Článek
Součástí každé nájemní smlouvy je často i složení tzv. jistiny, nebo chcete-li kauce. Zpravidla se jedná o částku ve výši jednoho až maximálně tříměsíčního nájmu, kterou může pronajímatel využít k pokrytí případných nedoplatků či uhrazení oprav v pronajímaném nemovitosti.
Pokud ale na užívané nemovitosti nevznikla žádná škoda, bude nájemci po vypršení smlouvy vrácena kauce v plné výši, a nejen to. Nájemci kromě zmíněné kauce náleží také úroky z „půjčených“ peněz. Ustanovení § 2254 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů tvrdí přesně toto: „Při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby“.
Jelikož zákon přesně nestanovuje výši úrokové sazby a pouze tvrdí, že úrok nesmí být nepřiměřeně nízký či vysoký, běžnou praxí je, jak popisuje Ustanovení § 1802 občanského zákoníku, že nejsou-li úroky stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. To znamená, že pokud jste například v roce 2023, kdy byla průměrná úroková sazba nabízená bankami 6 %, podepsali nájemní smlouvu, ve které jste si ujednali kauci ve výši 30 000 Kč, bude vám po jednom roce vráceno 31 800 Kč. Pokud bude nájemní smlouva trvat například pět let, pronajímatel vám bude namísto původních 30 000 Kč muset vyplatit 40 147 Kč.
Kauce je určitá pojistka pronajímatele, že se mu v případě jakýchkoliv problémů s nájemníky, ať už se jedná o poškození bytu či nedoplatky na energiích, vrátí alespoň část ztracených financí. Zákon ale do jisté míry chrání i finance nájemníka právě zmíněným úrokem.
Nenechte se proto při ukončení nájemní smlouvy odbýt. Jsou to vaše peníze, které po dobu trvání smlouvy ztratily svou hodnotu a kterou vám má pronajímatel povinnost nahradit.
