Sériový vrah Béla Kiss vysával ze svých obětí krev. Důvod zůstává záhadou

Béla Kiss, narozený kolem roku 1877 v tehdejším Rakousku-Uhersku, se v budapešťské čtvrti Cinkota usadil na počátku 20. století, kde pracoval jako klempíř. Navzdory své profesi, která z něj mohla činit jen dalšího obyčejného řemeslníka, si dokázal Béla u místních vybudovat image oblíbeného, avšak ne příliš nenápadného muže.

Byl popisován jako příjemný, vysoký a atraktivní muž s kultivovaným vystupováním a břitkým vtipem. Nebyl to žádný poustevník. Naopak, dokázal se bavit a bavit i ostatní. Rád pořádal večírky a díky své zálibě v astrologii a okultismu dokázal hosty zaujmout. Sousedy zdravil, staral se o své finance a nebyl v dluzích. Možná právě tato dokonalá přetvářka mu umožnila po dlouhá léta unikat podezření a spravedlnosti.

Avšak za touto maskou společenského a milého klempíře se skrýval sadistický psychopat a podvodník. I když Kiss bydlel v Cinkotě již od roku 1900, jeho vražedná kariéra, alespoň ta odhalená, začala až kolem roku 1912, tedy až ve čtyřiceti letech. Tato prodleva naznačuje, že v něm spouštěčem k sérii vražd byla pravděpodobně nevěra jeho druhé ženy Marie a její útěk s milencem Bikari.

Zlomový rok 1912 znamenal u Bély Kisse přechod od spořádaného občana k vražednému predátorovi. Po údajné emigraci své ženy Marie a jejího milence Bikariho si Béla najal hospodyni, paní Jakubec. Kiss využil svou nově nabytou identitu vdovce a šarm k sofistikovanému lovu obětí. Začal umísťovat seznamovací inzeráty do novin, kde se buď vydával za zámožného muže hledajícího novou ženu, nebo nabízel služby jako astrolog a věštec. Tímto způsobem navázal písemný kontakt s neuvěřitelným množstvím osamělých žen. Vyšetřovatelé později objevili korespondenci s až 74 ženami.

Kiss si cíleně vybíral ty, které hledaly manžela nebo finanční podporu a neměly blízké příbuzné. Minimalizoval tak riziko, že by jejich náhlé zmizení někdo rychle nahlásil. Často je nejprve okradl o peníze, než je zavraždil. Některé z těchto žen přijely na jeho pozvání do Cinkoty. Ačkoliv paní Jakubec bydlela v domě jako hospodyně, žádnou z dam nikdy neviděla po delší dobu, což naznačuje, že vraždy probíhaly rychle a diskrétně.

Zatímco Béla se pilně věnoval podvodům a vraždám, na jeho pozemku a v komoře se začaly nepozorovaně hromadit velké kovové sudy. I když se paní Jakubec pohybovala po celém domě, nikdy do nich nenahlédla. Tyto sudy, kterých bylo minimálně sedm, upoutaly pozornost jak hospodyně, tak i zvídavého místního strážníka.

Když byl Béla Kiss dotázán, jaký je obsah sudů, přišel s geniální lží, která mu na čas zajistila klid. Tvrdil, že sudy jsou plné benzínu, který shromažďuje v očekávání blížící se první světové války a následného přídělového systému. Vzhledem k rostoucímu mezinárodnímu napětí a obecnému přesvědčení, že konflikt je nevyhnutelný, bylo toto vysvětlení zcela věrohodné a nikdo Kissovy lži dále nezkoumal.

Opuštění domu v Cinkotě na podzim roku 1914, kdy byl během první světové války Béla Kiss odveden do armády, spustilo sled událostí vedoucích k odhalení jeho bestiálních činů. Dům zůstal v péči hospodyně, paní Jakubec, a se sudy, o nichž se předpokládalo, že obsahují strategické zásoby benzínu, nikdo nehýbal. K zásahu došlo až v červenci 1916, kdy majitel domu, Márton Kresinszky, plánoval rekonstrukci. Vzhledem k probíhající válce a nedostatku pohonných hmot se rozhodl nechat sudy prozkoumat s cílem získat domnělý benzín. Kvůli zoufalým protestům paní Jakubec, která tvrdila, že má od Kisse striktní zákaz sudy otevírat, byly přivolány bezpečnostní složky, a došlo k jejich otevření.

Místo očekávané pohonné hmoty policisty zasáhl silný, pronikavý zápach smrti. Uvnitř sudu, zalitém tekutinou, která se ukázala být metanolem, našli páchnoucí, uškrcené tělo ženy. Každý ze sudů skrýval strašlivý obsah – ostatky žen, které byly v různém stádiu rozkladu. Následné prohledávání pozemku odhalilo další těla v sudech, jež Béla shromažďoval za domem, celkem policie napočítala minimálně čtyřiadvacet těl. Mezi oběťmi byly později identifikovány i jeho první oběti – manželka Marie a její milenec Bikari.

Vyšetřování pod vedením šéfa budapešťské kriminálky, Károla Nagyho, se zaměřilo na paní Jakubec, která byla zpočátku podezřelá ze spoluviny. Ta však vehementně popírala jakoukoli vědomost o vraždách a kletbami se dušovala, že o obsahu sudů nevěděla. Její klíčové svědectví však zavedlo detektivy k tajné místnosti v domě, do níž jí Kiss pod hrozbou zakázal vstoupit. V této místnosti se nacházelo Kissovo hrůzné doupě a zjevné centrum jeho zvrhlých aktivit. Police s knihami o otravách a metodách škrcení, psací stůl a především rozsáhlá korespondence s ne méně než 74 ženami. Z dopisů bylo zřejmé, že Kiss lákal osamělé ženy s falešným příslibem sňatku, aby je následně podvodně připravil o peníze a nakonec i o život. Místnost potvrdila Kissovu systematickou, psychopatickou povahu a dokázala, že vraždy nebyly náhodné, ale součástí promyšleného plánu.

Detailní ohledání těl objevených v sudech odhalilo metody sériového vraha Bély Kisse. Zjistilo se, že oběti byly nejen uškrceny, ale všechny měly také propíchnutý krk a byly zbaveny krve. Tento rituál měl zřejmě praktický účel: Kiss krev z těl vysával, aby zpomalil proces rozkladu, než ostatky naložil do metanolu a vzduchotěsně je uzavřel do sudů jako své zvrhlé trofeje. Právě kvůli tomuto postupu si okamžitě vysloužil hrůzostrašnou přezdívku „Upír z Cinkoty“. Místní legendy se začaly šířit a spekulace o tom, zda se jednalo jen o morbidní metody psychopata, nebo o skutečné vampýrství, začaly plnit titulky.

Po šokujícím objevu těl zahájil šéf detektivů Károl Nagy okamžité a horečné pátrání. Vzhledem k probíhající první světové válce bylo nutné kontaktovat armádu, která Kisse evidovala jako vojáka. Válečný chaos a běžné jméno však ztěžovaly jeho dopadení. Úspěch se dostavil až 4. října 1916, kdy Nagy obdržel hlášení, že se zraněný Béla Kiss nachází v srbské nemocnici ve městě Valjevo. Detektiv se okamžitě vydal na cestu se zatykačem. Dorazil však příliš pozdě: Kiss byl pryč. Na nemocničním lůžku ležela pouze mrtvola jiného, nastraženého vojáka v Kissově uniformě – zjevná lest, která mu poskytla drahocenný náskok.

Od útěku ze srbského lazaretu se osud Bély Kisse stal jednou z největších kriminálních záhad své doby. Přestože maďarská policie varovala své evropské i zámořské kolegy, Kiss spravedlnosti navždy unikl. Kolovaly nekonečné fámy a zprávy o jeho spatření, měl sloužit pod falešným jménem Hoffman ve Francouzské cizinecké legii (jméno, které používal i v korespondenci se svými oběťmi), a naposledy byl údajně spatřen v roce 1932 v New Yorku, kde měl pracovat jako domovník. Všechna hlášení se však ukázala být planá, ať už proto, že Kiss byl vždy o krok napřed, nebo proto, že se jednalo jen o výplody fantazie.

Záhada okolo zmizelé krve z těl obětí a přezdívka „Upír z Cinkoty“ přežívají. Byl to skutečně jen pokus o konzervaci těl, nebo Béla Kiss propadl iluzi, že krev mu dodává jakousi moc? Vzhledem k datu narození (kolem roku 1877) by dnes již dávno přesáhl běžný lidský věk. Jeho definitivní osud tak zůstává neznámý. Zůstala pouze mrazivá, nevyřešená otázka, která dodnes vzrušuje milovníky skutečných zločinů. Pokud Kiss nezemřel přirozenou smrtí nebo nebyl zabit ve válce, mohl se tento maďarský upír naučit, jak obelstít smrt, a stále dlít někde ve stínech?