Článek
O raných letech Anežky z Kuenringu se do dnešních dnů dochovalo jen velmi málo informací. Narodila se pravděpodobně kolem roku 1236 do jednoho z nejvýznamnějších a nejmocnějších šlechtických rodů Rakouska – pánů z Kuenringu. Kuenringové byli v 13. století klíčovými hráči v dunajském prostoru, vlastnili rozsáhlá panství v Dolních Rakousích a výrazně zasahovali do politiky babenberského vévodství.
Kroky mladé Anežky se protťaly s českými dějinami v okamžiku, kdy se v únoru roku 1252 konala v Hainburgu historická svatba. Stárnoucí rakouská vévodkyně a vdova po římském králi, téměř padesátiletá Markéta Babenberská, pojala za manžela devatenáctiletého moravského markraběte Přemysla Otakara II. Jako vysoce urozená rakouská panna vstoupila přibližně šestnáctiletá Anežka do služeb nové české panovnice jako dvorní dáma a členka jejího osobního ženského dvora. Následovala dokonce královský průvod do Prahy, aniž by tušila, že se brzy stane ústřední postavou skandálu, o kterém si bude povídat celá středověká Evropa.
Dívka s chlapeckým účesem a pikantní sázka o královu čest
Dobové kroniky popisují Anežku jako neobyčejně krásnou, dívku s výrazným šarmem a osobitým stylem. Největší pozornost však vzbuzoval její na tehdejší poměry zcela neobvyklý zjev. Zatímco středověká etiketa vyžadovala u urozených žen dlouhé, spletené či závojem zakryté vlasy, Anežka nosila na rudo obarvený, velmi krátký střih. Tento neobvyklý chlapecký účes jí u dvora i mezi lidem vysloužil přezdívku Palceřík (podle tvaru přilby či palcátu) nebo Helmička.
Když se u pražského dvora začalo jasně ukazovat, že manželství stárnoucí Markéty Babenberské s mladým panovníkem nepřinese vytouženého dědice trůnu, atmosférá v královských komnatách začala houstnout. Jako první se po chodbách paláce rozhořely zákeřné pomluvy. Stárnoucí královna, která chtěla odvrátit pozornost od vlastního pokročilého věku a s ní spojené neplodnosti, začala vinu za prázdnou kolébku přisuzovat svému mladému manželovi. Mezi dvořany se tak šířily zlomyslné zvěsti, že český král je neplodný či impotentní a že celá tato kletba pramení z toho, že se narodil v nešťastný den svatého Petra.
Sebevědomý a horkokrevný Přemysl Otakar II. si však takový veřejný útok na svou mužnou čest v žádném případě nenechal líbit. Rozhodl se spekulace jednou provždy umlčet a vystoupil s neobvyklým návrhem, který měl ukázat Otakarovu potenci, a to takovým, aby mu manželka poskytla jednu ze svých dvorních dam. Královna Markéta, jež si byla dobře vědoma nutnosti otestovat královy schopnosti i potřeby, mu vyšla vstříc a nabídla mu urozenou dvořanku Anežku z Kuenringu. Král na nabídku přistoupil.
Narození Mikuláše a postavení u dvora
Sázka skončila pro krále triumfem. Kolem roku 1254 porodila Anežka z Kuenringu své první dítě – zdravého chlapce, který dostal jméno Mikuláš. Neplodnost, do té doby přisuzovaná panovníkovi, byla definitivně přepsána na konto stárnoucí královny Markéty.
Anežka nezůstala u jednoho dítěte. V následujících letech porodila Přemyslu Otakarovi II. ještě další potomky. Zdroje se v přesném počtu rozcházejí.
Anežka z Kuenringu se těšila vskutku výjimečnému postavení. Nebyla pouhou utajovanou milenkou skrytou v komnatách. Dobové prameny naznačují, že při mnoha slavnostních příležitostech a dvorských událostech vystupovala po boku krále namísto stárnoucí královny Markéty právě ona. Vzhledem k moudrému a tolerantnímu přístupu samotné Markéty na pražském dvoře panoval zvláštní, ale stabilní stav.
Boj o trůn u papeže a zmařené naděje
S narozením prvorozeného syna Mikuláše se pro Přemysla Otakara II. stalo hlavním cílem zajistit chlapci legitimitu a dědická práva na český trůn. Král neměl z řádného manželství žádného dědice a Mikuláš byl jeho jediným mužským potomkem.
V roce 1260 se Přemysl obrátil na papeže Alexandra IV. s žádostí o plnou legitimizaci Mikuláše a jeho sourozenců. Papež sice v říjnu 1260 vydal bulu, v níž děti zploděné s Anežkou z Kuenringu prohlásil za legitimní pro získání světských a církevních majetků, avšak v doprovodném rozhodnutí učinil zásadní čáru přes rozpočet. Výslovně zakázal, aby nemanželské děti kdykoliv usilovaly o českou královskou korunu či dědily český trůn.
Pro Anežku i krále to byla tvrdá rána. Pokud si krásná dvořanka myslela, že zplození syna a odstranění pochybností o králově plodnosti jí otevře cestu k sňatku a královské koruně, hluboce se mýlila. Přemysl Otakar II. nutně potřeboval legitimního dědice panovnického rodu, což znamenalo jediné: oficiální anulování manželství s Markétou a nový sňatek s vysoce urozenou evropskou princeznou.
Příchod Kunhuty Uherské
V roce 1261 došlo k oficiálnímu anulování manželství Přemysla a Markéty Babenberské na základě Markétina dřívějšího slibu čistoty. Přemyslovy oči se však neobrátily k Anežce z Kuenringu. Ještě v říjnu 1261 se v Bratislavě oženil se sedmnáctiletou uherskou princeznou Kunhutou Haličskou (Uherskou), vnučkou svého dlouholetého rivala Bély IV.
S příchodem mladé, temperamentní a mimořádně sebevědomé královny Kunhuty na pražský dvůr skončila éra Anežky z Kuenringu. Není přesně doloženo, jaké byly její další osudy po roce 1261. Většina historiků se přikládá k názoru, že opustila český dvůr a spolu se zavrženou královnou Markétou se vrátila zpět do rodného Rakouska, kde dožila v ústraní na rodových statcích Kuenringů.
Přestože se sama královnou nestala, výraznou strupu v českých dějinách zanechala. Její syn Mikuláš I. byl králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1269 odškodněn tím, že obdržel v léno Opavské vévodství. Zplodil tak mocnou vedlejší větev Přemyslovců, kteří v českých a slezských dějinách hráli významnou roli ještě po mnoho dalších století.
