Článek
Na jedné straně stál urostlý, vysoce vzdělaný aristokrat, který v divočině a na filmovém plátně představoval ztělesnění cti. Na straně druhé pak stál zkrachovalý muž bojující s těžkými migrénami, válečným traumaten, závislostí na alkoholu a obviněními z činů, které navždy poznamenaly životy jeho nejbližších.
Vyměnil miliony za divadelní prkna
Alexander Crichlow Barker Jr., celému světu později známý pod uměleckým jménem Lex Barker, se narodil 8. května 1919 v Rye ve státě New York. Narodil se do rodiny, jež disponovala nejen pohádkovým bohatstvím, ale i mimořádně významným rodokmenem. Jeho otec byl zámožným kanadským stavitelem a makléřem. Rodinné kořeny sahaly dokonce až k samému zakladateli státu Rhode Island Rogeru Williamsovi či k někdejšímu generálnímu guvernérovi Barbadosu.
Mladému Lexovi byl předurčen život v luxusu a vysoké společnosti. Navštěvoval prestižní soukromé školy, vynikal v americkém fotbale i ve hře na hoboj a následně nastoupil ke studiu stavebního inženýrství na univerzitě v Princetonu. Měl převzít rodinné impérium a pokračovat v budování společenského statusu Barkerovy dynastie.
Vše se však zhroutilo v momentě, kdy Lex propadl kouzlu divadla. V tajnosti začal hrát s ochotnickými spolky, což u něj probudilo touhu stát se profesionálním hercem. Když rodičům oznámil, že prestižní univerzitu opouští, otec ho na hodinu vydědil a přetrhl s ním veškeré vazby. Barker se ocitl bez prostředků, avšak odhodlaný dokázat, že se prosadí sám.
Stříbrný plíšek v lebce
V únoru 1941, deset měsíců před útokem na Pearl Harbor, se Barker dobrovolně přihlásil do americké armády. Během druhé světové války sloužil s mimořádným nasazením u pěchoty a postupně se vypracoval až do hodnosti majora. Při těžkých bojích během spojenecké invaze na Sicílii utrpěl vážná zranění hlavy a nohy. Lékaři mu museli poškozenou část lebeční kosti nahradit stříbrným plíškem. Za svou odvahu obdržel dvě Purpurová srdce.
Tato válečná zranění si však vybrala svou daň. Po celý zbytek života trpěl Lex Barker krutými migrénami a chronickými bolestmi, které později řešil hromadou prášků a konzumací alkoholu.
Desátý Tarzan, který nepotřeboval dabing
Po rehabilitaci ve vojenské nemocnici zamířil 193 centimetrů měřící blondýn do Hollywoodu. Jeho atletická postava, ušlechtilé rysy a přirozené charisma upoutaly pozornost lovců talentů. Po sérii drobných rolí přišel v roce 1949 zásadní průlom.
Studiový gigant RKO hledal náhradu za legendárního Johnnyho Weissmullera v roli pralesního muže Tarzana. Barker se zúčastnil konkurzu a produkci doslova šokoval. Na zkoušce dokázal předvést tak mocný řev, že filmaři nemuseli jeho hlas na rozdíl od předchozích představitelů vůbec upravovat ani dabovat.
Lex Barker se stal v pořadí desátým oficiálním filmovým Tarzanem. V letech 1949 až 1953 natočil celkem pět úspěšných tarzanovských snímků. Amerika ležela u nohou nového sexsymbolu. Barker dokázal, že otcovy miliony nepotřeboval, vydělal si vlastní.
Lana Turner, zvrhlý otčím a noční drama v ložnici
Zatímco na plátně vystupoval jako hrdina, Barkerův soukromý život připomínal divokou jízdu na horské dráze. Byl celkem pětkrát ženatý a jeho partnerské vztahy provázely neustálé rozchody, aféry a skandály. Nejznámějším se stalo jeho v pořadí třetí manželství s hollywoodskou královnou a femme fatale Lanou Turner, kterou si vzal v roce 1953.
Lana Turner žila nespoutaným životem, milovala společnost nebezpečných mužů a byla v té době matkou dospívající dcery Cheryl Crane. Navenek tvořili dokonalý hvězdný pár, který plnil titulní strany magazínů. Pravda, jež vyšla na povrch až o desítky let později, však byla opačná.
Cheryl Crane ve své autobiografii z roku 1988 detailně popsala, že ji Lex Barker začal systematicky sexuálně zneužívat a znásilňovat již od jejích deseti let. K prvnímu útoku mělo dojít v rodinné sauně. Cheryl líčila, jak po traumatickém útoku v dissociativním šoku uspořádala ve svém pokoji dětský čajový dýchánek pro své plyšové hračky, aby unikla neschopnosti pobrat to, co se jí právě stalo. Barker ji podle jejích slov brutálně zneužíval po celou dobu trvání manželství s její matkou.
Když se Cheryl v roce 1957 konečně odhodlala a vše matce vyzradila, Lana Turner podle vzpomínek Cheryl okamžitě konfrontovala spícího Barkera s pistolí namířenou na jeho hlavu a vyhodila ho z domu. Když se herec o několik týdnů později pokusil Lanu Turner zastavit na parkovišti a chytil se volantu, herečka sešlápla plyn, vláčela ho několik metrů po asfaltu a ujela. Aby předešli veřejnému skandálu, nebyly proti Barkerovi nikdy podány oficiální žaloby a dvojice se v tichosti rozvedla.
Peklo v rodině Lany Turner tím však neskončilo. Krátce po rozvodu s Barkerem si Turner našla nového milence – nebezpečného a extrémně žárlivého gangstera Johnnyho Stompanata. Ten vyžadoval absolutní poslušnost a Turnerové vyhrožoval, že jí znetvoří obličej břitvou.
Útěk do Evropy a zrození Old Shatterhanda
S příchodem krize hollywoodských béčkových filmů se Barkerova kariéra v USA ocitla v troskách. Americké produkce o stárnoucího hrdinu ztrácely zájem. Barker navíc bojoval se zdravotními následky válečných zranění, chronickými migrénami a čím dál hlubším propadem do závislosti na alkoholu.
V roce 1957 se proto rozhodl k zásadnímu kroku – sbalil kufry a odešel do Evropy. Zde mu výrazně pomohlo jeho jazykové vybavení, neboť hovořil plynule francouzsky, italsky, španělsky a částečně německy.
Skutečná renesance jeho hvězdné kariéry však přišla v západním Německu. Výrobní společnost Rialto Film se rozhodla přivést na plátna populární dobrodružné romány spisovatele Karla Maye. Lex Barker získal v roce 1962 roli pokrevního bratra náčelníka Apáčů Vinnetoua – zálesáka Old Shatterhanda.
První snímek Poklad na stříbrném jezeře (1962) se stal diváckým hitem a dodnes patří k nejnavštěvovanějším filmům v německé historii. Následovalo dalších jedenáct filmových adaptací mayovek, v nichž Barker po boku francouzského herce Pierrea Brice (Vinnetoua) vytvořil ikonickou dvojici.
Dvojí život hvězdy Mayovek
Vztah mezi Lexem Barkerem a Pierre Bricem byl vřelý i mimo kamery, avšak Brice ve svých pozdějších vzpomínkách výstižně poukázal na Barkerovu složitou osobnost a autodestruktivní životní styl.
„V době natáčení to byl mimoriadně příkladný herec a sklenky se ani nedotknul. Zato večer si to plně vynahrazoval. Zřejmě pil hodně a vůbec měl špatnou životosprávu,“
Zatímco před kamerami Lex Barker zosobňoval absolutní sebekontrolu, v soukromí střídal milenky, večery trávil s lahví tvrdého alkoholu a cigaretami v ruce a čelil vnitřním démonům.
Přesto byl v Německu miláčkem národa. V roce 1966 získal prestižní cenu Bambi pro nejlepšího zahraničního herce. Jeho popularita byla tak obrovská, že dokonce v němečině nazpíval dva hudební singly.
Přestože v německých verzích jeho postavám propůjčil hlas německý dabér Gert Günther Hoffmann, Barkerova fyzická přítomnost na plátně byla neodolatelná.
Smrt na newyorském chodníku
Na počátku 70. let se Barker začal postupně vracet do Spojených států, kde přijímal příležitostné role v televizních seriálech. Doufal v hollywoodský návrat a užíval si nový vztah s mladou herečkou Karen Kondazian. Vnitřní opotřebování organismu však dospělo ke svému tragickému vyvrcholení.
Dne 11. května 1973 – pouhé tři dny po svých 54. narozeninách – kráčel šarmantní Lex Barker slunečným New Yorkem. Měl namířeno na schůzku se svou snoubenkou.
Uprostřed ulice ho zasáhl masivní srdeční infarkt. Pětapadesátiletý muž se v mžiku zřítil k zemi. Bezvládný Lex Barker ležel na rušném chodníku mnoho minut zcela bez pomoci. Kolemjdoucí ho lhostejně obcházeli v domnění, že jde o dalšího z místních opilců či bezdomovců.
Když se k němu konečně jeden z kolemjdoucích sehnul a zavolal záchrannou službu, bylo již pozdě. Přivolaný lékař mohl konstatovat pouze smrt.
Amerika tou dobou jméno Lexe Barkera už dávno zapomněla. Zatímco v Evropě truchlily miliony fanoušků nad odchodem nesmrtelného Old Shatterhanda, v jeho rodné vlasti zemřel jako cizinec na chodníku.
Jeho tělo bylo zpopelněno a popel si s sebou do Španělska odvezla jeho pátá, tehdy už odcizená manželka Carmen Cervera – bývalá Miss Španělska.
Zdroje: LA Times, Time, Filmink, Vanity Fair, Wikipedia
