Láska až za hrob: Karl Tänzler žil 7 let s mrtvolou

Georg Karl Tänzler se narodil 8. února 1877 v Drážďanech, Německo. Jeho dětství bylo poznamenáno zvláštními, vnitřními prožitky. Tänzler tvrdil, že jej od útlého věku navštěvoval duch údajné dávno zesnulé příbuzné a šlechtičny Anny Constantie von Brockdorff. Tato žena, známá také jako Hraběnka z Coselu, mu ve svých zjeveních ukazovala tvář jeho pravé lásky – exotické, tmavovlasé ženy. Tato přesvědčení ho natolik ovlivnila, že později přijal jméno Karl Tänzler von Cosel, které preferoval. Ačkoliv se narodil jako Karl Tänzler, později používal jméno Georg Carl Tänzler a v Key West se proslavil jako Carl von Cosel.

Jeho raný život byl ve znamení cestování a podivných ambicí. Po dospívání v Německu se vydal na cesty, které ho zavedly do Indie a posléze do Austrálie, těsně před vypuknutím první světové války. Během války byl jako německý občan v Austrálii internován britskými úřady, údajně pro svou vlastní bezpečnost, a to v zajateckých táborech a věznicích. Zde si prý osvojil technické dovednosti a dokonce se pokusil o neúspěšný útěk sestrojením vlastního plavidla. Po skončení války mu nebylo dovoleno vrátit se do rodného Německa, a tak odešel do Nizozemska. Tam se oženil se svou ženou Doris Schäfer (1889–1977) a měli spolu dvě dcery, Ayeshu (1922–1998) a Claristu (1924–1934), která zemřela na záškrt. V té době Tänzler již pěstoval své sklony k přehánění a falšování, když později tvrdil, že má devatenáct akademických titulů, ačkoliv se to nikdy nepotvrdilo.

V roce 1926 emigrovala Tänzlerova rodina do Spojených států, konkrétně do Havany na Kubě, kam se on sám vydal z Rotterdamu 6. února 1926. Z Kuby se usadil v Zephyrhills na Floridě, kde již žila jeho sestra. O rok později, v roce 1927, však opustil svou ženu a dcery a přestěhoval se do Key West, kde získal zaměstnání jako radiologický technik u US Marine-Hospital Service. Právě zde začal používat jméno Carl von Cosel. Mezi kolegy nebyl oblíbený, protože byl považován za egoistického a mluvného, ale jeho technická zdatnost, ačkoliv v dané době vzácná, mu zajišťovala respekt.

1. dubna 1930 se v nemocnici objevila Maria Elena Milagro de Hoyos (1909–1931), tehdy jednadvacetiletá dcera místního výrobce doutníků, Francisca Hoyose. Elena byla v Key West považována za místní krásku, s okouzlující plachostí a nádhernými tmavými vlasy. Když ji Tänzler spatřil, byl okamžitě přesvědčen, že jde o ženu, jejíž tvář mu byla zjevována v dětství. Pro Tänzlera to bylo osudové znamení, jeho pravá láska se konečně zhmotnila.

Elena však nebyla volná. Již od roku 1926 byla provdána za Luise Mesu. Manželství však nebylo šťastné. po tom, co Elena potratila, ji Luis krátce nato opustil a odjel do Miami, čímž ji zanechal právně vdanou, ale opuštěnou.

Eleně byla diagnostikována tuberkulóza, nemoc, která byla v té době často fatální a která nakonec postihla téměř celou její nejbližší rodinu (zemřela na ni i její sestra Florinda). Tänzler, poháněný svou rostoucí posedlostí, se rozhodl, že bude jejím spasitelem. Přesvědčil své nadřízené, aby mu dovolili provádět na ní experimentální léčbu, a začal jí doma podávat směsi bylin, léků a vlastnoručně vyrobených elixírů. Dokonce bez povolení přistavil k domu Hoyosových drahé vybavení, včetně rentgenového přístroje. Neustále Elenu zahrnoval šperky a drahými oděvy, ačkoliv se neobjevily žádné důkazy, že by jeho city opětovala. Spíše se zdá, že byla zmatená pozorností o třicet let staršího muže.

Navzdory veškerému úsilí Elena 25. října 1931 v domě svých rodičů tuberkulóze podlehla.

Tragédie pro Tänzlera nebyla koncem, ale spíše začátkem jeho nejtemnější kapitoly. Trval na tom, že uhradí všechny pohřební výdaje, a s povolením rodiny nechal pro Elenu vystavět nákladné nadzemní mauzoleum na hřbitově v Key West. Každou noc k hrobu chodil, aby u ní trávil čas. Podle jeho pozdějších výpovědí mu Elena ve snech říkala, aby ji z hrobky osvobodil.

V dubnu 1933, téměř dva roky po její smrti, Tänzler provedl svůj monstrózní čin. Vplížil se na hřbitov a s pomocí vozíku dopravil Elenino tělo z mauzolea do svého domu. Tam se pustil do nelidského projektu rekonstrukce a konzervace, aby zabránil jejímu dalšímu rozkladu.

Proces, který popisoval Tänzler, zahrnoval děsivé kroky. Kosti mrtvoly drátoval a spojoval je pianovými strunami. Jak kůže podléhala rozkladu, nahrazoval ji hedvábnou tkaninou namočenou ve vosku a sádře. Oči nahradil skleněnými. Z jejího skalpu vzal padající vlasy a z nich vytvořil paruku. Břišní a hrudní dutinu vycpal hadry, aby zachoval původní formu. Eleniny ostatky pak oblékl do punčoch, šperků a rukavic a tělo uložil ve své posteli. Pro maskování zápachu používal nadměrné množství parfémů, dezinfekčních prostředků a konzervačních látek.

Tato zvrácená koexistence pokračovala téměř sedm let. Během této doby se v Key West šířily podivné zvěsti. Sousedé ho viděli zpívat a hrát na varhany s mrtvolou v domě a dokonce se povídalo, že staví letoun, aby s Elenou odletěl do stratosféry.

Zlom nastal v říjnu 1940. Sestra Eleny, Florinda Milagro Hoyos, zaslechla zvěsti o tom, že Tänzler spí s rozkládajícím se tělem své sestry. Konfrontovala Tänzlera v jeho domě a objevila tělo. Tänzler byl zatčen a obviněn z „úmyslného a zlomyslného ničení hrobu a neoprávněného odnesení těla“. Byl podroben psychiatrickému vyšetření a překvapivě byl shledán způsobilým stanout před soudem. Během předběžného slyšení 9. října 1940 na Monroe County Courthouse v Key West byl držen v vazbě. Soudní proces však skončil fiaskem pro žalobu. Promlčecí lhůta pro tento zločin byla pouhé dva roky, a jelikož se od činu uplynulo sedm let, byly všechny obžaloby zamítnuty a Tänzler byl propuštěn.

Případ se stal mediální senzací v celých Spojených státech. Zajímavé je, že nálada veřejnosti byla k Tänzlerovi převážně sympatizující, mnoha lidem připadal jen jako excentrický „romantik“.

Po jeho propuštění bylo Elenino tělo vyňato a vystaveno v Dean-Lopez Funeral Home, kde si jej prohlédlo odhadem 6 800 morbidně zvědavých lidí. Následně byly ostatky, údajně rozčleněny a uloženy do kovové krabice, tajně a v neoznačeném hrobě znovu pohřbeny na hřbitově v Key West, aby se zabránilo dalším nepříjemnostem. Části původní pamětní desky, kterou Tänzler nechal vyrobit, jsou dnes vystaveny v Martello Gallery-Key West Art and Historical Museum.

Zprávy o nekrofilních praktikách se objevily až později, a to na základě vzpomínek dvou lékařů z roku 1972, kteří tvrdili, že při pitvě Elenina těla (provedené po objevení v roce 1940) našli vaginální tubus, což by naznačovalo sexuální styk. Kritici však upozorňují, že se toto důkazní břemeno objevilo až o více než 30 let později a nebylo předloženo u soudu.

Po skandálu opustil Tänzler Key West a přestěhoval se do Pasco County na Floridě blízko Zephyrhills, kde žil poblíž své, již odloučené, manželky Doris. V roce 1947 publikoval svou autobiografii v pulpu Fantastic Adventures. V roce 1950 získal americké občanství v Tampě.

Svou posedlost Elenou nikdy nepřekonal. Aby zmírnil svou samotu, vytvořil si figurínu v životní velikosti na základě posmrtné masky své lásky. S touto replikou žil ve svém domě až do své smrti 3. července 1952, ve věku 75 let. Objev těla obklopují nejasnosti. jeho tělo našli až o tři týdny později, přičemž se uvádí, že ležel na podlaze, ačkoliv některé záznamy tvrdí, že byl nalezen v objetí Eleniny figuríny.

Zdroje: Wikipedia, Find a Grave, Historic Mysteries, American Haunting Sink, Věda živě