Článek
Vážená paní Jelínková. S údivem jsem si přečetl váš příspěvek a nestačil jsem se divit. 1. Les není nás všech, ale má svého konkrétního vlastníka. Jedno zda se jedná o malého, velkého, armádu, církev nebo stát. Prostě někomu patří. Jako třeba naší rodině patří náš byt. Takže když jdete do lesa, jdete na návštěvu. Berte to prosím na vědomí, a chovejte se podle toho. 2. Výkon práva myslivosti má svá pravidla. To znamená, že určitý soubor pozemků je součástí honitby. V honitbě se může lovit minimálně 200 metrů od nejbližšího stavení, a 200 metrů od hranice honiteb. Honitba může být režijní, ( většinou LČR, VLaS) společenstevní ( majitelé HS si loví sami), případně honební společenstvo pronajímá honitbu MS ( mysliveckému sdružení). Přičemž členem mysliveckého sdružení se může stát většinou jen držitel honebních pozemků. Z toho vyplývá, že v lese střílí téměř vždy jen vlastníci. Takže až zase příště půjdete někam na návštěvu, nekritizujte výchovu dětí, nedělejte binec a nesvádějte hlavu rodiny. Takto to totiž vypadá, že jste ekologisticky založená humanistka.
Michal Ukropec
