Článek
Vztah mezi Jiřím Sovákem a jeho synem Jiřím Schmitzerem patří k těm kapitolám českého herectví, o kterých se dlouho raději nemluvilo nahlas. Na jedné straně stál muž, který se byl synonymem české komedie, a na druhé straně jeho jediný syn, který po něm zdědil nejen příjmení, ale i talent a později i lásku k jevišti a písničkám.
Příběh by mohl skončit jako jedna z těch smutných rodinných tragédií, kdy otec už nikdy nedokáže synovi odpustit. A dlouho to tak i vypadalo. Sovák syna po osudné nehodě vydědil, přestal s ním mluvit a až do smrti se s ním neviděl. Jenže pak přišlo odhalení z Archivu bezpečnostních složek. A najednou se celá věc otočila. To, za co otec svého syna navždy zavrhl, měl podle vyšetřovacích spisů spáchat o pět let dříve on sám.
Osudný večer v Mníšku pod Brdy
Psal se 4. leden 1971 a v Mníšku pod Brdy se ten večer odehrála událost, která mohla pohřbít kariéru jednoho z největších českých herců. Kolem půl osmé poblíž restaurace Na kapli srazilo osobní auto chodce. Řidič z místa ujel. Nezastavil, nepomohl, prostě zmizel. Zraněný muž ještě téhož večera v nemocnici zemřel.
Vyšetřovatelé tehdejší Veřejné bezpečnosti se případu chopili rychle. A poměrně brzy jim začalo vycházet jméno, které by si v té době nikdo nepřál číst ve spise. Stejným směrem a ve stejnou dobu totiž projížděl svým vozem značky Saab právě Jiří Sovák. Svědci se shodovali nejen na barvě a typu auta, ale i na drobných detailech – například na chybějících lištách v místech, kde mohl být vůz poškozený po nárazu.
Major Jan Číhal, náčelník inspekce Hlavního velitelství VB, do spisu výslovně zapsal, že podle znaleckého posudku měl Sovák v kritické době v krvi mezi 0,86 a 1,78 promile alkoholu. A že ten den skutečně pil, potvrdilo hned několik svědků. V Příbrami u primáře Trefného a později v prodejně Pramen URAN vypil dvě deci francouzského koňaku, dvě dvanáctistupňová piva a čtyři deci bílého vína. To všechno s vědomím, že bude řídit zpátky do Prahy.
Koncem ledna 1971 proti němu vyšetřovatelé vznesli obvinění z ublížení na zdraví z nedbalosti, neposkytnutí pomoci a opilství. Okresní prokurátorka dokonce nařídila, aby mu byl odebrán řidičský průkaz. Jenže k soudu ani k odebrání průkazu podle dostupných archivních materiálů nikdy nedošlo. Sovák, tehdy člen činohry Národního divadla a zasloužilý umělec, se bránil po svém. Podal stížnost přímo na ministra vnitra Radka Kaska. V dopise tvrdil, že si dal jen jedno pivo k jídlu, a to více než tři hodiny před jízdou.
Trestní stíhání pro ublížení na zdraví a neposkytnutí pomoci bylo nakonec zastaveno. Oficiálně proto, že vyšetřovatel neměl dostatek důkazů. Zůstal pouze paragraf o opilství. Jestli za něj herec někdy skutečně dostal nějaký trest, ze spisů nevyplývá.
Když syn kráčí v otcových stopách
O pět let později se situace opakovala. Tentokrát ale stál v hlavní roli syn. Bylo to v roce 1976, právě v době, kdy spolu otec a syn natáčeli legendární komedii Marečku, podejte mi pero!. Sedmadvacetiletý Jiří Schmitzer po jednom divadelním představení usedl opilý za volant. Při jízdě srazil chodce. Muž na místě zemřel.
Schmitzer dostal za zabití z nedbalosti tři roky vězení. Ve věznici ve Vinařicích u Kladna nakonec strávil rok a půl a za dobré chování byl propuštěn. To, co následovalo mezi ním a otcem, už žádné dobré chování nezachránilo.
Reakce Jiřího Sováka byla definitivní. „Že jsi porazil člověka, to se bohužel může stát, ale žes byl ožralej jak dobytek, to se nepromíjí,“ měl synovi říct. A tím jejich vztah navždy ukončil. Syna vydědil. Přestal s ním mluvit. Až do své smrti v září 2000 s ním nepromluvil ani slovo. Kontakt přerušil i s manželkou syna Irenou a se svými vnoučaty Jiřím a Kristýnou. Jako by pro něj přestali existovat. Schmitzer pak nepřišel ani na otcův pohřeb.
Muž, který sám podle vyšetřovacích spisů řídil pod vlivem alkoholu, srazil chodce a z místa ujel, nedokázal svému synovi odpustit prakticky totéž. Zatímco on díky svému postavení, stížnostem a zřejmě i jisté protekci vyvázl prakticky bez trestu, syn si odseděl trest a navíc ztratil otce.
Vztah mezi nimi přitom nikdy nebyl jednoduchý. Sovák opustil rodinu, když bylo synovi teprve jedenáct let. Matka Blanka ho proti otci dlouhodobě poštvávala a trvalo dlouho, než si k sobě našli znovu cestu. Našli si ji až v době, kdy Schmitzer studoval DAMU. Sovák se tehdy dokonce u režiséra Františka Filipa přimlouval, aby syn dostal roli v Chalupářích, kde ztvárnil jeho vnuka. Před kamerou působili jako sehraná dvojice. V osobním životě to ale skřípalo až příliš často.
Alkohol, který rozdělil dvě generace
Sovák se nikdy netajil svou vášní k alkoholu. Sám prý říkal, že v životě vypil velký rybník, který by nikdo nepřekročil. Přesto právě alkohol se stal důvodem, proč se se synem navždy rozešel.
Historik Radek Schovánek později v rozhovoru pro DVTV zpochybnil některé závěry bulvárních článků o Sovákově vině. Samotnou existenci spisu a vyšetřování ale nikdo nepopírá. Svědecké výpovědi, znalecký posudek na hladinu alkoholu i fakt, že proti herci bylo vzneseno obvinění, jsou v archivech doloženy.
Jiří Schmitzer se ze své chyby navíc ani nepoučil. V roce 1980 opět usedl opilý za volant, tentokrát po svatbě. Při nehodě zemřel jeden ze spolujezdců. Byl odsouzen na dva a půl roku, později amnestován prezidentem Gustávem Husákem. Sovák se prý za syna přišel omluvit rodině oběti. Ta však o kontakt s hereckou rodinou nestála. Ani tato další tragédie už vztah mezi otcem a synem neobnovila. Ten zůstal zmražený až do Sovákovy smrti.
Veřejnost se může jen dohadovat, zda by Sovákovo rozhodnutí bylo stejné, kdyby se jeho vlastní nehoda z roku 1971 provalila dříve. Archivní svazky totiž odhalily nejen to, že herec řídil opilý, ale i to, že systém tehdejší doby uměl být k některým osobám mimořádně shovívavý. Zatímco syn si odseděl trest a ztratil otce, otec si zachoval kariéru, pověst i klidný odchod do důchodu.
Zdroje: idnes, ženy.iprima, Wikipedia, svět ženy, epochaplus
