Článek
Představitelé hnutí SPD a jejich spříznění političtí partneři rádi prezentují svůj takzvaně pragmatický přístup k energetice skrze zjednodušenou rovnici: odhodíme ideologii, obnovíme vazby na Rusko a motoristům u čerpacích stanic okamžitě klesnou výdaje na polovinu.
Šéf SPD Tomio Okamura se nechal slyšet: „Pro mě je důležité, aby Češi měli co nejlevnější cenu pohonných hmot, i české firmy, to je pro mě kritérium.“ V podobném duchu ho doplňuje i stranický kolega Radim Fiala, kterému je prý úplně jedno, odkud ropa poteče, hlavně když bude levná.
Poslanec Jindřich Rajchl zašel ještě dál a na sociálních sítích po vzoru populistických lídrů nabízel, že pokud se ostatní politici bojí, on sám osobně odjede do Moskvy výhodný import ropy a plynu vyjednat. Zuzana Majerová a její Trikolora se k tlaku přidali, když v oficiálních stanoviscích otevřeně tleskaly tlaku slovenské a maďarské vlády na Ukrajinu i EU ohledně zprovoznění ropovodu Družba. Trikolora prohlásila, že ropu potřebujeme jako surovinu a nezáleží na tom, jaký režim nám ji prodává, pokud zajistí nejnižší cenu.
To vše zní jako spásný návod na okamžité zlevnění života. Pohádka o tom, že stačí pokynout směrem ke Kremlu a českým řidičům spadne cena benzínu i nafty o desítky korun, má ale zásadní háček – naprosto ignoruje fungování globální ekonomiky.
Slovensko: Ruská ropa a nejdražší nafta v historii
Pokud by populistické teorie našich domácích politiků o okamžité úspoře fungovaly v praxi, mělo by být dnešní Slovensko zaslíbenou zemí hojnosti a levných paliv. Vláda Roberta Fica udělala z odběru ruských energií svou hlavní vlajkovou loď. Zuby nehty bojovala za udržení výjimek ze sankcí EU, otevřeně vyhrožovala blokováním finanční i vojenské pomoci Ukrajině a na evropské půdě i směrem ke Kyjevu vyvíjela tlak na co nejrychlejší obnovení dodávek ruské suroviny ropovodem Družba.
Slovenský cenový zázrak se však nekoná. Jak ukazují čerstvá data slovenského statistického úřadu, ceny nafty na slovenských čerpacích stanicích minulý týden vyšplhaly na absolutní rekord od začátku oficiálního měření v roce 2009. Obyčejná nafta tak slovenským řidičům meziročně zdražila o neuvěřitelných 33,7 procenta.
Tato tvrdohlavá orientace na ruskou ropu tak Slovákům nepřinesla vůbec žádnou úsporu. Naopak – jednostranná závislost na jediném problematickém a geopoliticky rizikovém tranzitním kanálu udělala ze země rukojmí opakovaných technických výpadků. Namísto slibovaného blahobytu dovedla tato strategie Slovensko až k vyhlášení stavu ropné nouze, přinutila bratislavskou rafinerii Slovnaft k extrémně drahým provizorním nákupům i nouzovému čerpání ze státních rezerv a vláda nakonec musela přikročit k zavádění kontroverzních dvojích cen paliv, které sklidily ostrou kritiku ze strany Evropské komise.
Mýtus o levném Uralu
Argumentace představitelů SPD a jejich politických spojenců však selhává především na tom, že trh s ropou je globální. Ceny u čerpacích stanic se neodvíjejí od líbivých přání populistických politiků ani od toho, zda ropa přitéká z východu nebo západu, ale od vývoje na světových komoditních burzách a celosvětových geopolitických krizí.
V momentech, kdy kvůli napětí na Blízkém východě, uzavření klíčového Hormuzského průlivu či útokům na infrastrukturu dochází k celosvětovému nedostatku suroviny a růstu jejích cen, nepomůže žádné zemi ani odběr ruské ropy. Barel zůstává barelem a jeho tržní cena se přizpůsobuje globální poptávce. Ostatně data jasně ukázala, že v kritických obdobích stál barel ruské ropy Ural na trhu dokonce více než západní ropa Brent.
Musíme si uvědomit, že Rusko není charitativní organizace, která by střední Evropě prodávala své strategické suroviny pod cenou z čisté bratrské lásky. Nákupem ruské ropy stát nezískává žádnou výhodu ani levnější benzín pro své občany. Získává tím pouze vysokou míru bezpečnostního rizika.
Štěstí v nepravděpodobném uspořádání
Česká republika může hovořit o obrovském štěstí, že se vydala strategicky jedinou správnou cestou. Masivní investice do rozšíření kapacity ropovodu TAL (projekt TAL-PLUS), který přivádí surovinu z italského Terstu přes Alpy, jasně ukázaly, že energetická bezpečnost a nezávislost na nevypočitatelných režimech nejsou jen prázdná gesta.
Ačkoliv je hnutí SPD součástí vládní koalice, má v Poslanecké sněmovně pouze 15 mandátů (získaných za 7,78 % hlasů ve volbách 2025) a ve vládě nedisponuje dostatečnou silou k tomu, aby své nebezpečné nápady prosadilo. Jak klíčoví koaliční partneři z hnutí ANO či Motoristů, tak prakticky kompletní opoziční spektrum naštěstí jakékoliv návrhy na návrat do ruské náruče odmítají.
Pro Českou republiku, její stabilitu a v konečném důsledku i pro peněženky českých řidičů je to ta nejlepší možná zpráva. Stačí se totiž podívat hned za naše východní hranice, abychom viděli, jak vypadá ona pověstná levná ruská ropa v reálu.
