Pilot letu Southwest 2504 špičkově zareagoval. Stovky lidí mohly přijít o život

Představte si, že sedíte v letadle, které je jen pár metrů nad zemí. Podvozek je vysunutý, motory jsou v tichém režimu klesání. Náhle se však ozve ohlušující řev motorů, letadlo se prudce nakloní a místo dosednutí vás zatlačí do sedaček strmé stoupání.

Přesně to zažilo 175 cestujících letu Southwest 2504. Podle dat ze sledovacího serveru FlightRadar24 se Boeing v kritický moment nacházel pouhých 15 metrů nad ranvejí, když se před ním na dráze objevil stroj Challenger společnosti Flexjet. Oba stroje v tu chvíli dělilo necelých 625 metrů horizontálně. Pilot Boeingu musel během zlomku sekundy provést manévr „go-around“ (přerušení přistání). Nad tryskáčem, který mu zatarasil cestu, proletěl ve výšce pouhých 75 metrů.

V letectví existuje termín „runway incursion“ (narušení dráhy), což je situace, která je pro každého pilota i dispečera noční můrou. V tomto případě nešlo o žádnou technickou závadu na přístrojích nebo komunikačním kanálu. Záznamy jasně dokazují, že komunikace probíhala standardně: dispečer vydal pilotovi stroje Flexjet jasný a srozumitelný příkaz „Hold short of runway 31 center“, tedy aby zastavil před křížením s hlavní dráhou a vyčkal. I když pilot tento pokyn potvrdil, jeho následné jednání bylo v přímém rozporu s ním. Zda šlo o momentální výpadek soustředění, únavu, nebo fatální dezinterpretaci polohy, není jisté, ale výsledek byl děsivý – devítimístný tryskáč vjel přímo do cesty přistávajícímu kolosu se 175 lidmi na palubě.

Když dispečer spatřil, že se soukromý stroj navzdory zákazu pohybuje vpřed, jeho hlas ztratil rutinní profesionalitu a zazněl v něm neskrývaný šok. „Vaše instrukce byly zastavit před dráhou 31 střed,“ opakoval s důrazem pilotovi Flexjetu, zatímco vteřiny rozhodovaly o stovkách životů. Úctihodná je však reakce kapitána letu Southwest 2504. Poté, co díky svým instinktům a tréninku doslova odtrhl naložený Boeing od země a bezpečně jej vynesl zpět do mraků, se do vysílačky zeptal na jedinou věc: „Jak se to mohlo stát?“

Zatímco se v kokpitu a na věži odehrával souboj s časem a gravitací, v kabině pro cestující panovala až bizarní atmosféra klidu. Cestující Emily Novak a Caley Maszk později popsaly, že prudké stoupání a náhlý řev motorů vnímaly jen jako mírné nepohodlí nebo drobnou komplikaci. Kapitán letadla se totiž držel zlatého pravidla letectví: „Aviate, Navigate, Communicate“ (Pilotuj, naviguj, komunikuj). Nejdříve zachránil stroj, pak jej bezpečně nasměroval do vyčkávacího okruhu a teprve poté oslovil cestující. Jeho hlas byl v palubním rozhlase tak klidný a věcný, že nikdo na palubě neměl nejmenší podezření, že se právě vyhnuli jisté smrti na ranveji. „Jen tam bylo jiné letadlo, musíme si udělat malé kolečko navíc,“ oznámil jim s ledovým klidem, který je vlastní jen těm nejzkušenějším letcům.

Skutečný rozměr katastrofy, která jim doslova prosvištěla pod nohama, cestujícím došel až ve chvíli, kdy se po přistání jejich telefony připojily k internetu. Pohled na virální video z letištní kamery, kde je vidět břicho jejich Boeingu jen pár desítek metrů nad jiným strojem, vyvolal u mnoha z nich dodatečný šok a slzy. „Byla jsem naprosto ochromená,“ svěřila se Caley Maszk novinářům. „Dívat se na to video bylo jako sledovat vlastní pohřeb, který se nakonec nekonal.Kdybych ho mohla teď hned obejmout, udělám to.“

Experti z NTSB (Národní úřad pro bezpečnost v dopravě) incident v Chicagu vyšetřují jako „vážné narušení dráhy kategorie A“ – tedy situaci, kde se srážce zabránilo jen těsně.

I když letecká doprava zůstává statisticky nejbezpečnější, chicagský incident ukazuje, že ani ten nejlepší trénink pilotů nemůže být jedinou pojistkou v systému, který je podfinancovaný a personálně poddimenzovaný. Tentokrát vyhrála chladnokrevnost kapitána Southwestu. Příště už ale štěstí a profesionální instinkt stačit nemusí.

Zdroje: ABC News, ABC Net, AV Herald