Článek
Přestože je tomu již téměř 8 let, maratonský svět stále truchlí nad ztrátou jednoho ze svých nejstarších, nejúspěšnějších a nejoblíbenějších členů. Don McNelly za svůj život absolvoval 744 maratonů a ultramaratonů a ten poslední absolvoval téměř v 90 letech. Zemřel 5. února 2017 nedaleko svého domova v Rochesteru ve státě New York. Bylo mu 96 let.
McNelly běžel maratony na pěti kontinentech včetně Antarktidy, ve všech 50 státech USA a ve všech kanadských provinciích. Čím byl starší, tím více běhal. Ve svých 70 letech dokončil 295 maratonů a 58 ultramaratonů. To jsou v průměru zhruba dva maratony každé tři týdny po dobu deseti let, což je údajně rekord pro běžce ve věku 70 let. Kromě této klasické disciplíny se McNelly účastnil také mnoha dalších závodů, zdolal například schodiště při závodě na Empire State Building v New Yorku, běžel skrz Panamu a se svými přáteli se zúčastnil štafetového závodu přes celou Ameriku. Obdivuhodné na tom všem je, že McNelly začal běhat až ve svých 48 letech, kdy ho vyděsila předčasná smrt přítele. První maraton pak uběhl už o rok později. O tři roky později zaběhl v Bostonu svůj osobní rekord 2:51. Brzy se běhání stalo jeho pozitivní závislostí, jak rád říkal každému, kdo ho poslouchal.
Dlouhá léta se také účastnil maratonů s další rochesterskou běžeckou legendou Normem Frankem, který nakonec nasbíral 965 maratonských finišů. Pravidelně se společně vydávali na víkendové výlety dlouhé až 26,2 mil. Frank zemřel v dubnu 2015 ve věku 83 let.
Svůj poslední maraton s pořadovým číslem 744 absolvoval v roce 2010 ve věku 89 let. Toto číslo bylo pro McNellyho jakožto veterána druhé světové války významné; bylo to číslo přidělené jeho námořní lodi USS Kyne, která jako jedna z prvních dopravila americké vojáky do Japonska po výbuchu atomové bomby.
Zdravotní komplikace ho nezastavily
V životě se ale Don McNelly musel potýkat i s mnohem komplikovanějšími překážkami, než ho mohly potkat během maratonu. V 67 letech odstoupil (zřejmě kvůli nádoru) radikální prostatektomii, v 80 letech pak trpěl chronickou lymfocytární leukemii a trápily ho také problémy se srdcem. Přežil dokonce i pád letadla. Ničím se však nenechal rozhodit a vždy se opět postavil na nohy.
Přestože byl McNelly na své maratonské úspěchy hrdý, nechlubil se jimi ani neunavoval známé neustálými podrobnostmi o svém běhání. „Můj odkaz mě nezajímá,“ řekl. „Spíš mě zajímá, jak žít.“ Členové jeho rodiny o něm poznamenali, že když neběhal, "našel si čas na výrobu vína, chov včel, psaní knih a sběr hub.
Po odchodu do závodního důchodu McNelly neusnu na vavřínech, ale dál chodil, jak jen mohl. „Nadále se také setkával se svými maratonskými přáteli, zapojoval se do procházek na Svátek práce, aby si zacvičil, a trávil čas se svou báječnou ženou Phyllis,“ řekla jeho životopiskyně Juanita Tischendorfová. „V Rochesteru byl celebritou. Často ho zvali na přednášky do knihovny a na další místa.“
Vzbudil zájem odborníků i médií
V roce 2015 dokonce publikoval britský medicínský časopis Journal of Medicine and Medical Research článek, který sledoval McNellyho fyzické zdraví od jeho 68 do 91 let. „Tento případ nabízí jedinečný pohled na úspěšné stárnutí,“ uvedla hlavní autorka Odessa Addisonová z amerického oddělení pro záležitosti veteránů. „Náš subjekt je skvělým příkladem toho, jak si starší dospělí mohou udržet dobrou kondici“.
Redakce časopisu Runner's World naposledy kontaktovala McNellyho několik měsíců před jeho smrtí, a přestože měl život plný překážek zdá se, že jeho přiznaná pozitivní závislost měla na jeho celkový stav až nečekaně dobrý vliv. „Žiji déle než kdokoli z mých příbuzných a nezaznamenal jsem žádný psychický skluz. Jsem spokojený. Cítím se velmi šťastný.“ Těmito slovy se s námi rozloučil Don McNelly.
Zdroj: Runnersworld
