Článek
V posledních týdnech jsme svědky intenzivní kampaně Jindřicha Rajchla, která míří na samotné základy našich sousedských vztahů s Německem. Hlavním terčem se stal Bernd Posselt, šéf Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SdL). Rajchl ve svých příspěvcích na sociálních sítích využívá osvědčenou metodu: vytrhávání informací z kontextu a vyvolávání strachu z historie, která již byla dávno politicky uzavřena.
Manipulace s fakty
Jindřich Rajchl ve svém nedávném facebookovém příspěvku ostře napadl Bernda Posselta za jeho vyjádření k Benešovým dekretům, přičemž využil klasickou metodu vyvolávání strachu. Rajchl tvrdí, že líbivé řečičky o přátelství jsou jen mimikry a že skutečným, tajným cílem landsmanšaftu je prolomení dekretů, které otevře cestu k soudům o majetek v našem pohraničí.
Realita je ale taková, že Bernd Posselt striktně rozlišuje mezi morálním hodnocením historie a současnou právní realitou. Sice zopakoval svůj dlouhodobý postoj, že s dekrety lidsky nesouhlasí, protože jsou postaveny na principu kolektivní viny – v čemž se mimochodem shoduje s názorem Václava Havla. Zároveň však zdůraznil, že dekrety jsou uzavřenou historií, kterou již nelze změnit. Rajchl tento morální povzdech vydává za politický útok, ačkoliv Posselt jasně deklaroval, že o dekretech na brněnském sjezdu vůbec nehodlá mluvit, aby zbytečně nejitřil emoce.
Dalším zásadním bodem, který Rajchl ve svém příspěvku zcela zamlčuje, je právní transformace samotného Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SdL). Sdružení již před lety pod Posseltovým vedením prošlo zásadní změnou a ze svých stanov oficiálně vypustilo jakékoli zmínky o usilování o vrácení majetku, který byl Němcům po válce zkonfiskován. Posselt v aktuálních vyjádřeních výslovně potvrdil, že sdružení neusiluje o žádnou „právní ani majetkovou debatu“ a že jim jde výhradně o historické smíření a kulturní dialog.
Zatímco se šéf SdL snaží profilovat jako zastánce demokratických a antifašistických hodnot a klaní se u pietních míst obětem nacismu, Rajchl se pokouší oživit přízraky minulosti, které již dávno ztratily svůj politický tlak.
Sjezd v Brně: Jablko sváru, nebo cesta ke smíření?
Sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SdL) se má na území České republiky uskutečnit vůbec poprvé. Zatímco organizátoři a část politické reprezentace v čele s jihomoravským hejtmanem Janem Grolichem (KDU-ČSL) či brněnskou primátorkou Markétou Vaňkovou (ODS) vnímají akci jako platformu pro dialog a definitivní tečku za minulostí, vládní koalice ANO, SPD a Motoristů ji interpretuje jako provokaci.
Napětí se přeneslo až na půdu Poslanecké sněmovny, kde vládní poslanci navrhli usnesení vyjadřující s pořádáním sjezdu nesouhlas. Podle premiéra Andreje Babiše akce zbytečně jitří staré rány a otevírá otázky, které již byly v minulosti vyřešeny. Tento postoj ostře kontrastuje s přístupem komunálních politiků a pořadatelů festivalu, kteří čelí výhrůžkám a urážkám. Podle ředitelky festivalu Veroniky Smyslové je však cílem akce výhradně smíření a naslouchání, nikoliv revize dějin. To potvrzuje i plánovaná účast bavorského premiéra Markuse Södera a německého ministra vnitra Alexandera Dobrindta, kteří akci chápou jako projev moderního sousedství.
Zatímco se v Česku o sjezdu vedou bouřlivé debaty, německá strana zaujala postoj diplomatické neutrality. Německé ministerstvo zahraničí jasně uvedlo, že se nehodlá vměšovat do vnitrostátní české diskuse o vhodnosti Brna jako místa konání. Berlín však zároveň zdůraznil, že sjezd je vnímán jako nástroj smíření, které je základem dnešních excelentních vztahů.
Paradoxně se tak v této otázce střetávají dva světy. Na jedné straně stojí snaha o konstruktivní dialog, reprezentovaná lidmi, kteří se nebojí potkat se s potomky odsunutých obyvatel u pietních míst. Na straně druhé vidíme politizaci tématu, kde je historie využívána jako nástroj k mobilizaci voličů skrze strach. Politoložka Jana Urbanovská v této souvislosti varuje, že neschopnost „opracovat“ téma sudetoněmecké otázky bez emocí z nás činí oběti dezinformací a politického populismu, který se snaží oživit nepřátelství tam, kde už dávno existuje prostor pro přátelství.
Lekce od Babiše a Berlína
V současné napjaté atmosféře kolem brněnského sjezdu se ukazuje, jak klíčová je schopnost udržet si chladnou hlavu a diplomatický nadhled. Zatímco někteří politici podléhají pokušení budovat na odporu k akci svou politickou identitu, postoj německé vlády zůstává příkladně neutrální. Berlín sjezd neinterpretuje jako politický nástroj, ale jako aktivitu občanské společnosti zaměřenou na smíření.
Pragmatičtější přístup by byl na místě i u české vlády, a to bez ohledu na vnitřní neshody. Ostatně i Andrej Babiš, který osobně s konáním sjezdu v Česku nesouhlasí, dokázal ve svých prohlášeních oddělit emoce od reality. Jasně zdůraznil, že Německo je náš strategický a ekonomicky naprosto klíčový partner. Podle něj byla za minulostí udělána tlustá čára a nemá smysl ohrožovat současnou spolupráci kvůli událostem, které byly politicky i právně vyřešeny již před desítkami let.
Zásadním faktem zůstává, že moderní česko-německé vztahy nestojí na dekretech z roku 1945, ale na pevných pilířích současnosti: na vzájemném obchodu, společné bezpečnosti v rámci EU a NATO a na tisících každodenních lidských kontaktů. Jakékoli pokusy o jejich rozbití kvůli získání levných politických bodů jsou hazardem s naší národní stabilitou a ekonomickou prosperitou. Je v zájmu České republiky nenechat se vtáhnout do hry, která nás vrací o desítky let zpět, a namísto toho se soustředit na budování sousedství založeného na důvěře a budoucnosti.
