal v plné kondici a jako jediný schopný letec dokázal obří stroj bezpečně dovést až na přistávací dráhu v cílové destinaci.

Ačkoliv se případ z roku 1982 zdá být extrémní, riziko zdravotní indispozice v kokpitu je reálnou hrozbou i v moderní éře. Data britského Úřadu pro civilní letectví (CAA) například ukazují, že jen v roce 2010 bylo u leteckých společností registrovaných ve Velké Británii zaznamenáno celkem 32 případů, kdy pilot nebyl schopen pokračovat v řízení kvůli náhlým zdravotním potížím.

Vzhledem k milionu letů ročně jde sice o velmi malé procento, ale pro bezpečnostní experty je to jasný signál k neustálé bdělosti. Právě tyto statistiky a historické zkušenosti vedly k tomu, že aerolinky zavedly striktní vnitřní protokoly. Ty dnes neřeší jen to, co piloti jedí na palubě, ale nabádají k extrémní opatrnosti i během pobytů v destinacích s nižší úrovní hygieny, kde může být nebezpečím i obyčejný kousek tepelně neupraveného ovoce.

Pravidlo odlišného jídla je v letectví zákonem číslo jedna, i když jej nenajdete v žádné oficiální mezinárodní vyhlášce. Většina aerolinek, včetně Českých aerolinií, má tento postup zakotven přímo ve svých interních provozních příručkách. V praxi to vypadá tak, že pokud si kapitán vybere jako hlavní chod kuře, první důstojník automaticky dostává těstoviny nebo hovězí.

Toto striktní rozdělení slouží jako pojistka – pokud by se v jedné z šarží pokrmů objevila nebezpečná bakterie nebo toxin, zasáhne pouze jednoho člena posádky. Zajímavostí je, že v případě neshody má v kokpitu vždy poslední slovo kapitán. Je to právě on, kdo rozhoduje, které menu připadne jemu a které bude muset bez debat přijmout kopilot.

Pouhá volba jiného jídla ale bezpečnostním expertům nestačí. Doporučuje se, aby mezi jídly obou pilotů byl dodržen minimálně třicetiminutový odstup. Tento časový polštář má svůj logický důvod: pokud by byl první podávaný pokrm závadný, příznaky otravy se u pilota mohou projevit dříve, než se jeho kolega vůbec pustí do svého jídla.

Jídlo, které dostávají piloti na svůj stůl, obvykle nepochází ze stejné linky jako pokrmy pro cestující. Připravují ho speciální cateringové týmy, které často upravují receptury podle individuálních dietních nebo náboženských požadavků posádky. Tím se minimalizuje riziko, že by jediná chybná várka jídla vyřadila z provozu jak piloty, tak desítky pasažérů najednou.

U krátkých letů, kde se klasické teplé menu nepodává, si piloti často nosí vlastní svačiny z domova. I v tomto případě se však striktně drží nepsaného pravidla „bezpečnostní diverzity“. Pokud si jeden pilot přinese domácí sendvič s vajíčkem, druhý by se měl raději uchýlit k něčemu jinému.

Pro profesionálního pilota nekončí bezpečnostní protokol vypnutím motorů po přistání. Naopak, skutečná výzva pro jejich imunitní systém často začíná až v cílové destinaci, zejména pokud se nacházejí v oblastech se sníženou úrovní hygieny nebo v exotických krajích. Jakákoliv zdravotní indispozice pilota v zahraničí totiž neznamená jen „pár dní v posteli“, ale obrovskou logistickou a finanční komplikaci pro celou leteckou společnost.

V praxi to znamená, že zkušení letci se v kritických regionech vyhýbají všemu, co neprošlo důkladným tepelným zpracováním. Na jejich černou listinu tak automaticky padají čerstvé saláty, ovoce, které si sami neoloupou, nebo zdánlivě nevinný led v nápojích, který může být vyroben z nefiltrované vody.

Představte si situaci, kdy má letadlo s třemi sty lidmi na palubě odletět za několik hodin, ale kapitán se probudí s těžkou otravou z mořských plodů, které si dal v zapadlé restauraci mimo turistické zóny. V takovém případě letadlo nesmí odstartovat.

Letecká společnost pak musí narychlo shánět náhradní posádku, což často znamená vyslat jiné letadlo s náhradními piloty nebo ubytovat stovky pasažérů v hotelech na náklady firmy. Tato „daň za špatnou večeři“ se může vyšplhat do milionů korun.

Když se řekne ohrožení bezpečnosti letu, většina lidí si představí poruchu motoru nebo silnou turbulenci. Jen málokdo by však hádal, že jedním z tichých nepřátel v kokpitu je obyčejná lidská fyziologie – konkrétně plynatost. Ačkoliv to zní úsměvně, ve výšce kolem deseti kilometrů nad zemí se z nadýmání stává reálný fyzikální problém.

Důvodem je prostá fyzika. V kabině letadla je sice udržován umělý tlak, ten je však stále nižší než tlak na hladině moře. Jakmile letadlo stoupá, okolní tlak klesá a plyny uzavřené v lidském trávicím traktu se začno rozpínat. Tento jev může způsobit nejen nepříjemné pocity, ale i prudké bolesti břicha.

Podle některých zkušených letušek a odborníků na leteckou medicínu existuje v kokpitu jedno nepsané, ale velmi důležité doporučení: plynům by se nemělo bránit. Snaha o přehnanou etiketu a zadržování přirozených projevů trávení může vést k takovému tlaku v břišní dutině, který by pilota zbytečně rozptyloval nebo mu dokonce působil křeče.

Ukazuje se tedy, že práce moderního pilota není jen o precizním ovládání techniky a radaru. Je to komplexní disciplína, která začíná už mnoho hodin před startem – správným výběrem pokrmu.

Zdroje: Forum24, Český rozhlas, RD, NY Post