Článek
Ženy, nenechte si vzít svoji dělohu!
Ale od začátku. V podstatě odjakživa jsem mívala silnou a dlouhou menstruaci a považovala jsem to za normální. Mám dvě zdravé děti, na gynekologické prohlídky chodím pravidelně, tak mě ani nenapadlo, že by něco mohlo být špatně.
Zhruba kolem čtyřicítky jsem se při jedné z prohlídek dozvěděla, že mám myom. Ale pan doktor mě ujistil, že pokud nemám problémy, stačí myom sledovat.
Při dalších prohlídkách se zjistilo, že myom roste a na doporučení mého lékaře jsem přistoupila na hysteroskopii, což je vyšetření, při kterém se děložní dutina prohlédne a menší myomy je možné rovnou odstranit. K mému překvapení mi tento zákrok vůbec v ničem nepomohl, intenzita měsíčního krvácení zůstala stejná a myom odstraněný nebyl.
Při dalších návštěvách gynekologie mi nabízeli už jen další hysteroskopii, případně hormonální antikoncepci, kterou jsem odmítala, anebo rovnou hysterektomii. Nic z toho jsem nechtěla, tak jsem si začala hledat informace sama a pomocí různých bylinkových čajů a homeopatik jsem si pomohla k trochu slabší menstruaci a fungovala s tím několik dalších let. Na kontrolách jsem si postupně vyslechla, že myomů přibývá, že se zvětšují, ale já už jsem si na nic nestěžovala, prostě jsem se s tím naučila žít.
Jenže pak to přišlo. V únoru 2024 jsem dostala menstruaci takové délky a intenzity, že jsem málem vykrvácela. Okamžitě jsem se objednala na kontrolu, tam mi mimo jiné nabrali krev a výsledky byly alarmující. Zásoby železa jsem měla téměř na nule a červené krvinky silně pod normálem. Hned druhý den jsem musela na hematologii, aby mi doplnili infúzemi železo a tam nechápali, jak jsem s takovými hodnotami mohla vůbec fungovat. Ale já jsem opravdu nepociťovala nijak zvlášť závažné příznaky. Ano, byla jsem unavená, do schodů jsem se zadýchávala, ale přisuzovala jsem to špatné kondici a faktu, že už asi stárnu. Později mi obvodní lékař potvrdil, že lidské tělo je velice adaptabilní a pokud ke krevním ztrátám dochází pozvolna, pomalu po mnoho měsíců až let, tak se tělo přizpůsobí a žena si vlastně ani ničeho nevšimne.
Celý březen jsem chodila na doplňování železa a byl to čas, kdy jsem si na gynekologii vyslechla neúprosný verdikt, děloha musí pryč. Byl to samotný pan primář, kdo mi nedal žádnou alternativu. Hysterektomie byla jeho jediná volba. „Těch myomů je tam povícero“. „Kolik?“ „Od počtu 6 už se to nepočítá, je jich tam povícero. Tu dělohu vám musíme vzít.“ „A půjde to laparoskopicky?“ „Ne, děloha už je tak zvětšená, že budeme muset udělat klasickou operaci dutinou břišní.“ „Ale vaječníky bych si chtěla ponechat.“ „A kolik Vám je?“ „51“ „Pch, 51 a Vy si chcete nechat vaječníky? Proč?“ „Protože nechci brát hormony.“ „Pch, to jiné ženy se víc bojí rakoviny než toho, že by musely brát hormony!“
Odcházela jsem s termínem na klasickou operaci a také totálně psychicky zničená. Tohle já přece nechci! Ale v té primářově ordinaci nebyl absolutně žádný prostor pro diskusi, neexistovala jiná alternativa. Byl to de facto příkaz hraničící s vyhrožováním.
Prožila jsem si týden pekla, od sebeobviňování, kam až jsem to nechala dojít, přes sebelítost, bezmoc až po vztek a naštvání. A když mnou všechny tyto emoce prošly, tak jsem se vzchopila s odhodláním, že já svou dělohu nedám!
Další týden jsem strávila hledáním videorozhovorů, článků, informací, posloucháním podcastů, meditační hudby a motivačních audionahrávek, až jsem nakonec narazila na článek z roku 2017, kde jeden český gynekolog pronesl, že v blízké budoucnosti počty hysterektomií poklesnou o 70-80%. To mě nejdřív neuvěřitelně namíchlo, protože jsem nechápala, jak mohl někdo něco takového říct v roce 2017, když já jsem dostala v roce 2024 hysterektomii jako jedinou volbu. Pak jsem se nad tím ale zamyslela z druhé strany. Třeba jiná alternativa existuje. Zkusila jsem zadat jméno lékaře z článku do internetového vyhledávače a do týdne jsem měla termín k němu do ordinace.
Když jsem k němu přišla, zažila jsem zcela jiný přístup, než který jsem dosud znala. Byla jsem rovnocenným partnerem v diskusi a ihned jsem uvěřila, že tady mi chtějí opravdu pomoct. I když mi nic neslibovali a hysterektomie byla stále ve hře, já to chtěla zkusit.
Do 14 dní jsem dostala termín na šetrný chirurgický zákrok v lokální anestezii, kterým mi byly odstraněny čtyři největší myomy. Celkem jsem jich měla devět, tady je spočítat uměli. Druhý den po zákroku už jsem jela na plánovaný výlet a celý den chodila po moravské metropoli. Jen pro srovnání, operace odstranění dělohy by znamenala plnou narkózu a minimálně šestitýdenní neschopenku.
Po zákroku jsem ještě brala šest měsíců hormonální léky speciálně určené na potlačení růstu myomů a dnes, rok po zákroku, v květnu 2025, jsem naprosto zdravá, bez obtíží, bez krvácení, neberu žádné léky a děloha mi zůstala.
Z mého okolí vím, že nejsem zdaleka jediná, kdo si něčím podobným prošel nebo právě prochází a tímto mým příběhem bych Vás, milé ženy, ráda povzbudila, abyste se nebály poslouchat svoji intuici. Pokud Vám „něco“ říká, že hysterektomie není pro Vás, hledejte alternativy a hledejte je včas, existují.
