Článek
Ještě před pár měsíci jméno Sandra Tsoukernik širší veřejnosti prakticky nic neříkalo. Byla to pro voliče zcela neznámá tvář bez jakékoliv předchozí politické minulosti či veřejně známých aktivit. Vše se ale zásadně změnilo v momentě, kdy vypukla ostrá fáze volební kampaně. S blížícími se senátními volbami se totiž celý západ Čech od Stříbra až po Aš doslova zaplavil billboardy s jejím obličejem. Tvář kandidátky hnutí ANO najednou shlíží na řidiče z každé druhé křižovatky, z plotů soukromých pozemků i z reklamních ploch podél hlavních silničních tahů.
Je sice zcela pochopitelné, že člověk bez dosavadní politické kariéry či širšího veřejného povědomí potřebuje agresivní kampaň, aby na sebe vůbec dokázal v krátkém čase upozornit a oslovit voliče. Jenže outdoorová reklama v takto obřím rozsahu představuje obrovskou finanční zátěž. Pronájem stovek atraktivních reklamních ploch na několik týdnů a tisk rozměrných plachet rozhodně nejsou levnou záležitostí.
Když k této rozsáhlé venkovní reklamní masáži připočteme zmíněnou sérii koncertů, přestává nám to finančně trochu vycházet. Jak je možné všechny ty billboardy, tiskoviny a hudební akce vměstnat do zákonem stanoveného maxima, který je pro první kolo senátních voleb stanioven na dva miliony korun vč. DPH na jednoho kandidáta. Při pohledu na rozmach celé kampaně je velmi těžké si představit, že se reálné náklady pohybují pod touto zákonnou hranicí.
Sedm koncertů a vstup zdarma: Hudba spojuje, ale kdo ji platí?
Kandidátka hnutí ANO vytáhla jako své největší volební eso jedno z nejznámějších jmen české popmusic, zpěváka Michala Davida. V rozmezí pouhých devíti dnů naplánovala sérii celkem sedmi velkolepých kocertů napříč klíčovými městy celého senátního obvodu. Postupně tak rozjela koncertní šňůru v Plané, Boru, Františkových Lázních, Stříbře, Chebu, Aši a v Tachově. Aby toho nebylo málo, pro chebské vystoupení získala kampaň ještě další posilu, jako speciální host se na pódiu po boku Michala Davida objevil další populární zpěvák Jan Bendig.
Všechny tyto akce byly pro širokou veřejnost ZDARMA! Samotný Michal David ve svém vyjádření na sociálních sítích obhajoval svou aktivní účast v politické kampani tím, že Sandře Tsoukernik pomáhá čistě z dlouholetého přátelství.
Příběh o tom, že popová hvězda prvního formátu odehraje celou sérii sedmi vystoupení z čistého altruismu, sousedské sounáležitosti nebo za naprosto zanedbatelný honorář, je možná dojemný, jenže reálný svět funguje trochu jinak. Registr smluv nám prozradil, že za jediné vystoupení Michala Davida obce běžně platí částky 300 až 500 tisíc korun bez DPH. Smlouvy (1,2) na vystoupení se běžně pohybují okolo 400 000 Kč a s doprovodnými náklady se cena za jediný večer snadno vyšplhá k půl milionu.
Při běžných komerčních cenách by tak jen samotné vystoupení Michala Davida na sedmi akcích stálo okolo 2,5 až 3,5 milionu korun. A to mluvíme čistě o jeho honoráři bez připočtení odměny pro Jana Bendiga či jakýchkoliv jiných nutných výdajů! Pokud má jeden senátní kandidát zákonný limit na celou kampaň pouze 2 miliony korun, je zjevné, že běžné tržní cenovky by tento rozpočet jen na samotných zpěvácích okamžitě prorazily. A to jsme do tohoto výpočtu ještě vůbec nezapočítali pronájem pódia, zvukové a světelné techniky spolu s platbami pro technický personál. U sedmi takových zastávek se náklady na samotné technické a produkční zajištění mohou vyšplhat do stotisícových částek. Že by snad i veškeré produkční agentury, technici a sekuriťáci byli blízkými známými rodiny Tsoukernikových a pracovali zcela zdarma v rámci dobrých vztahů? To už zní spíše jako hodně divoká pohádka.
Otázky, které zůstávají bez odpovědi
Transparentnost a férovost volebních kampaní patří mezi nejdůležitější pilíře zdravé demokratické soutěže. Zákonodárci právě proto zřídili Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a stanovili přísná finanční pravidla i stropy, které mají všem uchazečům o veřejné funkce garantovat rovné podmínky na startovní čáře. Využívání tzv. bezúplatných plnění nebo zjevně podhodnocených služeb však tyto zákonné mantinely velmi snadno obchází a deformuje politickou soutěž ve prospěch movitějších aktérů.
Při pohledu na celkový rozsah, okázalost a nepopiratelnou nákladnost kampaně Sandry Tsoukernik je proto více než na místě ptát se, zda zde nedochází k systematickému ohýbání, nebo dokonce přímému porušování rozpočtových pravidel pro volební kampaň. Máme jako veřejnost naivně věřit tomu, že je paní Tsoukernik v regionu natolik neuvěřitelně oblíbenou postavou, že pro ni přední čeští umělci, technici, produkční firmy i majitelé reklamních ploch pracují prakticky zadarmo či za pouhé drobné? Nebo se díváme na kampaň masivně financovanou neoficiálními cestami?
Odpovědi na tyto otázky bychom měli vyžadovat. Pokud by se totiž ukázalo, že se již v samotném zárodku politické dráhy vědomě obcházela zákonná pravidla, jak si pak můžeme být jako voliči jisti, že se stejným způsobem nebudou obcházet pravidla i po jejím případném zvolení do Senátu, kdy už půjde o nesrovnatelně závažnější celospolečenské otázky, rozhodování o legislativě či nakládání s miliardovými veřejnými rozpočty? Voliči by si proto všechny tyto pochybnosti, morální rizika a finanční otazníky měli vyjasnit ještě před tím, než přistoupí k volebním urnám a odevzdají svůj hlas.
