Článek
Studium dítěte je už samo o sobě nákladnou záležitostí. Když se pak škola rozhodne poslat děti na lyžařský výcvik, pro rodinný rozpočet to často znamená velkou ránu.
Je to sice už nějaký ten rok, co jsem i já absolvoval lyžařský výcvik, ale dodnes si vybavuji, jaké to přinášelo komplikace. Máme sice tu výhodu, že žijeme v těsné blízkosti lyžařského střediska, takže nám odpadly náklady na ubytování, ale to rozhodně neznamenalo, že by byl lyžařský výcvik zdarma.
Vyhozené peníze
Dítěti, jako jsem byl já, které nikdy nestálo na lyžích, se muselo pořídit kompletní vybavení. Tím nemyslím lyže, ty se daly půjčit, ale prakticky veškeré oblečení. A to není zrovna laciné. Navíc když si uvědomíme, že moji rodiče museli utratit tisíce za lyžařské oblečení kvůli jednomu týdnu na sjezdovce, byly to prakticky vyhozené peníze.
Když se sečte půjčovné za vybavení s částkou za lyžařské oblečení, máme sumu, za kterou by se dala už sehnat lacinější dovolená u moře. Vzhledem k tomu, že jsme patřili k těm, co měli hlouběji do kapsy, o letní dovolené jsme si mohli nechat jen zdát. A ten rok, kdy bychom možná na dovolenou měli ušetřené peníze, jsem musel povinně absolvovat lyžařský výcvik. Nemluvě o tom, že dítě na základní škole roste raketovou rychlostí, takže oblečení, které se mu koupí jednu sezónu, už další rok neobleče.
Ze školy už jsem venku spousty let, ale nevěřím tomu, že by dnes byla situace současných rodin s dětmi jiná. Myslím si, že je to možná spíše naopak. Rozdíly mezi společenskými vrstvami jsou dnes propastně velké. V jedné třídě se spolu potkávají děti, jejichž rodiče je zahrnují vším, na co si jen ukážou. Vedle nich jsou pak jedinci, kterým rodiče nemohou pořídit ani kvalitní školní batoh.
Je tedy v době, kdy se vše nesmírně zdražuje, potřeba lpět na povinnosti absolvovat lyžařský výcvik a poukazovat tak na ty propastné rozdíly mezi žáky? Na střední škole jsem zažil doslova boj s učitelem, který nedokázal pochopit, že lyžařský výcvik může být pro někoho finančně nákladný. Dělal mi doslova peklo jen za to, že jsem na lyžák odmítal jet. Tvrdil, že je to povinnost, bez které nedokončím školu. Doslova vyhrožoval. Až teprve poté, co se do věci vložila máma a předložila mu odpověď na svůj e-mail z ministerstva školství o tom, že účast na lyžařském výcviku je dobrovolná, konečně učitel přestal naléhat.
Lyžování nepatří do školy
Co má vlastně lyžování společného se školní docházkou? Na sportovní škole tomu rozumím, ale na klasickou střední, nebo základní školu lyžařský výcvik prostě nepatří. Rodiče, kteří chtějí své děti vést k lyžování, ať to dělají. Proč ale nutit bez rozdílu všechny děti sjíždět kopce? Absolutně nepochopitelné.
Že jsem v dětství nechtěl na lyžák, rozhodně neznamená, že bych neměl lyžování rád. Je pravdou, že mě to k lyžím jako malého moc netáhlo, ale jako dospělí jsem si k nim cestu našel. Nikdo mě do ničeho nemusel nutit. Jednoho dne jsem se prostě rozhodl, koupil si lyže a dodnes jezdím. Hlavní rozdíl ale je, že jsem si je koupil dobrovolně ze svého a v době, kdy to nezatížilo můj rozpočet.
Škola by se měla věnovat hlavně rozvoji dovedností žáka. Lyžování je samozřejmě také dovednost, ale určitě patří do osnov? Pokud chtějí školy rozvíjet pohybové dovednosti žáků, nebo je socializovat, musí k tomu využívat právě lyžařský výcvik? V dnešní době je nespočet možností, jak žákům zpříjemnit a ozvláštnit výuku, oprosťme se proto od zažitých stereotypů, jako je lyžařský výcvik.
