Článek
Co předvedl předseda PRO a poslanec Jindřich Rajchl v pořadu 360° na CNN Prima NEWS, překročilo hranici běžného politického souboje. V přímém přenosu totiž místo věcné argumentace zvolil metodu, kterou známe spíše ze zadních lavic základních škol: primitivní posměch a šikanu zaměřenou na fyzický vzhled svého oponenta.
Od Mimoňů k překrucování faktů
Celý incident odstartoval v momentě, kdy poslanec Jan Jakob (TOP 09) komentoval politické dění slovy o tom, že se „hnědý Turek“ nestal ministrem. Jakob tímto výrokem zcela zjevně narážel na Filipa Turka a jeho historicky zdokumentované sympatie k nacistické ideologii a symbolice. Odkazoval na uniformy nacistických úderných oddílů SA (Sturmabteilung), kterým se kvůli barvě jejich oděvů přezdívalo „hnědé košile“. Nešlo tedy o žádný útok spojený se vzhledem, nýbrž o politickou metaforu kritizující koketování s extremismem.
Jindřich Rajchl se však rozhodl situaci zneužít a okamžitě kontroval osobním útokem, který s projednávaným tématem vůbec nesouvisel. „Vždycky, když jsem viděl film Mimoni, tak si vzpomenu na pana Jakoba,“ prohlásil šéf PRO. Když ho moderátorka pořadu za toto nevhodné chování napomenula, Rajchl se pokusil svůj útok otočit jako obranu: „Paní moderátorko, až tady bude někdo používat zase slova jako hnědý Turek, tak ho zastavte, že si nemusíme tady tyhle věci říkat.“
Tímto výrokem se Rajchl pokusil postavit do role ochránce slušnosti. Ve skutečnosti ale překroutil Jakobova slova, aby zakryl vlastní faul.
Body shaming v přímém přenosu
To, co Rajchl předvedl, má v moderní terminologii jasný název: body shaming. Jde o formu šikany a ponižování, která se cíleně zaměřuje na vzhled člověka. V civilizované společnosti, a natož na půdě celostátní televize, by takové chování mělo být absolutním tabu.
Když dospělý muž, vystudovaný právník a volený zákonodárce národa, přirovnává jiného poslance ke žlutým kresleným postavičkám s cílem ho lidsky dehonestovat a sklidit laciné body u televizních diváků, nejde o žádnou satiru. Je to prostá šikana a vědomé poškozování lidské důstojnosti. Tento typ útoků míří na ty nejcitlivější složky lidské psychiky. Pokud navíc tyto vzorce chování veřejně legitimizují vrcholní političtí představitelé, vysílají tím signál celé společnosti: posmívat se někomu za to, jak vypadá, je normální.
Rajchl však v tomto případě neklesl na pomyslné dno pouze jednou v televizním studiu. Místo toho, aby v něm po skončení přenosu a opadnutí emocí zvítězila elementární lidská slušnost, rozhodl se ve své ubohosti pokračovat na internetu. Svůj útok na Jana Jakoba totiž následně přenesl do online prostředí.
Svým výstupem se začal chlubit na svém oficiálním facebookovém profilu. K vystřiženému úryvku z debaty na CNN Prima NEWS napsal:
„Už jste někdy viděli mimoně namazaného na chleba? Ne? Tak teď máte možnost.“
Tento krok ukazuje, že nešlo o žádné nepromyšlené vyjádření v zápalu diskuse, ale o pokus dál oběť veřejně lynčovat, podněcovat své sledující k dalším nenávistným komentářům a sbírat lajky na úkor cizí důstojnosti. Skutečnost, že se dospělý politik veřejně raduje z toho, jak někoho vzhledově ponížil a vnímá to jako své osobní vítězství, je snad ještě smutnější než samotný televizní incident.
Výsměch lidským právům
Největším paradoxem je však Rajchlovo politické zařazení. JUDr. Jindřich Rajchl je totiž oficiálním členem Podvýboru pro ochranu lidských práv a národnostní menšiny.
Nabízí se proto zásadní otázky: Může člověk, který se veřejně dopouští osobní šikany, vůbec v takové komisi sedět? Jakou váhu mohou mít jakákoliv doporučení, usnesení či závěry tohoto podvýboru, když je pod nimi podepsán poslanec, který nerespektuje základní lidskou důstojnost svého kolegy?
Členství v podvýboru pro lidská práva by mělo být výsadou politiků, kteří vykazují vysokou míru empatie, smyslu pro spravedlnost a respektu k druhým. Rajchl svým výstupem dokázal, že je pro tuto funkci morálně zcela nezpůsobilý. Jeho setrvání v tomto podvýboru je plivnutím do tváře všem organizacím a jednotlivcům, kteří se ochraně lidských práv a boji proti šikaně reálně věnují. Jindřich Rajchl by měl pocítit hluboký stud a zvážit své okamžité odstoupení z této funkce. Pokud tak neučiní sám, měla by zasáhnout Poslanecká sněmovna, protože tolerance takového chování posouvá hranice české politiky o další kus blíže k úplnému dnu.
