Článek
Dívala ses na mě
jako někdo,
kdo právě našel zápalku
v domě plném plynu.
Nic se nestalo.
Jen ten pohled.
Krátký,
temný
a podivně jasný.
V očích ti na okamžik
něco vzplanulo,
jako světlo v zakouřené místnosti,
které nemělo být vidět.
Pak jsme oba pokračovali,
jako by nic.
Mluvili jsme.
Pili.
Kouřili.
Někdo vedle se smál
něčemu úplně nepodstatnému.
Ale mezi námi
už běžel proud.
Tenký,
neviditelný,
trochu nebezpečný
a dost silný na to,
abych si ten jeden pohled
pamatoval ještě ráno.
