Článek
Vládnoucí elity a mocenské struktury v průběhu dějin vždy potřebovaly, aby lidé věřili v posvátnost a neměnnost společenských pravidel. Od dětství je masa krmena mýty o vlastenectví, národní hrdosti a povinnosti udržovat koloběh života plozením dalších generací. Tyto ideologické konstrukty však slouží jedinému chladnému účelu: proměnit jedince v poslušný zdroj – vojáka, dělníka, plátce daní a spotřebitele.
Nejvýrazněji se tento cynický marketing moci projevuje v tom, jak systém přistupuje k lidem na konci jejich produktivní cesty. Pohled na stárnutí, nemohoucnost a smrt není poháněn soucitem ani vyšší morálkou. Je to čistá ekonomická a technologická kalkulace dané éry. V historii lidstva lze v tomto ohledu vysledovat tři jasně definované fáze.
Fáze první: Primitivní pragmatismus (Odchod do lesa)
V raných lidských komunitách, kmenových uspořádáních a dobách extrémního nedostatku byla morálka podřízena holému přežití celku. Nemohoucí člověk, který již nemohl lovit, obdělávat půdu ani plodit děti, se stal čistým spotřebitelem kriticky omezených zdrojů.
Systém si nemohl dovolit luxus neproduktivních článků. Odložení starých lidí v divočině, dobrovolný odchod do mrazu nebo zanechání nemocných napospas osudu nebylo vnímáno jako zločin či neúcta. Byla to chladná, logická nutnost. Pokud měl kmen a nová generace přežít, opotřebovaný materiál musel uvolnit místo.
Fáze druhá: Technokratická iluze a byznys (Desítky let péče)
S příchodem průmyslové revoluce, kapitalismu a moderní medicíny vstoupilo lidstvo do fáze, kterou prožíváme dnes. Státy zjistily, že dokážou lidské tělo mechanicky udržovat naživu nevídaně dlouho. Současně se kolem stárnutí rozvinul gigantický průmysl.
Starý a chronicky nemocný člověk sice již netvoří hodnoty prací, ale stal se ideálním ekonomickým objektem. Spotřebovává drahá farmaka, generuje zisky soukromým domovům péče a zdravotním pojišťovnám.
Fáze třetí: Efektivní optimalizace (Rychlý proces)
Tato fáze představuje bezprostřední budoucnost, do které globální společnost kvůli demografickému kolapsu nezvratně směřuje. V momentě, kdy vzdělání a antikoncepce umožnily lidem prohlédnout marnost koloběhu a porodnost prudce klesla, začal dosavadní model kolabovat. Stárnoucích zdrojů je víc než těch mladých, kteří na ně dokážou vydělávat.
Pro udržení chodu státních aparátů se desítky let trvající péče stává neudržitelným dluhem. Mašinerie se proto vrací k pragmatismu první fáze, ale v čistém, moderním a byrokratickém balení. Smrt se stává rychlým, standardizovaným a společensky schvalovaným procesem – řízenou eutanázií.
Politický a mediální marketing již nyní začíná otáčet morálku o 180 stupňů. To, co bylo včera hříchem a tabu, je dnes prezentováno jako ultimátní projev svobody, důstojnosti a odpovědnosti. Stát tím elegantně řeší absenci sociální sítě: místo nákladné péče nabídne opotřebovanému člověku formulář na rychlou deaktivaci.
