Článek
V dubnu roku 1981 pracovala jednatřicetiletá Sandra Lee Fordová v kanceláři číslo 161 v budově 6 v sídle Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) v Atlantě. Sama si vytvořila pracovní pozici „lékové techničky“ v oddělení parazitárních onemocnění.
Držela zásoby léků proti vzácným a tropickým nemocem, které nebyly v USA běžně komerčně dostupné, protože by se farmaceutickým firmám nevyplatilo procházet nákladným schvalovacím procesem u Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA).
Kdykoliv některý americký lékař potřeboval pro svého pacienta takto specifický lék, kontaktoval přímo Sandy Fordovou. Ta po schválení lékařem CDC zprostředkovala odeslání zásilky a vedla o tom pečlivou evidenci. Mezi desítkou vzácných preparátů podávaných v režimu experimentálního léku byl i pentamidin. Původně byl určen na léčbu africké trypanosomiázy, avšak sekundárně se používal k léčbě vzácné pneumocystové pneumonie (PCP), plísňového zánětu plic způsobeného mikroorganismem.
Pneumocystová pneumonie se do té doby v USA vyskytovala extrémně zřídka. Průzkum z roku 1967 zaznamenal v celé historii země pouhých 107 případů, a to výhradně u malých dětí s těžkými vrozenými poruchami imunity nebo u dospělých pacientů, jejichž imunitní systém byl úmyslně potlačen agresivní chemoterapií či léky po transplantaci orgánů. Služba PDDS vyřídila ročně jen okolo 80 až 90 objednávek pentamidinu pro celou zemi.
Když telefon zvoní až příliš často
Začátkem roku 1981 si Sandy Fordová při své mravenčí práci všimla něčeho neobvyklého. Požadavky na pentamidin začaly ze dne na den prudce narůstat. Co však bylo ještě podivnější, objednávky nechodily pro dětské pacienty ani pro lidi po transplantaci. O lék žádali lékaři pro mladé, dříve zcela zdravé muže, u nichž neexistoval žádný známý důvod, proč by měl jejich imunitní systém selhávat.
Bhem tří měsíců vyřídila Fordová devět takových žádostí z New Yorku a Kalifornie. Jeden lékař z New Yorku si během prvních tří týdnů v dubnu vyžádal pentamidin dokonce pro pět různých mladých mužů. Týž lékař navíc vzápětí požádal o opakovanou dávku léku pro jednoho ze svých pacientů, protože první léčba nezabrala. To bylo naprosto nevídané – pentamidin dosud vždy zabíral okamžitě po jediné dávce.
Brzy nato se druhý newyorský lékař zmínil Sandy při telefonátu o dalším záhadném fenoménu: u pěti mladých homosexuálních mužů byl diagnostikován Kaposiho sarkom. Tento vzácný typ rakoviny kůže se do té doby objevoval téměř výhradně u starších mužů ze Středomoří nebo z východní Evropy.
Lékaři v nemocnicích viděli jednotlivé střípky, ale žádný z nich neviděl celý obraz. Jak později vzpomínal epidemolog CDC Bruce Weniger: „Pamatuji si, jak lékaři říkali, že pacient nemá žádnou známou příčinu imunosuprese, a já nad tím nepřemýšlel… Byla to jen Sandy, kdo si všiml, že se děje něco velkého.“ Přestože neměla formální lékařské vzdělání, myslela jako skvělý epidemiolog.
Dne 28. dubna 1981 sepsala Sandy Fordová oficiální memorandum pro svého nadřízeného Dennise Juraneka. Upozornila v něm na nebezpečný shluk neobvyklých onemocnění u mladých gayů. Toto memorandum se stalo vůbec prvním varováním federální vládě USA a odstartovalo oficiální vyšetřování záhadné nemoci.
Rakovina gayů a první kroky k odhalení viru
Zpráva Sandy Fordové předběhla o tři týdny první novinové články v komunitním tisku i odbornou publikaci. Tým epidemiologů CDC na základě jejího varování vypracoval historicky první vědeckou zprávu o novém onemocnění, která vyšla 5. června 1981. Popisovala 5 případů pneumocystové pneumonie u mladých homosexuálních mužů v Los Angeles.
Do srpna téhož roku již CDC evidovalo přes stovku případů Kaposiho sarkomu a těžkých plísňových zánětů plic. Téměř polovina nakažených byla během několika měsíců po smrti. Vznikla panika a stigma. Média zpočátku nemoci přezdívala GRID (Gay-Related ImmunoDeficiency) nebo rakovina gayů. Brzy se však ukázalo, že se syndrom šíří i mezi uživateli drog, hemofiliky, příjemci krevních transfuzí a jejich partnery. V srpnu 1982 zavedlo CDC oficiální název: Syndrom získaného selhání imunity – AIDS.
Hledání původce trvalo dva roky. V dubnu 1983 izolovali vědci Françoise Barré-Sinoussi a Luc Montagnier z Pasteurova ústavu v Paříži z mízních uzlin pacienta nový retrovirus. O rok později americký tým pod vedením Roberta Galla potvrdil, že právě tento retrovirus je příčinou AIDS, a vyvinul způsob, jak ho pěstovat v laboratoři a testovat z krve. Retrovirus dostal později název HIV (Human Immunodeficiency Virus).
Objev se neobešel bez mezinárodní bitvy o prvenství mezi USA a Francií, do níž museli zasáhnout až prezident Ronald Reagan a francouzský premiér Jacques Chirac. V roce 2008 nakonec převzali Nobelovu cenu za objev HIV pouze francouzští vědci Barré-Sinoussi a Montagnier.
Jak HIV ničí imunitu
Díky intenzivnímu výzkumu vědci zmapovali děsivý způsob, jakým HIV napadá lidské tělo. Virová částice porušuje základní pravidlo molekulární biologie – tzv. centrální dogma, podle kterého genetická informace proudí od DNA k RNA a z ní k bílkovinám. HIV postupuje obráceně.
Prostřednictvím enzymu reverzní transkriptázy přepisuje svou vlastní RNA do lidské DNA. Druhý enzym, integráza, pak tuto virovou DNA doslova vlepí přímo do chromozomů nakažené lidské buňky. Virová informace se tak stane trvalou součástí lidského genomu. Jakmile se napadená buňka rozdělí, genetický kód viru se automaticky předá dál.
Cílem viru jsou především tzv. CD4+ T-lymfocyty – pomocné bílé krvinky. Tyto buňky samy patogeny neničí, ovládají však imunitního systému, a dávají pokyny ostatním složkám obranyschopnosti. HIV tak útočí přímo na velitelství obranyschopnosti.
Virus je navíc obdařen obrovskou mírou chybovosti při přepisu DNA – mutuje 100 000krát rychleji než lidský genom a až stokrát rychleji než virus chřipky. Jde o vůbec nejrychleji mutující biologickou entitu na Zemi. Když se napadená buňka pokusí zničit sebepoškozením a vyslat varovný signál, přiláká na místo bojiště jen další zdravé krvinky, které se okamžitě stávají novými oběťmi viru. Počet pomocných T-buněk TAK drasticky klesá, imunitní systém se hroutí a pacient podléhá AIDS.
Cesta k léčbě a záhada genu, který dává imunitu
Od začátku epidemie podlehlo onemocnění AIDS nebo navazujícím komplikacím přibližně 40 milionů lidí a dalších 40 milionů s virem HIV celosvětově žije. Zatímco v 80. letech znamenala diagnóza AIDS jistou smrt během dvou let, dnešní medicína dokáže nemoc účinně řídit. Díky moderní kombinované antiretrovirové terapii (ART) mohou pacienti žít plnohodnotný a dlouhý život bez kolapsu imunity. Preventivní léky (PrEP) navíc dokážou snížit riziko přenosu při sexuálním styku až o 99 %.
Vyvinout vakcínu se však kvůli neustálým mutacím viru nepodařilo ani po více než 250 klinických testech. Přesto svitla naděje na úplné vyléčení.
K tomu, aby HIV vstoupil do buňky, potřebuje vedle receptoru CD4 ještě druhý receptor zvaný CCR5. Přibližně 1 % lidí evropského původu nese vzácnou genetickou mutaci zvanou CCR5-delta32. Lidé s touto mutací nemají receptor CCR5 na povrchu buněk vůbec vyvinutý, čímž jsou vůči viru HIV prakticky imunní. Vedci věří, že tato mutace se v evropské populaci rozšířila v minulosti jako ochrana před morovými epidemiemi.
V roce 2007 se Timothy Ray Brown (známý jako "Berlínský pacient"), nakažený virem HIV, podrobil transplantaci kostní dřeně kvůli těžké leukémii. Lékaři mu záměrně vybrali dárce s mutací CCR5-delta32. Brownův imunitní systém byl kompletně nahrazen novými buňkami a on se stal prvním člověkem v historii, který byl z viru HIV zcela vyléčen.
Dosud se touto náročnou metodou podařilo vyléčit pět pacientů. Jde však o extrémně rizikový zákrok určený výhradně pro pacienty s leukémií, nikoliv pro masové použití. Moderní věda se proto dnes zaměřuje na genetické úpravy pomocí metody CRISPR, kdy se vědci pokoušejí vyříznout genetický kód viru přímo z DNA žijících pacientů.
Skromná hrdinka, jejíž čin zachránil svět
Sandra Lee Fordová zasvětila CDC celých 34 let svého života a pracovala zde až do odchodu do důchodu v roce 2008. Svou nečekanou slávu nikdy nestavěla na obdiv avždy svou práci vykonávala s obdivuhodnou skromností a vnitřní důstojností. Její nesmazatelnou stopu vystihuje moment, který se odehrál v budově 6 atlantského Centra pro kontrolu a prevenci nemocí. Na dveře její bývalé kanceláře číslo 161 tehdy kolegové přilepili skromný vzkaz napsaný na obyčejný papírový ubrousek: „V této místnosti byla na jaře roku 1981 odhalena epidemie toho, co se později stalo známým jako Syndrom získaného selhání imunity (AIDS).“
