Článek
Inspiroval se automateem na čokoládové tyčinky a nahradil sladkost hotovostí. První bankomat světa tak spatřil světlo světa v červnu 1967 před pobočkou Barclays v severním Londýně. Jenže to nebyl jen on, kdo rozhodl o tom, jak bude vypadat jedna z nejběžnějších bezpečnostních funkcí moderního světa. Za to, že dnes zadáváme čtyřmístný PIN a ne šestimístný, může jeho manželka Caroline. Právě její stížnost přes kuchyňský stůl změnila globální standard a ovlivnila miliardy transakcí každý den.
Jak se zrodila myšlenka, která změnila svět financí
John Adrian Shepherd-Barron se narodil 23. června 1925 v indickém Šillongu (dnes stát Meghálaja) britským rodičům. Jeho otec Wilfred byl významný inženýr, který řídil přístav v Čittagongu a později se stal prezidentem Institutu pro civilní inženýrství. Matka Dorothy byla olympijská tenistka a vítězka wimbledonské čtyřhry. Mladý John studoval na prestižní univerzitě v Edinburgu a na v Cambridge, odkud však odešel dříve, než dokončil první ročník ekonomie. Během druhé světové války sloužil u výsadkových jednotek v 159. lehkém pluku.
Po válce nastoupil do firmy De La Rue, známé tiskárny bankovek. Postupně se vypracoval až na pozici generálního ředitele divize De La Rue Instruments. Právě v této funkci přišel na myšlenku, která mu přinesla světovou slávu. Inspirace přišla ve vaně. Shepherd-Barron jednou naštvalo, že banky zavírají příliš brzy a on se nemůže dostat ke svým penězům.
Řekl jsem si, že musí existovat způsob, jak si vyzvednout vlastní peníze kdekoli na světě. Napadl mě automat na čokoládové tyčinky, ale místo čokolády by vydával hotovost.
Myšlenka byla geniálně jednoduchá. Bankomat měl fungovat jako prodejní automat: zákazník vloží speciální poukázku a dostane peníze. Firma De La Rue potřebovala odvážného partnera a našla ho v Barclays Bank, která byla tehdy nejpokročilejší britskou bankou v oblasti automatizace. Dohoda prý trvala pouhých devadesát sekund a byla stvrzena při skleničce růžového ginu.
První bankomat světa a jeho zvláštní technologie
27. června 1967 byl před pobočkou Barclays v Enfieldu na severu Londýna slavnostně uveden do provozu první funkční bankomat světa. Oficiálně se jmenoval De La Rue Automatic Cash System (DACS). Prvním člověkem, který si z něj vyzvedl peníze, byl populární britský herec Reg Varney.
Technické řešení bylo na dnešní poměry kuriózní. Plastové platební karty ještě neexistovaly, takže stroj používal speciální šeky impregnované mírně radioaktivní sloučeninou uhlíku-14. Stroj detekoval radioaktivní signál a porovnával ho s osobním identifikačním číslem (PIN), které zákazník zadal na klávesnici. Shepherd-Barron později vtipkoval, že radiace byla naprosto bezpečná: „Museli byste sníst 136 000 takových šeků, aby to na vás mělo nějaký vliv.“
Výběr byl omezen na maximálně deset liber – podle vynálezce „docela dost na divoký víkend“. Stroj nebyl online napojený na bankovní systémy. Fungoval skutečně jako automat na čokoládu: vyměnil poukázku za balíček bankovek. Bezpečnost spočívala právě v radioaktivním kódování a PINu.
Manželka, která rozhodla o čtyřech číslech
Zajímavou kapitolou je ale také důvod čtyřmístného PINu. Shepherd-Barron původně navrhoval šestimístný kód. Vycházel z vlastní zkušenosti, že si dokázal zapamatovat své šestimístné armádní číslo. Když však nápad probral se svou ženou Caroline, nedostalo se mu příznivé odpovědi.
Přes kuchyňský stůl mi řekla, že si dokáže zapamatovat jen čtyři čísla. Takže díky ní se čtyři čísla stala světovým standardem.
Caroline Shepherd-Barronová tak nechtěně ovlivnila celosvětovou praxi. Toto rozhodnutí mělo dalekosáhlé důsledky. Zatímco šestimístný PIN nabízí milion možných kombinací, čtyřmístný jich má jen deset tisíc. Odborníci na bezpečnost později poukazovali na to, že kratší kód snižuje odolnost proti hádání. Přesto se čtyři číslice staly de facto standardem po celém světě. Teprve mnohem později některé systémy (například Apple v iOS 9) začaly preferovat delší kódy právě kvůli vyšší bezpečnosti.
Rychlé šíření a první zahraniční instalace
Už v listopadu 1967 se objevil další bankomat v Curychu, tentokrát pod názvem Geldautomat. Veřejnost přijala novinku s nadšením. Lidé najednou mohli vybírat hotovost i mimo otevírací dobu bank a nemuseli stát ve frontách.
Shepherdův systém však nebyl jediný. Paralelně pracovali na podobných řešeních další vynálezci. Skot James Goodfellow spolu s Anthonym Daviesem vyvinuli systém, který už používal opakovaně použitelnou bankovní kartu s PINem uloženým přímo na ní. Shepherd-Barronův stroj byl však prvním instalovaným a provozuschopným bankomatem na světě.
V sedmdesátých a osmdesátých letech se bankomaty začaly masově šířit. V USA se objevily karty Visa a Mastercard a s nimi i prakticky použitelnější systémy. Americký vynálezce Don Wetzel z firmy Docutel vyvinul stroj, který už pracoval s platebními kartami. Počet bankomatů rostl exponenciálně. Zatímco v roce 1975 jich bylo ve Spojených státech jen kolem pěti tisíc, v osmdesátých letech jejich počet vystřelil.
Dnes je na světě více než tři miliony bankomatů, včetně jednoho v Antarktidě. V České republice se první bankomat objevil 1. prosince 1989 v pobočce České spořitelny na Václavském náměstí v Praze.
Okamžik, kdy si uvědomil, že změnil svět
Vynálezecký duch Johna Shepherda neutuchal ani ve stáří. Jednou se pokusil vyřešit problém s tuleni, kteří mu kradli ryby z chovu. Vymyslel zařízení, které přehrávalo zvuky kosatek, aby je vyplašilo. Výsledek byl však přesně opačný – tuleni se začali stahovat ještě více.
Shepherd-Barron a jeho žena si plný dosah vynálezu uvědomili až při dovolené v thajském Chiang Mai. Viděli farmáře, který přijel na povozu taženém voly, sundal si široký klobouk a vytáhl z bankomatu peníze. „To byl pro mě první důkaz toho, že jsme změnili svět,“ prohlásil později.
Přestože byl za svůj přínos oceněn Řádem britského impéria (OBE), zůstával skromný. Předpovídal dokonce brzký konec hotovosti. Věřil, že do několika let budeme platit mobilními telefony i za drobné nákupy. Částečně se jeho vize naplnila, i když hotovost stále existuje.
Kontroverze a otázka prvenství
Historie bankomatu není černobílá. Někteří historikové poukazují na to, že paralelně vznikalo několik systémů a že Goodfellowův patent byl technicky blíže moderním bankomatům. Shepherd-Barronův stroj však byl prvním, který reálně fungoval a byl veřejně přístupný. V roce 1992, při 25. výročí, se jeho jméno dostalo do popředí a kontroverze o prvenství se staly veřejným tématem.
Rozhodnutí Caroline Shepherd-Barronové o čtyřmístném pinu má i stinnou stránku. Čtyři číslice znamenají velmi omezený počet možných kombinací. Studie ukazují, že lidé volí velmi předvídatelné kódy – 1234, 1111 a 0000 tvoří téměř 19 % všech používaných PINů. Přesto je pravděpodobnost uhodnutí při omezeném počtu pokusů stále relativně nízká, protože většina bankomatů po několika chybných pokusech kartu zablokuje.
John Adrian Shepherd-Barron zemřel po krátké nemoci 15. května 2010 ve věku 84 let. Zůstala po něm manželka, tři synové a šest vnoučat. Jeho vynález se stal jedním z nejvýznamnějších milníků finanční historie 20. století. Díky jedné ženě a její neschopnosti zapamatovat si šest číslic dnes miliardy lidí na celém světě používají čtyřmístný PIN. Je to jeden z nejkrásnějších příkladů, jak i zdánlivě banální domácí rozhovor může ovlivnit celý svět. Bankomaty už nejsou jen stroje na peníze, jsou symbolem finanční svobody a dostupnosti.
Zdroje: BBC, Wikipedia, idnes, The Guardian, CNBC
