Článek
Průzkumy veřejného mínění (agentury STEM a Kantar) hnutí sice zatím přisuzují startovací pozici okolo 3,5 %, ale dynamika, s jakou Kuba rozebírá zavedené struktury tradičních partají, ukazuje na daleko větší potenciál. Otázka dne, která nedá spát strategickým mozkům v táborech opozice ani vládního hnutí ANO, zní jasně: Komu Martin Kuba reálně vysaje rybník, kdo se má začít bát o vlastní politické přežití a na čí stranu barikády se hejtman nakonec postaví?
Spor o podstatu parlamentní debaty
Napětí mezi Kubou a stávající parlamentní opozicí naplno eskalovalo před několika dny. Rozbuškou se stal zdánlivě banální komentář na sociálních sítích, ve kterém se jihočeský hejtman opřel do snah opozičních stran vyvolávat neustálé mimořádné schůze Poslanecké sněmovny. Reagoval tak na záměr STAN, Pirátů a TOP 09 svolat mimořádné jednání kvůli střetu zájmů premiéra Andreje Babiše (ANO) a dopisu Evropské komise ohledně dotací pro holding Agrofert.
„Fakt mi nedává smysl pořád svolávat mimořádné schůze nebo se pokoušet o vyslovení nedůvěry vládě, když je jasné, jak to dopadne. To je jako koukat na hokej, když dopředu víte, kdo vyhraje a o kolik gólů,“ napsal Kuba s poukazem na pohodlnou sněmovní většinu, kterou Babišova vláda disponuje.
Podle něj by se parlament měl věnovat věcem, které skutečně rozhodují o budoucnosti země – například vztahu dětí a sociálních sítí, což označil za klíčové strukturální téma.
Tato slova však nenechala chladným politického matadora a exministra financí Miroslava Kalouska, který ve sněmovních lavicích strávil přes dvě dekády. Kalousek ho upozornil, že v parlamentní demokracii nejde vždy jen o matematické vítězství při hlasování, ale o samotný proces kultivace veřejného mínění a přinášení argumentů.
„V duchu této logiky nemá ani smysl, aby opozice diskutovala a hlasovala o vládních předlohách, tam je také jasné, jak to dopadne. Má to smysl, Martine,“ reagoval ostře Kalousek. Mimořádná schůze je podle něj legitimní instrument, kterým si opozice vynucuje diskusi o tématech, jež jsou vládě nepříjemná. „Je pak na voličích, co si z toho vezmou. Někteří jistě nic. Ale tu nabídku dostat mají,“ dodal.
Kuba sice následně argumentoval, že mu jde o to, aby se tento nástroj neustálým nadužíváním nedevalvoval a aby politici nemluvili pouze k uzavřeným bublinám svých věrných fanoušků, nicméně pro demokratickou opozici byl signál vyslán jasně: Kuba považuje jejich protibabišovské tažení za neproduktivní divadlo.
Jde Kuba Babišovi přímo do náruče?
Opozice se netají obavami, že Kuba svým stylem politiky připravuje půdu pro budoucí vládní koalici s ANO. Samotný Andrej Babiš tyto spekulace navíc aktivně přiživuje. V televizních vystoupeních dává otevřeně najevo, že si s jihočeským hejtmanem lidsky rozumí a drží mu palce.
„Myslím si, že uspěje, protože on je silný politik, dobře mluví, je úspěšný hejtman,“ prohlásil Babiš. Neopomněl přitom připomenout dobu pandemie koronaviru, kdy Kuba stál v čele Asociace krajů ČR: „Tehdy nás hejtmani podrželi, na rozdíl od opozice.“
Tento politický flirt s populistickým lídrem staví Kubu do kontroverzního světla. Kuba se sice snaží prodávat příběh neokoukaného profesionála, který přichází s novou politickou kulturou, jenže v celostátní politice hrál první housle už před patnácti lety. Jako první místopředseda ODS a ministr průmyslu v Nečasově vládě zažil nejtemnější „kmotrovské“ období strany a byl považován za klíčového spojence tehdejšího zákulisního vládce jižních Čech Pavla Dlouhého.
Bývalý premiér a ex-předseda ODS Petr Fiala na dotazy ohledně Kubova nebezpečí odpovídá s opatrností, byť riziko uznává: „Zcela přirozeně může subjekt spojený s dlouhodobě úspěšnou tváří ODS nějaké voliče straně odsát. Tak v tom riziko určitě je,“ připustil Fiala v rozhovoru pro CNN Prima NEWS. Zároveň však trvá na své dlouhodobé tezi, že jedinou šancí, jak čelit populismu Andreje Babiše, je úzká a intenzivní spolupráce tradičních demokratických stran, nikoli další drolení politického spektra.
Proč má z Kuby strach i samotný Babiš?
Zatímco opoziční lídři vidí v Kubovi potenciálního Babišova spojence, realita uvnitř samotného hnutí ANO je o poznání nervóznější. Andrej Babiš sice navenek rozdává úsměvy a Kubu chválí, pod povrchem se však probudil instinkt politického predátora, který si úzkostlivě chrání svůj revír.
Hnutí Naše Česko disponuje unikátní vlastností, kterou žádná jiná současná strana nemá – dokáže úspěšně překonávat mentální zákopy mezi opozičními a vládními voliči. Kuba nabízí přesně to, co český volič dlouhodobě miluje: pragmatický politický střed zaměřený na výkon, bez zatěžujících ideologických nánosů.
Tímto stylem může začít úspěšně luxovat voliče na obou stranách barikády. Na pravici oslovuje ty příznivce ODS či STAN, kteří jsou hluboce zklamáni z vládnutí tradičních stran, unavuje je neustálé omílání ideologických floskulí a mají pocit, že se stát pod vedením stávajících lídrů nikam neposouvá, zatímco v politickém centru míří na umírněnější, pragmatické voliče hnutí ANO – od drobných živnostníků a manažerů až po lidi z regionů –, kteří sice slyší na Babišův manažerský narativ „řízení státu“, ale zároveň jsou unaveni neustálou agresivitou, vulgárností a spojenectvím ANO s krajně pravicovými subjekty.
Babišův strach z toho, že mu Kuba sebere téma, se naplno projevil v momentě, kdy jihočeský hejtman otevřel otázku ochrany dětí před sociálními sítěmi. Šéf ANO okamžitě vystartoval s obviněním, že ho Kuba vykrádá: „Pan Kuba se vlamuje do tématu, které my už dávno tady máme. Já jsem o tom mluvil,“ rozčiloval se Babiš.
Kuba navíc dokáže jít s vládou do ostrého věcného střetu, což dokázal jeho tvrdý dopis premiérovi ohledně reorganizace protidrogové politiky a jejího přesunu pod ministerstvo zdravotnictví. Varoval, že stát bez koncepce likviduje funkční meziresortní systém, který měl mezinárodní respekt. Pro Babiše je tak Kuba extrémně nebezpečný soupeř – nelze ho totiž snadno onálepkovat jako „neschopného teoretika z Prahy“, protože za Kubou stojí nezpochybnitelné manažerské výsledky z úspěšného Jihočeského kraje.
Masakr motorovou pilou v regionech: ODS krvácí ve vlastním revíru
Kuba si uvědomuje to, že programy dnes volby nevyhrávají, klíčové jsou silné osobnosti s reálným výtlakem v území. A jelikož kandidáti „nerostou na stromech“, Kuba loví tam, kde to nejlépe zná: v řadách ODS. Největší šok zažila strana na začátku května 2026 ve Středočeském kraji. Pro ODS je to obzvláště bolestivá rána, protože střední Čechy jsou domovským regionem jejího současného předsedy Martina Kupky.
V Berouně došlo k situaci, kterou místní senátor Jiří Oberfalzer popsal jako fatální problém pro sestavení kandidátky do podzimních obecních voleb. Z původního dvacetičlenného místního sdružení ODS zbylo pouhé torzo šesti lidí. Většina členů, včetně dlouholeté a populární starostky Soni Chalupové a radního pro dopravu Davida Minaříka, stranu opustila a oznámila kandidaturu za Kubovo Naše Česko. Podobně stranu opustila i vlivná středočeská zastupitelka a radní Kutné Hory Kateřina Daczická, která rovněž přešla ke Kubovi s vysvětlením, že už nechtěla ztrácet čas vnitrostranickými zákulisními bitvami.
„Naše rozhodnutí bylo nevyhnutelným vyústěním dlouhodobé frustrace. Byla to konečná reakce na ztrátu sebereflexe vedení ODS, rezignaci na pravicovou politiku, ekonomický populismus, nesplněné sliby o nezvyšování daní a v neposlední řadě na naprostou absenci vnitrostranické demokracie. Vedení strany naše varování ignorovalo nebo smetlo pod koberec. K tomuto kroku přistupujeme s tísnivým pocitem, že to ve skutečnosti nejsme my, kdo opouští ODS, ale že ODS opustila nás,“ říkají bývalí členové z Berouna.
Varovné signály se ozývají i z dalších míst. Předseda berounského oblastního sdružení ODS a starosta Králova Dvora Petr Vychodil potvrdil, že s ním Martin Kuba osobně jednal a navštívil ho. Vychodil otevřeně přiznává, že s argumenty odcházejících kolegů souzní a že společně s dalšími politiky v regionu vážně zvažuje konec v ODS. „Vlastní názor se v ODS stává příliš často problémem. Pokud se tento přístup nezmění, budou odcházet další. Vedení by to mělo vnímat jako vážné varování, nikoliv jako nepříjemnou epizodu,“ varoval Vychodil na sociálních sítích, což donutilo předsedu Kupku k urgentnímu telefonátu a snaze situaci hasit.
Balicí papír s mašličkou, nebo realita, která bolí?
Centrální vedení ODS se navenek snaží zachovat kamennou tvář a odchody bagatelizovat. Předseda Martin Kupka sice přiznává, že „nejásá“, ale jedním dechem dodává, že odliv členů ho nezneklidňuje, protože straně po kongresu přibyly stovky nových podporovatelů a členů. Zdůvodnění berounských rebelů, že odcházejí kvůli „ztrátě pravicovosti“, označil Kupka za úsměvné a zástupné: „Kuba se totiž nijak netajil tím, že téma pravá a levá je v jeho projektu minimálně druhořadé, toto vysvětlení pak nesedí.“
Podobný narativ drží i stínový ministr pro místní rozvoj Radim Ivan, který v rozhovoru demonstroval až furiantský nadhled: „Často to jsou lidé, kteří neprošli v našich posledních primárkách, což o něčem svědčí. Vždycky říkám, že některé dnes již bývalé členy ODS, kteří odešli, s láskou panu Kubovi zabalím do balicího papíru a obmotám mašličkou. Asi 80 procent z nich.“
Ivan sice uznává, že hnutí Naše Česko představuje konkurenci, která ODS motivuje, je však přesvědčen, že ztracené pravicové voliče strana dokáže nahradit náborem mezi libertariány a lidmi, kteří slyší na dlouhodobé reformní myšlenky. Místopředseda středočeské ODS Jan Skopeček pak historicky připomíná, že ODS přežila vznik mnoha konkurenčních projektů od Unie svobody přes Svobodné až po Trikolóru, které nakonec neslavně skončily, zatímco ODS oslavila 35 let existence.
Jenže současná situace vykazuje zásadní rozdíl. Kuba totiž nestaví úzce vyprofilovanou ideologickou stranu, ale široce rozkročenou formaci. A jeho síť je rozhozená po celé republice.
Komu nakonec Kuba vypustí rybník?
Martin Kuba hraje vlastní, hluboce promyšlenou hru. Jeho deklarovaným cílem pro sněmovní volby je získat tak silný mandát, aby nemusel případnou vládní koalici moc ředit a mohl aspirovat přímo na post premiéra. V konečném účtování se tak mapa ohrožení dělí mezi dva hlavní politické tábory, přičemž pro tradiční pravici v čele s ODS představuje Naše Česko bezprostřední a nejbolestivější hrozbu. Kuba občanským demokratům nebere pouze procenta v celostátních průzkumech, ale systematicky jim amputuje funkční končetiny v podobě úspěšných komunálních politiků, starostů a celých městských buněk. Pokud ODS nedokáže zastavit tento exodus na úrovni měst a okresů, hrozí jí ztráta pozice přirozeného lídra pravého středu. Definitivně by ji tak mohli přeskočit dravější Starostové, kteří se v posledních volebních modelech již usadili na druhé příčce za hnutím ANO.
Zároveň se však v ohrožení ocitá i samotné hnutí ANO. Andrej Babiš se sice momentálně raduje z toho, jak Kuba oslabuje jeho politické nepřátele a otevřeně kritizuje jejich sněmovní taktiku, jenže se tím vystavuje obrovskému strategickému riziku. Jihočeský hejtman totiž buduje moderní, akceschopnou alternativu pro unavené středové voliče. Pokud se Naše Česko plně etabluje jako seriózní, neideologická formace pro lidi s tahem na branku, může se stát přirozeným útočištěm pro statisíce občanů, kteří by jinak volili ANO, nebo by k volbám vůbec nešli. Kuba tak Babišovi efektivně zamyká možnost sáhnout si na vytouženou absolutní většinu v zemi.
Martin Kuba odmítá tradiční pravolevý souboj, což sice kritici z ODS označují za populistický kalkul, ale pro velkou část české veřejnosti jde o osvěžující přístup. Sázka na silné regionální osobnosti, manažerský pragmatismus a rétoriku bez zbytečných ideologických válek zafungovala na jihu Čech stoprocentně. Zda se tento jihočeský zázrak podaří přenést do celého Česka, ukáží již blížící se podzimní komunální a senátní volby. Už teď je ale naprosto jisté, že rybník je zakalený.
