Článek
Ministr zahraničí Petr Macinka ještě před pár dny prohlašoval, že prezident se neformální večeře lídrů, která předchází oficiální části summitu, rozhodně účastnit nebude. Argumentoval tím, že pozvánku má pouze premiér Babiš s chotí Monikou a že žádat o změnu by byla „opravdu velká ostuda“.
Jenže mezinárodní diplomacie na vysoké úrovni se neřídí animozitami z pražského Podskalí. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan udělal těmto intrikám rychlý konec, když poslal osobní pozvání přímo Petru Pavlovi.
Prezident Pavel tak v úterý večer zasedne k jednomu stolu s Donaldem Trumpem, Emmanuelem Macronem či ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. A zasedne tam na akci, která je paradoxně nejdůležitějším bodem celého summitu. Právě při této společenské události totiž dochází k interakcím mezi špičkami zemí NATO bez přítomnosti kamer.
Došlo až na Ústavní soud
Snaha zabránit prezidentovi v cestě na summit přitom trvala měsíce. Od počátku roku hlava státu avizovala zájem do Ankary letět, což odpovídá zavedené české praxi. Jezdil Václav Havel s Václavem Klausem, Václav Klaus s Mirkem Topolánkem i Petrem Nečasem, a to bez ohledu na to, z jakého politického tábora pocházeli. Kdo chyběl, byl Miloš Zeman v roce 2022, a to výhradně ze zdravotních důvodů.
Babišův kabinet se však od této tradice pokusil násilně odchýlit. Vládní většina nejprve oznámila, že prezident v delegaci vůbec nebude. Oficiální složení výpravy mělo čítat pouze premiéra Babiše, ministra zahraničí Macinku, ministra obrany Jaromíra Zůnu a vládního zmocněnce Jakuba Landovského.
Spor musel rozseknout až Ústavní soud. Ten reagoval nezvykle rychle a vydal předběžné opatření, kterým vládě nařídil hlavu státu pro summit v Ankaře okamžitě akreditovat a její účast nijak neztěžovat.
Zbytečné miliony z kapes daňových poplatníků
Když už musela vláda předběžnému opatření soudu vyhovět, nastoupila malá česká pomstychtivost. Petr Pavel nabízel, aby celá národní výprava letěla společně jedním letadlem. Společná cesta by ušetřila peníze a zároveň poskytla čas si face-to-face promluvit o koordinaci zahraniční politiky, která mezi Hradem a Černínským palácem dlouhodobě nefunguje.
Macinka však společný let striktně odmítl. Vytáhl z klobouku „bezpečnostní pravidlo“, které prý zakazuje, aby prezident a premiér seděli ve stejném letadle, a jako příklad uvedl tragickou havárii polského speciálu u Smolenska v roce 2010. Výsledkem jsou dva armádní Airbusy letící těsně po sobě.
Prezident Pavel toto rozhodnutí označil za absurdní, nehospodárný nesmysl a vizitku samotné vlády. Podle oficiálních údajů ministerstva obrany stál provoz vládních letadel jen za rok 2025 astronomických 83,5 milionu korun, přičemž dalších 178 milionů spolkla údržba strojů. Konkrétní dálkové lety ústavních činitelů běžně šplhají do milionových částek. Vypravit dva stroje namísto jednoho je plýtváním veřejnými penězi.
Strach z „kartáče“ za neplnění závazků
Proč vlastně Babiš s Macinkou tak křečovitě usilovali o Pavlovu absenci? Summit v Ankaře je totiž první velkou inventurou od loňského setkání v Haagu, kde se všech 32 členů NATO zavázalo k ambicióznímu cíli vydávat na obranu pět procent HDP do roku 2035.
Česká republika pod současným vedením však patří na samotný chvost Aliance. V roce 2025 jsme byli jednou z pouhých tří zemí, které nedokázaly splnit ani starý, základní dvouprocentní limit (spolu se Slovinskem a Albánií). Sám Babiš v nedělním videu přiznal, že v Turecku očekává „sodu a kartáč“. Ministr zahraničí Macinka se proto snažil odcestovat bez prezidenta, aby vláda mohla v Ankaře bez oponentury vykládat svou verzi příběhu o tom, proč závazky neplníme.
Představa, že by jim za zády stál mezinárodně uznávaný generál Pavel, který naopak dlouhodobě varuje, že defenzivní vládní pozice spojence nepřesvědčí, byla pro vládu neúnosná.
Domácí malichernost versus světová diplomacie
I když si Andrej Babiš protokolem pojistil, že formálním vedoucím české delegace na středečním hlavním zasedání Severoatlantické rady zůstává on a prezident bude sedět s doprovodem za jeho zády, Erdoganovo pozvání na úterní večeři mocenské karty zcela přemíchalo.
Prezident Pavel před odletem jasně deklaroval, že se na summitu „nebude prát o židli u hlavního stolu“ a že jednání se zúčastní „bez pocitu ponížení či frustrace“. Tento státnický nadhled kontrastuje s nervózním prohlášením premiéra Babiše, který Pavla obvinil, že svou přítomností v Ankaře „poškozuje Českou republiku“.
Můžete zkoušet ohýbat diplomatické zvyklosti, blokovat vládní letadla a zamykat před nejvyšším ústavním činitelem dveře. Jakmile ale dorazíte na globální fórum, zjistíte, že světoví lídři se raději baví s partnerem, který má přirozenou autoritu a alianční kredibilitu. A tu si Petr Macinka ani Andrej Babiš u stolu s Erdoganem nevydupou.
