Česká spořitelna a. s. stále podvádí…Neférová hra, bezohledná moc

Obsah

Skutkový děj – 3 části

StB / vojenská kontrarozvědka – příslušníci

Česká spořitelna a. s. a Slovenská spořitelna a. s. 1993–2013

Nemoc

Soudy

Exekuce

Ručení Zuzany Hofmanové osobní popis příběhu

Závěr

Přílohy, fotografie

----------------------------------------------

PROLOG

Den, kdy se to zlomilo

Byl to den, který měl být obyčejný. Den, kdy jsem měla řešit běžné věci, starat se o děti, o dům, o práci. Místo toho se stal dnem, kdy se mi život rozdělil na „předtím“ a „potom“.

Stála jsem v místnosti, která byla cizí, chladná a neosobní. Na stole přede mnou ležely papíry, které jsem nikdy předtím neviděla. Papíry, které měly rozhodnout o mém majetku, o mém domově, o mém životě. Papíry, které jsem nepodepsala dobrovolně, ale pod tlakem, v nemocnici, po operaci, v oslabení, které si nikdo nepřeje.

A přesto — právě tyto papíry se staly základem pro rozhodnutí, která mě připravila o dům, o jistotu, o roky života.

Ten den jsem ještě netušila, že proti mně nestojí jen banka.
Stála proti mně moc, která měla kořeny hluboko v minulosti.
Moc, která přežila revoluci, změnu režimu i rozdělení státu.
Moc, která se naučila pracovat tiše, nenápadně, ale o to účinněji.

Ten den jsem ještě věřila, že pravda stačí.
Že když člověk nic neudělal, nemůže prohrát.

Dnes už vím, že to tak nefunguje.

A právě proto vyprávím tento příběh.

JUDr. Milada Hemelíková

----------------------------------------------

ÚVOD

Karel Čapek: „Pravda zvítězí, ale dá to fušku.“

Považuji za nutné informovat o praktikách České i Slovenské spořitelny. Umějí manipulovat a podvádět a obě instituce mi velmi ublížily. Je to ukradený kus života. Jen proto, že jsem se dožadovala dodržování běžně stanovených podmínek, stala jsem se nedobrovolnou účastnicí spolupráce spořitelen a bývalé StB. Tato spolupráce zvítězila.

Mějte se na pozoru. Někteří z těch, kteří mi ubližovali, stále pracují a mohou v této praxi pokračovat. Jsou to bývalí příslušníci StB a tito lidé o sobě stále vědí a své metody praktikují dál. Tato bezpečnostní složka státu sice již neexistuje, ale praxe a vzájemná pomoc mezi nimi pokračuje. Když něco chtějí, jdou přes mrtvoly. Věří si a mají dlouholetou praxi.

Všichni popisují chyby komunistické doby, ale já jsem zažila bezohlednost a nespravedlnost po roce 1989. Nedostatky právního řešení? Možná. Ale aktivity StB a KGB po revoluci navazovaly na předchozí praxi — nyní hlavně za účelem zisku.

Nepochybuji, že ze svého jednání měla spořitelna na můj úkor i další výhody. Budu ráda, pokud se někdo se svými poznatky nebo zkušenostmi připojí. Mé vyprávění doplňuje i moje ručitelka, která se stala další obětí. I na ní se „odborníci“ vyřádili.

Veřejná ostuda mi připadá spravedlivá. Považuji ji za správnou.
Přeji si, abych se po více než třiceti letech očistila a aby se lidé poučili a dávali si pozor na stále trvající metody.

HISTORICKÝ KONTEXT

Rok 1993 – země v chaosu, instituce bez kontroly

Aby čtenář pochopil, co se stalo, musí pochopit dobu.

Rok 1993 byl rokem obrovských změn:

Byl to čas, kdy:

Byl to čas, kdy se dalo snadno manipulovat lidmi, kteří se snažili jednat poctivě.

Byl to čas, kdy se staré struktury naučily fungovat v novém režimu — tiše, nenápadně, ale účinně.

A právě v tomto prostředí vznikl můj příběh.

SKUTKOVÝ DĚJ

Popsané části:

– Úvodní události
– Historie domu
– Stěhování nájemníků
– Rekonstrukce
– Kulturní památka
– Nestandardní aktivity České spořitelny a.s. – krádež pod taktovkou STB

1. Úvodní popis událostí, historie místa, zájem o mě

V roce 1993 jsem koupila od restituentek dům v Praze na Vinohradech, ve kterém jsem s dětmi bydlela už od roku 1978. Netušila jsem, že v tomto domě byl dlouhá léta umístěn odposlech pro Rusko (dříve Sovětský svaz), který zajišťovali a řídili příslušníci StB. Ti potřebovali ve své činnosti pokračovat a dům získat. Neměli však peníze, a tak byl vytvořen plán, do kterého byla zapojena i spořitelna. Jejich cílem bylo získat moje vlastnictví — dům s pozemky na Vinohradech. Plán byl vypracován a já jsem se stala jeho středem. Bezohledná moc nastoupila, trvala a nebyla zrušena.

Prostory v části suterénu domu, kde byl odposlech umístěn, byly označeny jako „Archiv PIS“ (Pražské informační služby). Po koupi domu jsem se obrátila na vedení PIS ohledně změny nájemní smlouvy a dozvěděla jsem se, že oni v domě nikdy žádný archiv neměli. Tato informace potvrdila, že označení prostoru bylo pouze krycí legenda.

Historie domu je sama o sobě velmi zajímavá. Původní stavbu postavil architekt Antonín Turek v roce 1897. Dům byl postaven shodně se sousedním domem čp. 2. Další vlastník, František Pokorný, nechal dům v letech 1926–1928 zrekonstruovat podle návrhů ing. arch. Ladislava Machoně. František Pokorný byl 28 let členem správní rady čokoládoven Orion.

V roce 1992 byl dům v restituci vrácen třem dědičkám po Janu Eisnerovi — Janě Lobovské (dcera), Jitce Kotkové (manželka zemřelého syna) a Evě Eisnerové (dcera, vnučka Jana Eisnera).

Jedna z restituentek, Jana Lobovská, mě navštívila v doprovodu tří mužů. Nabídla mi náhradní byt v Praze 1 na Staroměstském náměstí výměnou za uvolnění bytu, protože chtěly dům prodat. Měly zájemce za 10.000.000 Kč. Odpověděla jsem, že dokud budou moje děti chodit do školy přes park, stěhovat se nebudeme.

Pánové dodali, že jistě vím, že podají žalobu na vystěhování, a že pak dostanu horší byt. Odpověděla jsem, že pokud žalobu podají, provdám se, vezmu si pána s více dětmi a bude to horší pro ně.

Po několika dnech mi Jana Lobovská při dalším osobním výběru nájmu navrhla, ať si dům tedy koupíme za 11.000.000 Kč. Rodina se usnesla, že vilu koupíme.

Dne 29. 12. 1992 jsem domluvila úvěr ve výši 11.000.000 Kč na koupi domu na pobočce České spořitelny v Praze 10 – Vršovicích s paní Boženou Švarcovou, tehdy nejvýše postavenou pracovnicí této pobočky. Ředitel zde tehdy nebyl — domnívám se, že byl jmenován až po finančním oddělení obou spořitelen (české a slovenské) v dubnu 1993.

Pro zajištění úvěru jsem přivedla paní Zuzanu Hofmanovou, která vlastnila několik domů v Praze a souhlasila se zástavou jednoho činžovního domu v Praze 8. Pro spořitelnu byly zpracovány znalecké posudky o ceně zastavovaných nemovitostí.

2. Stěhování nájemníků, obnovení detailů domu a kulturní památka

Po koupi nemovitostí na Vinohradech jsem všechny dostupné finanční prostředky investovala do jejich obnovy. Dům byl ve špatném technickém stavu a vyžadoval rozsáhlé opravy. Jednou z prvních povinností byla kompletní přeměna elektrické energie v celém objektu i na zahradě ze 120 V na 220 V. Šlo o nákladnou, ale nezbytnou úpravu, kterou jsem musela provést bez ohledu na komplikace, které mi mezitím způsobovala Česká spořitelna a.s..

Postupně se uvolňovaly byty nájemníků a já jsem mohla zahájit rekonstrukci jednotlivých částí domu. Ve spolupráci s památkáři byly obnoveny původní malby včetně pozlacení přízemních prostor. Šlo o náročnou práci, která vyžadovala odborníky, trpělivost a značné finanční prostředky. Dům měl historickou hodnotu a já jsem se snažila zachovat jeho původní charakter i detaily, které byly součástí jeho architektonické identity.

Přes trvající problémy s Českou spořitelnou a. s. jsem v rekonstrukci pokračovala, protože jsem věřila, že dům si zaslouží péči a že se situace se spořitelnou nakonec vyřeší. V roce 1995 byly nemovitosti — dům včetně

pozemku parc. č. 3143 v katastrálním území Vinohrady — prohlášeny Ministerstvem kultury ČR kulturní památkou. Byl to výsledek mé práce, investic a úsilí o zachování historické hodnoty objektu.

V roce 2013, kdy jsem již nebyla vlastníkem nemovitostí, jsem zjistila, že v katastru nemovitostí chybí informace o statusu kulturní památky. Podala jsem tedy nový návrh a doložila dokumenty z roku 1995. Po mém podání byl status kulturní památky zpětně potvrzen. Ztráta těchto dokumentů byla velmi nestandardní a stala se v době, kdy nový vlastník prováděl rekonstrukci, která neodpovídala pravidlům pro kulturní památky.

3. Nestandardní aktivity a jejich obhajoba

Smlouva o úvěru – rekonstrukce, ne koupě

Dne 8. března 1993 jsem nastoupila na plánovanou operaci do Vojenské nemocnice ve Střešovicích. Operace proběhla 10. března a 15. března 1993 za mnou na nemocniční pokoj přišel ošetřující lékař spolu se dvěma pracovnicemi České spořitelny — Boženou Švarcovou, se kterou jsem od počátku jednala, a právničkou dr. Rybovou. Oznámily mi, že původní Úvěrovou smlouvu, kterou jsem podepsala 4. března 1993, nelze realizovat. Předložily mi tedy k podpisu novou smlouvu — Smlouvu o úvěru — s tím, že nechtějí zdržovat a proto přijely přímo do nemocnice.

Smlouvu o úvěru jsem podepsala 15. března 1993 v nemocnici, na posteli, bez přítomnosti ručitelky a bez zrušení původní Úvěrové smlouvy. Ručitelka Zuzana Hofmanová byla o celé věci informována pouze telefonicky a byla vyzvána, aby smlouvu podepsala sama ve spořitelně ve Vršovicích.

Po návratu z nemocnice jsem se dostavila do pobočky České spořitelny ve Vršovicích, abychom původní Úvěrovou smlouvu zrušili. V té době zde již působil nový ředitel František Beneš. Ten mi sdělil, že žádná smlouva se rušit nebude, protože se z ní „neplnilo“, a tím je věc podle něj vyřízená. Později byl tento ředitel ze spořitelny okamžitě propuštěn. Neznám důvod jeho odchodu, ale byl to právě on, kdo zorganizoval cestu pracovnic spořitelny za mnou do nemocnice, včetně příkazu k použití služebního auta a předložení nové smlouvy, o které rozhodl někdo mimo mě.

Zástupce Erste Bank mi později navrhl narovnání — sepsání nové smlouvy a zrušení obou původních. Při dalším jednání však uvedl, že toto řešení nebylo povoleno. Aktivita spořitelny tedy pokračovala dál, a to i přes zjevné nesrovnalosti.

V důsledku těchto kroků jsem se ocitla v situaci, kdy jsem podle dokumentů dlužila nikoli 11 milionů korun, ale 22 milionů — protože obě smlouvy uváděly úvěr na 11 milionů korun plus úroky. Přitom jsem o druhou smlouvu nikdy nežádala.

Můj známý, JUDr. Vojen Güttler, mě odkázal na ing. Josefa Kotrbu, tehdejšího prvního náměstka generálního ředitele České spořitelny. Kotrba mi sdělil, že musím úvěr zaplatit. Na smlouvy, které jsem měla u sebe, se ani nepodíval. Je zřejmé, že se s nimi seznámil předem — podle mého jména to bylo snadné.

Bez jakéhokoli požadavku z mé strany či ze strany ručitelky vystavila tedy spořitelna 15. března 1993 novou smlouvu. Já ji podepsala v nemocnici, ručitelka Zuzana Hofmanová po telefonickém oznámení sama na pobočce. Všechny výtisky zůstaly ve spořitelně. K této smlouvě nebyly nikdy vystaveny ani podepsány žádné zástavní smlouvy.

STÁTNÍ BEZPEČNOST – StB a Vojenská kontrarozvědka

Jak jsem uvedla v úvodu, stala jsem se nedobrovolně účastnicí — a postupně i předmětem zájmu — spolupráce spořitelen a osob napojených na bývalou Státní bezpečnost. Teprve časem jsem zjistila, že se mi věnovalo překvapivě mnoho lidí, kteří byli v minulosti členy nebo spolupracovníky StB. Seznam členů Státní bezpečnosti byl veden na Ministerstvu vnitra ČSR a já mám k dispozici Cibulkův seznam spolupracovníků StB.

V této věci — tedy v likvidaci mého majetku a v celém postupu spořitelny — se objevují osoby, které v minulosti působily v různých strukturách StB. Jejich jména se objevují v dostupných seznamech, ať už jako agenti, důvěrníci nebo osoby s krycími jmény.

Níže uvádím ty, kteří se v mém případu objevili:

1) Dušan Baran

Jeho jméno je důležité proto, že rodinné vazby v bankovním prostředí měly v 90. letech velký vliv. A lidé s minulostí v StB měli často přístup k informacím i kontaktům, které běžný občan neměl.

2) František Beneš

3) JUDr. Jiří Gablik

Byl jedním z právníků, kteří se podíleli na právním posuzování mého případu a na přípravě dokumentů.

4) JUDr. Milan Usnul

Byl exekutorem, který prováděl kroky vedoucí k dražbě mého domu.
Jeho žádost o výmaz zástav v roce 2021 potvrdila, že peníze byly složeny až v roce 2010 — tedy 7 let po dražbě.

5) Miloslav Hauerland

Podílel se na exekučních řízeních a na administrativních úkonech spojených s mým případem.

6) NOREKO s. r. o. – stavební firma

Tato firma se nabídla, že mi „pomůže“ s rekonstrukcí.
Její jednatelé byli:

Vladimír Musil

Antonín Březina

Je třeba připomenout, že Státní bezpečnost nebyla jedinou složkou tehdejšího bezpečnostního aparátu. Vedle ní působila také vojenská kontrarozvědka, která — na rozdíl od některých jiných struktur — nebyla po roce 1989 nikdy plně a systematicky lustrována. Její personální vazby, metody práce i kontakty tak zůstaly z velké části skryté a neprověřené. Tato netransparentnost umožnila, aby se určité postupy a vztahy přenesly i do období po roce 1989. Mnozí lidé z těchto struktur se nadále pohybovali v různých státních i soukromých institucích, což vytvářelo prostředí, ve kterém se staré praktiky mohly udržet a znovu uplatňovat — často bez veřejné kontroly a bez možnosti domoci se nápravy.

Za zmínku stojí, že mezi osobami, které byly vedeny v tajných službách a jejichž skutečná činnost nebyla nikdy plně odkryta, patřil například i JUDr. Ing. Zdeněk Ertl. (ten používá titul JUDr. i poté, co mu byl oficiálně odebrán při kauze plzeňských práv).

Ten působil jak v kontrarozvědce, tak ve strukturách StB, přičemž jeho vazby a angažovanost zůstaly po roce 1989 skryté širší veřejnosti. Jeho případ ilustruje, jak některé klíčové postavy mohly nadále ovlivňovat dění v pozadí, aniž by byly podrobeny důkladné prověrce nebo veřejné kontrole.

Proč jsou tato jména důležitá

Ne kvůli obvinění.
Ne kvůli senzaci.
Ale kvůli pochopení systému, který fungoval v 90. letech — a který v některých podobách funguje dodnes.

Tito lidé:

A když se rozhodli, že chtějí získat můj dům, měli k tomu prostředky.

3. Jak zapadali do celého mechanismu

To není náhoda.
To je struktura.

4. Proč to píšu

Protože bez pochopení těchto jmen a jejich rolí by příběh nebyl úplný.
A protože veřejnost má právo vědět, jaké osoby se podílely na rozhodnutích, která ovlivnila můj život.

ČESKÁ SPOŘITELNA A. S. A SLOVENSKÁ SPOŘITELNA a.s. 1993–2013

Úvěrová smlouva

Dne 4. března 1993 jsem ve spořitelně ve Vršovicích podepsala Úvěrovou smlouvu se dvěma zástavami tak, aby mohl být vyplacen úvěr ve výši 11.000.000 Kč na koupi domu v Praze 10 – Vinohradech, Dykova 960/4. Tuto Úvěrovou smlouvu podepsala současně i ručitelka, paní Zuzana Hofmanová.

Účelem Úvěrové smlouvy byla koupě nemovitostí — domu čp. 960 včetně příslušenství v katastrálním území Vinohrady. Podle této smlouvy byly zapsány zástavní smlouvy. Účelem zástav bylo zajištění dohodnutého plnění, tedy vyplacení úvěru ve výši 11.000.000 Kč.

Do zástavy byly dány tyto nemovitosti:

Téhož dne, tedy 4. března 1993, byly všechny dokumenty předloženy Katastrálnímu úřadu Praha-město. Vklad zástavního práva byl proveden 12. března 1993.

Úvěr byl sjednán na plnou částku 11 000 000 Kč. Bylo domluveno, že spořitelna po podpisu smlouvy uhradí:

Při jednání jsem předložila i ověřenou kopii kupní smlouvy.

Smlouva o úvěru

Smlouva o úvěru, kterou jsem podepsala 15. března 1993 ve Vojenské nemocnici, byla druhým dokumentem, který Česká spořitelna a.s. vypracovala bez mého vědomí a bez mého požadavku. Tato smlouva měla zcela jiný účel, jiné podmínky a jiný režim čerpání, než jaký byl sjednán v původní Úvěrové smlouvě ze dne 4. března 1993.

Číslo této smlouvy bylo 51 068017 4 / 8001 241, později se objevila další dvě čísla označená jako „staré“ a „nové“ — 5163108, SS 0680174 a od 30. 6. 2001 0143059843. Už samotná existence tří různých čísel pro jednu smlouvu je nestandardní. Číslo 5163108 je standartní smluvní číslo „staré“ České spořitelny a.s., číslo SS 0680174je označení Slovenské Spořitelny a.s., a poslední číslo 0143059843 je číslo, které vzniklo převodem všech smluv na ERSTE bank.

Účel smlouvy byl označen pouze jako „nemovitý majetek – dlouhodobý“, symbol 6. Tehdy jsem netušila, co tento symbol znamená. Až později jsem zjistila, že jde o úvěr na rekonstrukci, který se čerpá proti předloženým fakturám za stavební práce a materiál. Takový úvěr se nevyplácí přímo dlužníkovi, ale třetím stranám — stavebním firmám.

K této smlouvě však nebyly nikdy zřízeny žádné zástavy. Nebyla podepsána žádná zástavní smlouva, nebyl proveden žádný vklad do katastru území Vinohrady. Přesto byla tato smlouva později použita jako základ pro soudní rozhodnutí o mém údajném dluhu.

Nikdy jsem nepředložila jedinou fakturu, jediný doklad, jediný požadavek na čerpání úvěru podle této smlouvy. Nebylo tedy možné, aby spořitelna podle této smlouvy komukoli cokoli vyplatila. Přesto soud rozhodl, že mám splácet úvěr právě podle této smlouvy — a to v řízení, kde jsem já ani ručitelka Zuzana Hofmanová nevypovídaly.

Platební rozkaz KOS byl vydán 24. října 1995 pod č. j. 85 Ro 503/95.

Shrnutí druhé smlouvy jasně ukazuje, že plnění této smlouvy, tedy kdo konkrétně obdržel částku 11 milionů Kč, nebylo nikdy objasněno. Protože se jednalo o úvěr určený výhradně k proplácení stavebních nákladů na základě předložených faktur, je zřejmé, že peníze byly vyplaceny třetí straně, aniž by byly doloženy jakékoliv faktury nebo požadavky z mé strany. Z toho vyplývá, že někdo z České spořitelny disponoval těmito prostředky na můj účet a v můj neprospěch, aniž bych o tom byla informována nebo s tím souhlasila.

Kdo tedy dostal peníze? Byli to staré struktury STB na své špinavé hry? Byla to stejní stavební firma NORECO s.r.o., kterou jsem najmula a proplatila jejich faktury? Dostali tedy peníze dvakrát?

Poznámky k Úvěrové smlouvě – tak, jak časem vyplynuly

Dnes již vím, že po finančním oddělení spořitelen v roce 1993 byla tato Úvěrová smlouva i její pohledávka převedena na Slovenskou spořitelnu a. s.
Nikdo se mnou tuto transakci neprojednával, přestože k ní měl být vyžadován můj souhlas.

Seznam úvěrů převedených v roce 1993 je utajený na 50 let.
ČNB mi odmítla umožnit nahlédnutí.

Výpisy o finančním stavu mi však nadále předkládala Česká spořitelna a.s. — ve slovenštině.

Pokud byl úvěr převeden na Slovensko, pak Česká spořitelna a. s. neměla právo mě žalovat.

Existence zástav

Zástavy byly zřízeny na:

1) Zástavy na Vinohradech – trvaly i po dražbě

Dražba nemovitostí na Vinohradech (právní moc 30. 6. 2003) určila nového vlastníka. Zástavy se tím staly zbytečnými, stejně jako všechny ostatní zápisy týkající se mé osoby. Když jsem nedávno žádala o výmaz zástav, Katastrální úřad mi předložil kopii žádosti exekutora JUDr. Usnula z roku 2021. Ten žádal o výmaz zástav s odůvodněním, že od 20. 5. 2010 jsou zástavy nadbytečné a jsou v neprospěch nového vlastníka.

Takovou žádost měl podat věřitel — tedy Česká spořitelna a.s..
Ta to však učinit nemohla, protože dluh byl převeden v roce 1993 na Slovenskou spořitelnu a Česká spořitelna a.s. od té doby neměla žádná práva.

Exekutor zároveň nechtěně potvrdil, že peníze, které měly být složeny před dražbou, byly doručeny až v roce 2010. To odpovídá i dokladu uvedenému v kapitole o exekuci — 20. 5. 2010.

Zástavy na Vinohradech zanikly v roce 2021, zpětně k 20. 5. 2010.

Dražba však pravomocně skončila už 30. 6. 2003, kdy vlastnictví přešlo na vydražitele, ing. Zdeňka Ertla. Ten zřejmě složil peníze ne před dražbou, ale až v roce 2010.

2) Zástava v Karlíně

Zástava nemovitostí v Praze 8 – Karlíně, Peckova 253, zanikla uzavřením dohody mezi Českou spořitelnou a. s. a Zuzanou Hofmanovou dne 4. 3. 2005.

Nesplněné povinnosti věřitele, tedy České spořitelny a. s.

Požadovala jsem:

Tyto podmínky však nikdy splněny nebyly. Dlužník musí splatit dluhy - věřitel diktuje.

I když sám podmínky nesplnil.

NEMOC

V roce 1997 jsem vážně onemocněla. Bylo to období, kdy se problémy se spořitelnou začaly stupňovat a kdy jsem zároveň musela řešit vlastní zdravotní stav. Nemoc mě na čas vyřadila z běžného života a oslabila moji schopnost bránit se proti postupům, které vůči mně Česká spořitelna a.s. uplatňovala.

Byla jsem dlouhodobě v pracovní neschopnosti a léčila jsem se. V té době jsem neměla sílu ani možnost osobně řešit všechny náležitosti, které se na mě valily. Přesto jsem se snažila komunikovat se spořitelnou a žádat o vysvětlení. Odpovědi však nepřicházely — nebo přicházely jen částečné, neúplné, vyhýbavé.

V době mé nemoci se odehrála i řada kroků, které jsem nemohla ovlivnit:

Nemoc mě oslabila nejen fyzicky, ale i právně.
V situaci, kdy jsem potřebovala klid a léčbu, jsem byla vystavena tlaku, který by byl náročný i pro zdravého člověka.

SOUDY

Soudní řízení, která následovala, byla poznamenána stejnými nesrovnalostmi jako jednání spořitelny. Byla jsem předvolávána k soudům, aniž bych měla k dispozici všechny dokumenty. Některé listiny jsem viděla až u soudu — poprvé v životě.

V roce 1999 jsem byla předvolána k soudnímu jednání, kde jsem se dozvěděla, že ručitelka Zuzana Hofmanová ručí veškerým svým majetkem, nikoli pouze domem v Karlíně, jak jí bylo řečeno. Obě jsme byly šokovány.

Soudy rozhodovaly:

Platební rozkaz KOS z 24. října 1995 (č. j. 85 Ro 503/95) byl vydán.

V průběhu let jsem podávala:

Většina byla zamítnuta bez věcného projednání.

EXEKUCE

Exekuce byla zahájena na základě rozhodnutí, které vycházelo z neplatných nebo neúplných dokumentů. Exekutor JUDr. Milan Usnul zahájil kroky, které vedly k dražbě mého domu na Vinohradech.

Dražba proběhla, přestože:

Dražba nemovitostí na Vinohradech nabyla právní moci 30. 6. 2003.
Novým vlastníkem se stal ing. Zdeněk Ertl.

Až v roce 2021 — tedy 18 let po dražbě — exekutor Usnul požádal o výmaz zástav, protože od 20. 5. 2010 byly zástavy nadbytečné a v neprospěch nového vlastníka.

To znamená:

Tento časový nesoulad je zásadní.
Dokládá, že postup nebyl standardní a že exekuce proběhla v rozporu s logikou i právem.

Ručení Zuzany Hofmanové - její popis jednání spořitelny

Vyprávění o způsobech jednání jednoho z největších bankovních domů u nás – o České spořitelně a. s.

V roce 1993 jsem byla požádána svou známou JUDr. Miladou Hemelíkovou (to, co jsme s Českou spořitelnou a. s. zažily nás sblížilo tak, že teď je to má blízká kamarádka) o ručení jedním z mých činžovních domů za její úvěr na koupi domu- vily, ve kterém s dětmi již řadu let bydlela. Tato vila byla navrácena v restituci několika restituentům, kteří se nemohli dohodnout, co s vilou dál. Jediné, na čem se shodli byl prodej. Vzhledem k tomu, že úvěr neměl být od žádné pofiderní kampeličky, ale od seriózní banky – České spořitelny a JUDr. Hemelíková byla finančně zajištěná, byla to renomovaná právnička s velmi dobrými výdělky, tak jsem v klidu souhlasila. Ani mě nenapadlo jaké martýrium zažijeme. |JUDr. Hemelíková si dohodla úvěr v České spořitelně a. s., pobočka Praha 10, Vršovice. Přesné podrobnosti jsem nevěděla, jen, že se jedná o částku 11.mil. Kč. A že věc spěchá, jednak spěchali restituenti a také JUDr. Hemelíková měla nastoupit do nemocnice na plánovanou operaci štítné žlázy. Tak jsem se i já tedy 4. 3. 1993 dostavila do České spořitelny a. s. ve Vršovicích a ručila jsem svou nemovitostí - činžovním domem v Praze 8, Karlíně, Peckova čp. 253/5, s parcelou č.21. Do zástavy byl JUDr. Hemelíkovou dán i kupovaný dům v Praze 10-Vinohradech, Dykova čp. 960/4. Tato úvěrová smlouva i zástavy byly podepsány JUDr. Hemelíkovou i mnou v České spořitelně a. s. v Praze 10 -Vršovicích dne 4. 3. 1993. Téhož dne JUDr. Hemelíková úvěrovou smlouvu i smlouvy zástavní předkládá Katastrálnímu úřadu k zapsání do katastru. Z telefonátu JUDr. Hemelíkové se dovídám, že zápis byl proveden dne 12. 3. 1993.

JUDr. Hemelíková nastupuje na operaci do Vojenské nemocnice v Praze- Střešovicích. Z telefonátu bratra Dr. Hemelíkové se dovídám o návštěvě JUDr. Hemelíkové pracovnicemi České spořitelny a. s. na JIP po její operaci a o nějakých těžkostech s úvěrem. Na jeho prosbu se dostavuji po té sama do České spořitelny a. s. ve Vršovicích. Jsem v kanceláři sama s pracovnicí této spořitelny a na její výzvu podepisuji znovu zástavu. Pracovnicí jsem několikrát ubezpečena, že se jedná o stejný akt jako dne 4. 3. 1993, zástava je domem čp. 253, v Karlíně. Stále jsem zcel v klidu, protože mě vůbec nenapadá, že by renomovaný bankovní dům mohl přistoupit k podvodnému jednání.

Po návratu JUDr. Hemelíkové z nemocnice ji navštěvuji a dozvídám se, že jedná se Spořitelnou ohledně jejího úvěru a řeší nějaké nesrovnalosti. Na mě tyto nesrovnalosti zatím nedoléhají. V roce 1997 JUDr. Hemelíková vážně onemocní. Já si stále myslím, že je vše tak, jak má. V roce 1999 přijde blesk z čistého nebe – JUDr. Hemelíková i já jsme předvolány k soudnímu jednání na den 28. 6. 1999. S JUDr. Hemelíkovou nejsem v žádném kontaktu, protože vím, že je vážně nemocná, nemám žádné informace. Vůbec nemám ponětí, co se děje. Při jednání soudu dne 28. 6. 1999 se dozvídám, že ručím veškerým svým majetkem, nikoli jak jsem si mylně myslela u podpisu, tedy pouze domem čp.253, Praha – Karlín. Veškeré doklady k celé záležitosti má JUDr. Hemelíková, ale ta u soudu není, já mohu jen potvrdit, že na druhé úvěrové smlouvě č.2508-122853-108 je můj podpis. Vzhledem k tomu, že já o záležitosti této smlouvy nic nevím,

soudkyně sděluje, že se JUDr. Hemelíková bez omluvy nedostavila a ukončuje jednání. U soudu jsme tedy nevypovídala ani jedna z nás. Telefonuji dceři JUDr. Hemelíkové a dostávám informace, že JUDr. Hemelíková byla řádně písemně omluvena a není schopna se v současné době žádného soudního jednání účastnit.

V říjnu 1999 přichází od soudu rozsudek v náš neprospěch aniž jsme vypovídaly. Jsem zděšená, ale předpokládám, že se JUDr. Hemelíková jako právnička odvolá. Neměla jsem tušení, že vzhledem k nemoci toho není schopna. Dne 19.11.1999 rozsudek nabyl právní moci. V červnu 2000 JUDr. Hemelíková požádala o prominutí zmeškání lhůty na odvolání ze zdravotních důvodů, ale nebylo jí vyhověno. Na jaře r. 2001 jsou mně i mému manželovi zablokovány veškeré finanční prostředky uložené v KB a ČSOB. Manželovy finanční prostředky nemají s mými domy nic společného, jsou to jeho úspory z jeho umělecké činnosti, jedná se i o valuty. Byl hudebník ve filharmonii, nyní v důchodu. Stále řeším jak je možné, že ručím celým majetkem rodiny, když jsem nic takového nepodepsala. To bych nikdy neudělala. Chci si domluvit schůzku ve spořitelně, ale nedostanu se dál než na vrátnici, protože prý nejsem pro spořitelnu partnerem.

V lednu 2002 jdu na návštěvu k JUDr. Hemelíkové, kde poprvé vidím druhou úvěrovou smlouvu. Na této úvěrové smlouvě ze dne 15.3.1993 je patrné dodatečné vpisování nad můj podpis. 22. 1. 2002 se koná jednání ve Spořitelně, Praha 2, Jugoslávská ul. za přítomnosti pracovníků České spořitelny a. s. – JUDr. Jiří Gáblík a JUDr. Ladislav Kněžourek, dále je přítomna JUDr. Hemelíková se synem a já. JUDr. Hemelíková po zjištění stavu navrhuje okamžitý dobrovolný prodej své nemovitosti, Praha 2, Vinohrady, Dykova 4. Musí se řešit zástavy, které na domě váznou a dojednat vlastní prodej. Po opakovaných urgencích zápisu z tohoto jednání Spořitelna tento návrh JUDr. Hemelíkové zamítá, my nevíme proč – tehdy!!

Začíná se ukazovat způsob, jak Česká spořitelna a.s. jedná – podvodně, bez skrupulí, bezohledně ke svým klientům. A toto jednání pokračuje dál !

Já navrhuji pracovníkům České spořitelny a. s., ať se převede celý úvěr na mou osobu, že ho budu splácet, mám na to dostatečné prostředky a s JUDr. Hemelíkovou se sama domluvím. Opět je zamítnuto. Nechápu proč, protože by se tím zamezilo dalším problémům. Ještě stále nevím, co všechno Česká spořitelna a. s. na nás chystá, že už nejde pouze o dům-vilu JUDr. Hemelíkové a můj dům v Karlíně, ale i o mé další činžovní domy apod.

V dubnu 2002 zjišťuji, že mám na Katastrálním Úřadu pro hl. m. Prahu exekučně „zablokován“ veškerý nemovitý majetek svůj i rodiny, vč. dospělého syna. V červnu 2002 telefonují vyděšení nájemníci činžovního domu čp. 650, Tylovo nám. 4, Praha-Vinohrady, že jsou u nich exekutoři, dostávají exekuční příkazy o odebrání nájemného, které nadále musí platit na účet exekutora. Současně tyto příkazy dostávají i všichni nájemci nebytových prostor v ostatních činžovních domech. Zůstávají pouze platby nájemníků bytů v Karlíně a na Smíchově – aspoň něco. Situace je pro mě zoufalá. V ČSOB mám dva bankovní účty pro hospodaření se svými nemovitostmi. Na jeden od nájemníků přicházejí platby nájemného, na druhý platby záloh na služby spojené s bydlením.. Finanční prostředky z druhého účtu jsou vlastně stále nájemníků, platí se z nich faktury za vodné, stočné, elektřinu, plyn pro kotelny apod. Banka mně jakmile na účty přijdou peníze od nájemníků, banka ihned bere všechny peníze s obou účtů, tak nemohu platit výše uvedené faktury. Nemám žádné finanční prostředky.

I toto je práce České spořitelny a. s., protože banky jednají na její příkaz !!!

Začínám mít zdravotní problémy, nemohu spát, pořádně jíst, jsem nervově vyčerpaná a do toho v srpnu 2002 přicházejí katastrofální povodně, které zasahují dům čp. 253, v Karlíně a nebytové prostory v domě čp. 753 na Arbesově náměstí. Dům v Karlíně je zasažen do II. nadzemního podlaží. Vše je zničeno – kotelna po rekonstrukci, rozvodna elektřiny a vody, sklepní prostory a 14 bytů. Všichni nájemníci bytů jsou evakuováni, ale o jejich další bydlení se musím postarat jako majitel domu já. A podaří se to, jen v 1 případě u matky s dětmi pomáhá Obvodní úřad Praha 8. Zjistila jsem, že jsou i slušní a vstřícní lidé.

U rohového domu na Smíchově- Arbesovo náměstí 15, Kořenského 12 – jsou zasaženy podzemní prostory (bývalé kino ARBES) nyní Squash centrum ARBES. Nově vybudované centrum se squashovými kurty, posilovnou, saunou, soláriem, masážemi. které bylo vybudováno mým synem na úvěr v roce 1999. Vše je totálně zničeno.

Jednám s pojišťovnou, ale zase se dovídám - zásah České spořitelny a. s. – veškeré vyplacené finanční prostředky pojišťovnou musí dostat spořitelna. Nemám z čeho zaplatit rekonstrukci kotelny, rozvod elektřiny, opravu vodovodního a kanalizačního a plynového potrubí a další opravy omítek, nová okna, dveře atd. A samozřejmě také totální opravu Squash centra.

Jen z pomocí lékařů se nervově úplně nezhroutím, domlouvám si jednání ve spořitelně, za pomoci mého nájemníka, který mě na jednání i doprovodí. Vyslechnu, že opravdu peníze od mé Pojišťovny nedostanu, ale naopak dům v Praze Vinohradech půjde do exekučního prodeje, dům, který jsem vůbec nedala do zástavy pro JUDr. Hemelíkovou, naopak byl v zástavě pro synův úvěr na vybudování Squash centra, ale dle zaměstnanců spořitelny to nevadí. Všem nájemníkům i nájemcům nebytových prostor domu čp. 650, Praha 2, Tylovo nám.4, bylo rozesláno oznámení o ceně domu dne 8. 10. 2002, ale mě, majitelce domu, ne - proč asi?

Dne 15.10.2002 byla opět pouze všem nájemníkům a nájemcům rozeslána dražební vyhláška na den 21. 11. 2002 o dražbě domu, mně jako majitelce zase nikoli. Toto vše se dovídám ve spořitelně na jednání o uvolnění peněz z mého pojištění. A teď už je toho na mě moc – hystericky vzlykám, že všem nájemníkům a nájemcům ze všech mých domů oznámím, aby se se vším ohledně bydlení obraceli na jmenovité zaměstnance České spořitelny a. s.. Pak přeci jen dosáhnu toho, že peníze z pojišťovny budou moci být použity na opravy po povodních.

Po zásahu mé právničky dochází k jednání, bez mé přítomnosti(nepamatuji si kdy?) a dne 21.10.2002 usnesením soudu je zrušeno oznámení o ceně a zrušení dražební vyhlášky pro můj dům na Tylově náměstí čp. 650. Zatím si mohu oddechnout a pustit se do nutných oprav po povodních.

V listopadu 2002 při dalším jednání v České spořitelně a. s. mně zaměstnankyně spořitelny mgr. Šafránková a pí. Klevetová doporučují, abych si našla movitého zájemce na koupi vily JUDr. Hemelíkové v Praze na Vinohradech, Dykova 4 – chystá se exekuční, nikoli dobrovolný prodej tohoto domu. Také mně bylo řečeno, že to ještě nějakou dobu potrvá, protože se musí vyřídit zástavy, ohodnocení vily atd. Na stránkách exekutora JUDr. Usnula se žádná taková dražba neobjevuje. Já sháním zájemce na koupi a vypadá to nadějně. Jenže zase zasahuje spořitelna a její exekutor. Během vánoc je na vývěsních tabulích Obvodního úřadu pro Prahu 10 a Prahu 5 vyvěšena dražební vyhláška na prodej vily JUDr. Hemelíkové. Datum je stanoven na pondělí 22.1.2003.

Já se to dovídám v pátek 19.1.2003 v odpoledních hodinách , moji zájemci nejsou schopni si přes víkend obstarat finanční částku jako jistinu ve výši 14,850. mil. Kč. Dražba probíhá naprosto nestandartním způsobem. Na dražbě je jeden zájemce a kupuje vilu – nejnižší podání, podle 2 úvěrové smlouvy, ve které jsou ale zástavy ke smlouvě první. Po ukončení dražby ve výtahu tento vydražitel vesele sděluje, „že je to nejlepší kšeft jeho života“. Aby NE !. V roce 2003 znalec Kriminalistického ústavu konstatuje ve znaleckém posudku, že údaje v rubrice 12 (mé ručení veškerým majetkem) jsou ve Smlouvě o úvěru dodatečně dopsány. Mám plno starostí s rekonstrukcemi po povodních. Je to fyzicky i časově velmi náročné.

Ale stálý klid od České spořitelny a. s. nemám. Nájemníci a nájemci stále platí vše na účet exekutora a stále jsou mně zadržovány veškeré peníze, které přicházejí na účty v ČSOB. Ruším veškeré své účty ve všech bankách, kde jsem je dosud měla, tedy i soukromé.

Moje paní účetní se mnou uzavírá mandátní smlouvu. Veškeré platby od nájemníků bytů V Karlíně a na Smíchově přicházejí na účet mé účetní, mohou se tedy platit všechny potřebné faktury.

V roce 2004 opět navržena exekuce mého činžovního domu čp. 650, Praha 2- Vinohrady, Tylovo nám. 4 Moje právnička podává odvolání proti dražební vyhlášce exekutora ze dne 14. 1. 2004 Jednám z TV NOVA o mých záležitostech, zda by nemohly být zařazeny do pořadu „Na vlastní oči“. A uspěji. Předkládám jim veškeré potřebné dokumenty. Dál už je to na TV NOVA. Pořad TV NOVA „Na vlastní oči“ řešil jednání České spořitelny a.s. i jejího exekutora proti mé osobě. Dopis s touto nahrávkou jsem předala ombudsmanovi

České spořitelny a. s., ve kterém uvádím, že se i nadále budu bránit tomuto stylu jednání spořitelny a příp. se obrátím na další veřejné sdělovací prostředky. Česká spořitelna a. s. mě zve na jednání, kde vznikla Dohoda mezi mnou a Českou spořitelnou a. s. o ukončení tohoto protiprávního jednání, kterou obě strany 4. 3. 2005 podepsaly. V této Dohodě je také výslovně uvedeno, že obsah jednání a samotnou dohodu nesmím nikomu sdělit ani ukázat . Peníze, které protiprávně vybral exekutor od nájemníků a nájemců, ve výši přes 7 mil. Kč, spořitelna odmítla vrátit a zadržuje je dosud.

Koncem července 2005 dostávám Oznámeni o skončení exekuce. Tím končí má anabáze s exekutorem. Spadl mně kámen ze srdce a volněji se mně dýchá. V rodině je úsměvná nálada, všichni moji přátelé oslavují s námi. Po zjištění, že mně Spořitelna nevrátí přes 7 a půl milionu (dnes by ta částka byla podstatně vyšší) jsem se chtěla soudit o náhradu škody, ale při prvních náznacích, jak by probíhalo jednání České spořitelny a. s., jsem si na to ze zdravotních důvodů, netroufla. Bála jsem se, že dohoda najednou přestane platit a vše se vrátí zpět do starých kolejí, protože JUDr. Hemelíková i když přišla o vše, dál jí jsou strhávány peníze. Její nemoc byla důsledek všeho trápení, co s Českou Spořitelnou zažila – a že toho bylo. A protože i já jsem měla pochroumané zdraví (do dnes chodím k psychiatrovi, protože velmi špatně spím, mám časté bolesti hlavy a jakákoli jednání, která jsou složitější velice špatně snáším) rozhodla jsem se po poradě s rodinou, že jakmile to bude možné, tak činžovní domy čp.753, Praha 5 – Smíchov, Kořenského 12 a čp.650, Praha 2 – Vinohrady, Tylovo náměstí 4 dám darem svým synům, což jsem učinila v roce 2008.

Nyní jsem získala nové skutečnosti a informace, díky kterým je možné věřit v napravení velké křivdy, která byla spáchána na dvou normálních ženách, které chtěly být ve svých životech slušné, aktivní a nebyly připraveny na způsob jednání, která s nimi vedla Česká Spořitelna a.s.. Stálo je to majetek, resp. část majetku, přišly o zdraví, dobré jméno, v jednom případě i postavení a existenci. Nikdo se z toho nezodpovídal, naopak, vše bylo skrýváno a je do dneška. Doufám, že už se konečně najdou v České spořitelně a. s. i slušní lidé, kteří toto bezpráví napraví. Vždyť takovéto jednání kazí jméno České spořitelny a. s.

ZÁVĚR

Příběh, který popisuji, není jen o jedné smlouvě nebo o jednom úvěru. Je to příběh o tom, jak může fungovat propojení velké banky, bývalých struktur StB, právníků, exekutorů a institucí, které mají chránit občana — ale místo toho chrání samy sebe.

Je to příběh o tom, jak se člověk může stát obětí systému, který se neřídí právem, ale mocí.
A o tom, jak těžké je domoci se spravedlnosti, když proti vám stojí instituce, které mají neomezené prostředky, kontakty a vliv.

Přeji si, aby tento příběh pomohl dalším lidem pochopit, že je třeba být obezřetný.
A aby jednou — třeba po těch 50 letech, kdy skončí utajení — vyšla pravda najevo.

------------------------------------------------------

Přílohy k vyžádání:

4. 3. 1993,Úvěrová smlouva

4. 3. 1993,Smlouva o zřízení zástavního práva (JUDr. Milada Hemelíková),1/2

4. 3. 1993,Katastrální úřad v Praze – Návrh na registraci smlouvy,1/2

4. 3. 1993,Smlouva o zřízení zástavního práva (Zuzana Hofmanová),1/2

4. 3. 1993,Katastrální úřad v Praze – Návrh na registraci smlouvy,1/2

15. 3. 1993,Smlouva o úvěru,1/2

23. 2. 1995,Ministerstvo kultury ČR – Prohlášení za kulturní památku,1/2

7. 1. 1998,Potvrzení o pracovní neschopnosti,1/0

—,Písemná informace a popis nemoci,1/2

15. 3. 1999,Rozhodnutí ČSSZ – částečný invalidní důchod (pouze 1. strana),1/0

25. 6. 1999,Omluva z jednání u KOS a doporučení lékaře,2/3

25. 6. 1999,Vyhlášení rozsudku,3/3

17. 5. 2001,Vyplacení úvěru (Slovenský text),1/0

26. 3. 2002,Usnesení OS Praha 10 - 32 E 55/2000 (prodej nemovitostí Vinohrady),1/0

26. 4. 2002,Usnesení OS Praha 10 o nařízení exekuce (mlýn Doubravice),1/0

8. 11. 2002,Usnesení OS Praha 10 - 32 E 55/2000 (zastavení řízení),—

19. 12. 2002,"Usnesení o dražbě nemovitostí v Praze, k. ú. Vinohrady",1/2

12. 3. 2003,Dražba movitých věcí - Ex-115/2002,1/0

29. 4. 2003,JUDr. František Červinka – prohlášení o prodeji domu M. Hemelíkové,1/0

23. 6. 2003,Potvrzení pro Ústavní soud,1/0

30. 11. 2003,Znalecký posudek ing. Kokiše,9 + 4 přílohy

22. 4. 2004,Rozhodnutí ČSSZ,1/0

19. 5. 2004,Informace ze svazku STB,2/0

4. 3. 2005,Dohoda s ČS a Z. Hofmanovou o úpravě práv (návrh na zastavení),3/5

18. 10. 2006,Exekuce důchodu,1/0

12. 1. 2007,Souhrnné sdělení ze zdravotní dokumentace,1/2

4. 5. 2009,Transakce na úvěru,3/0

19. 6. 2009,Znalecký posudek MUDr. Turka – závěry o nemoci,2/3

29. 9. 2010,Usnesení o příklepu - 098 EX 00115/02,—

r. 2011,Moje stručná informace o splácení vydražených nemovitostí,1/0

10. 6. 2013,Česká spořitelna a. s. – návrh na zastavení exekuce dr. Usnulovi,1/0

14. 6. 2013,Česká spořitelna a. s. – informace o návrhu na zastavení exek. řízení,1/0

4. 7. 2013,Česká spořitelna a. s. – sdělení o odpuštění části pohledávky,1/0

27. 8. 2013,Oznámení o skončení exekuce,1/0

15. 4. 2014,Zoznam splátok úverov,2/0

15. 4. 2014,Zoznam splátok úverov a připojená informace,1/1