Článek
Jako bývalý místopředseda sněmovny tuto kartu hrál velmi agresivně, zejména směrem k Markétě Pekarové Adamové. Ve svých videích na sociálních sítích opakovaně zdůrazňoval, že jako jediný z vedení dolní komory odmítl nárok na BMW řady 7, aby ušetřil peníze daňových poplatníků a podpořil domácí značku.
Nedělní procitnutí v Otázkách Václava Moravce
Situace se však dramaticky změnila poté, co se stal předsedou dolní komory a usedl do ostře kritizovaného BMW, kterým dorazila také tuto neděli do studia Otázek Václava Moravce. Konfrontace s dřívějšími výroky na sebe nenechala dlouho čekat. Okamura, přitlačen k zdi vlastními staršími citáty, musel vysvětlovat, proč nyní využívá přesně ten luxus, který dříve tak vehementně plival do tváře svým politickým konkurentům.
Jeho obhajoba se nesla v duchu svérázné ekonomické logiky. Tvrdil, že usednutí do kožených sedaček BMW není projevem touhy po luxusu, ale naopak vrcholem šetřivosti. Označil svůj vůz za „ojeté staré BMW po paní Pekarové“ a argumentoval tím, že za jeho éry se nová auta prostě nekupují. Podle jeho slov by pořízení nové Škody Superb bylo pro státní rozpočet nákladnější než provozování stávajícího bavoráku, který má kvůli svému stáří nízkou zůstatkovou hodnotu.
Tímto argumentem se Okamura pokusil elegantně přerámovat svou porušenou zásadu v ctnost: už se nevozí v BMW proto, že by chtěl, ale proto, že je takovým „hospodářem“, že se raději obětuje a dojezdí auto po své předchůdkyni, jen aby stát neutrácel za nové. Jak se však ukázalo při bližším pohledu na poznávací značky, tato „oběť“ má trhliny.
Záhada jiné registrační značky
Ačkoliv se Tomio Okamura v přímém přenosu zaštítil tím, že pouze „dojíždí“ starý vůz po své předchůdkyni Markétě Pekarové Adamové, realita zachycená objektivy fotoaparátů mluví jinou řečí. Detailní srovnání snímků z jeho příjezdu do České televize se staršími fotografiemi vozu ex-předsedkyně odhalilo zásadní rozpor: poznávací značky se neshodují. Pokud by šlo o identické auto, které pouze změnilo uživatele, SPZ by zůstala stejná.
Nabízí se několik vysvětlení, z nichž ani jedno plně nepodporuje Okamurovu verzi o „ojetině po Pekarové“. První možností je prostý omyl nebo záměna v rámci sněmovní flotily. Je možné, že Okamura skutečně dostal přidělen starší vůz, ale nikoliv ten, který používala jeho největší politická rivalka. V takovém případě by jeho tvrzení v Otázkách Václava Moravce bylo spíše neobratnou snahou o politický marketing než vědomou lží.
Druhá se týká samotného modelu vozidla. Modelová řada BMW, ve které se Okamura nyní pohybuje, ukončila svou výrobu v roce 2022. Pokud by se tedy jednalo o „nové“ auto pořízené pro současné vedení, muselo by jít o tzv. „skladovku“ – vůz, který roky stál u prodejce. To je však ve státní správě, která nakupuje skrze specifická výběrová řízení na nejnovější techniku, velmi nepravděpodobné.
Zůstává tedy otázkou, zda toto konkrétní BMW nebylo součástí nějaké starší, dosud nevyužité várky, nebo zda nebylo narychlo vytaženo z garáží ochranné služby. V každém případě Okamurova argumentace, že jezdí v „tom samém autě“ jako Pekarová, aby ušetřil za Superba, stojí na velmi vratkých základech. Pokud se skutečně jedná o jiné auto, padá i jeho hlavní obranný val o přímé recyklaci „papalášského“ vozu své předchůdkyně.
Model BMW 7, kterým se vozí předseda sněmovny
Babišovo dědictví z roku 2019
Byl to paradoxně Babišův kabinet, za jehož éry se v roce 2018 rozjela obměna vozového parku, která dodnes definuje sněmovní luxus. Tehdy se pod taktovkou hnutí ANO rozhodlo o nákupu šesti nových limuzín BMW řady 7. Na celém obchodu byl nejvíce zarážející fakt, že tyto nové vozy s vyhřívanými koženými sedadly a špičkovým audiosystémem nahradily automobily podobné značky, které byly v té době staré pouhé dva roky. I tehdy se Okamura proti nákupu ohradil.
Sám Andrej Babiš tehdy nákup sice ostře kritizoval a označil ho za „ryzí papalášství“, jedním dechem však dodal, že jako premiér nemá žádnou možnost, jak mu zabránit, protože Sněmovna hospodaří samostatně. Zůstává však velkou otázkou, zda jeden z nejvlivnějších politiků v zemi skutečně neměl žádné páky, jak takovému rozhazování peněz ve své vlastní vládní sféře a pod vedením svého stranického kolegy Radka Vondráčka zamezit. U premiéra, který si zakládal na obrazu nekompromisního hospodáře řídícího stát jako firmu, působí tato deklarovaná bezmoc přinejmenším nepravděpodobně.
Právě tato „Babišova flotila“ z roku 2019 tvoří páteř dnešního vozového parku, ve kterém se nyní vozí i Tomio Okamura. Zatímco se politici napříč spektrem dodnes přou o to, kdo za nákup nese vinu, realita je taková, že luxusní německé limuzíny se staly sněmovním standardem, který neodmítl ani ten nejhlasitější kritik „systému“. Okamura tak dnes paradoxně těží z nákupu, který kdysi sloužil jako ideální terč pro jeho vlastní útoky na rozmařilé elity.
