Článek
Když dnes vzpomínáme na československé letce, kteří za druhé světové války bojovali v řadách britského Královského letectva, vybaví se nám především muži v kokpitech bojových letounů. Jejich odvaha, odhodlání a oběti se nesmazatelně zapsaly do našich dějin.
Za každým jejich vzletem však stáli také lidé, jejichž jména zůstávala často ve stínu. Mechanici, zbrojíři a další příslušníci pozemního personálu, kteří ve dne i v noci pečovali o letouny a připravovali je k dalším bojovým úkolům. Na jejich odbornosti, pečlivosti a odpovědnosti závisely nejen úspěchy jednotlivých misí, ale mnohdy i samotné životy leteckých posádek.
Jedním z těchto mužů byl Adam Pilát, rodák ze slovenských Vaďovců, který se za druhé světové války stal příslušníkem 311. československé bombardovací perutě RAF. Jeho životní příběh není příběhem slavného pilota ani muže, který by získával vítězství ve vzdušných soubojích. Je příběhem člověka, který svou každodenní prací pomáhal ostatním vzlétat, plnit jejich úkoly a bezpečně se vracet.
Dětství, které nebylo jednoduché
Adam Pilát se narodil 19. listopadu 1909 v obci Vaďovce na západním Slovensku jako dvojče bratra Jána. V rodině vyrůstala také jejich o dva roky starší sestra Anna. Svého otce Adama Piláta však dvojčata nikdy nepoznala. Zemřel pouhý měsíc před jejich narozením a matka Zuzana, rozená Naďová, tak zůstala sama se třemi malými dětmi.
Když byly Adamovi tři roky, matka se znovu provdala. Soužití s otčímem však nebylo šťastné. Otčím se k dětem choval násilně a po svém návratu z vojny v roce 1917 je v noci vyhnal z domu. Dokonce jim vyhrožoval, že je zabije, pokud by se pokusily vrátit.
Adamovi bylo tehdy pouhých osm let. Ocitl se bez rodinného zázemí a byl odkázán na pomoc cizích lidí. Ujali se ho mimo jiné manželé Hučkovi na pile. Aby se uživil, pracoval u místních hospodářů, pásl krávy, čistil chlévy a vykonával další pomocné práce. Jeho dětství bylo poznamenáno nejen těžkou prací, ale také omezenými možnostmi vzdělávání. Do školy mohl chodit pouze v zimních měsících, kdy nebylo tolik práce v hospodářství. Neměl ani vlastní učebnice, a proto si je půjčoval od spolužáků.
Ve dvanácti letech se mu naskytla příležitost pracovat jako pomocník zeměměřiče při přípravě stavby železniční trati z Veselí nad Moravou do Nového Mesta nad Váhom. Tato práce se nakonec stala důležitým mezníkem v jeho životě. Po skončení přípravných prací získal doporučení ke stavební firmě, kde se setkal s pracovníky pocházejícími z Moravy. Právě s nimi se následně vydal za prací na Moravu. Nejprve se dostal do Spytihněvi a později do nedalekých Napajedel.
Z Moravy až k letectví
V Napajedlech se Adama ujal stolařský mistr Antonín Špajdl, u něhož se začal učit řemeslu. Vedle učení si také přivydělával. O nedělích a svátcích během letních měsíců prodával cukrovinky a zmrzlinu. Po vyučení pracoval ve stolařské dílně a později nastoupil do Baťových závodů ve Zlíně. V novém zaměstnání však strávil pouhých šest týdnů, než byl povolán k výkonu základní vojenské služby.

Adam Pilát
Následujících osmnáct měsíců sloužil u 3. leteckého pluku, kde byl zařazen jako letecký mechanik. Právě zde získal zkušenosti s leteckou technikou, které později uplatnil během druhé světové války.
Po návratu z vojny nastoupil do firmy Fatra Napajedla. V tomto období se také sblížil s rodinou Trávníčkových ze Spytihněvi, která sehrála v jeho dalším životě významnou roli. Právě u nich Adam poprvé poznal skutečné rodinné zázemí. Po letech strávených u cizích lidí zde našel domov, ke kterému se mohl vracet. A právě do této rodiny se později, po skončení války vrátil.
Jeho pracovní povinnosti ho mezitím zavedly také do jugoslávského Borova, kde působil jako instruktor při výstavbě nového závodu. Právě zde jej zastihly události spojené s rozpadem Československa a začátkem druhé světové války.
Dlouhá cesta do zahraničního odboje
Adam Pilát se rozhodl zapojit do československého zahraničního odboje. Cesta, která ho nakonec přivedla až do Velké Británie, vedla přes značnou část jihovýchodní Evropy, Blízkého východu a Středomoří.
Koncem ledna 1940 se nacházel v Bělehradě, počátkem února pokračoval přes Istanbul a tureckou Adanu do Bejrútu. Odtud se na francouzském parníku S. S. Providence vydal přes Alexandrii, Maltu a Alžír do Marseille, kam dorazil počátkem března 1940.
Tady vstupuje do Francouzské cizinecké legie a absolvuje náročný výcvik v drsných podmínkách. Během následujících měsíců působí spolu s dalšími čs. vojáky ve Francii, kde jej zastihne německá ofenziva a následná porážka francouzské armády. Po pádu Francie bylo nutné dostat československé vojáky do bezpečí a pokračovat v boji z britského území. Adamova cesta vedla přes severní Afriku do Casablanky, odkud se na konci června 1940 přepravil lodí Gib-el-Dersa do Gibraltaru. Tam nastoupil na britskou transportní loď H. M. T. Neuralia, která jej dopravila do Velké Británie.
Dne 12. července 1940 dorazil do Liverpoolu.
Z této plavby se dochovaly také fotografie, na nichž je Adam Pilát zachycen ve společnosti dalších československých letců - Karla Mrázka, Františka Fajtla, nebo Josefa Barniaka.

Adam Pilát na lodi Neuralia
Ve službách Královského letectva
Dne 25. července 1940 byl Adam Pilát na základně Cosford přijat do britského Královského letectva (RAF). Obdržel služební číslo 787464 a o čtyři dny později byl přemístěn na základnu Honington.
Jeho další válečná služba se spojila s 311. československou bombardovací perutí RAF. Adam zde působil jako letecký mechanik. Zpočátku se podílel na údržbě dvoumotorových bombardérů Vickers Wellington, s nimiž 311. peruť podnikala noční nálety na cíle v okupované Evropě a Německu. Později pracoval také na čtyřmotorových bombardérech Consolidated B-24 Liberator, které peruť používala při službě u Coastal Command.

Adam Pilát vpravo
Práce leteckého mechanika vyžadovala odborné znalosti a neustálou pozornost. Letouny bylo nutné před každým nasazením zkontrolovat, odstranit technické závady a po návratu z bojových misí opravit případná poškození. O Adamově odborné přípravě svědčí také záznam v jeho letecké kartě, podle kterého v dubnu 1942 absolvoval výcvik u výrobce leteckých motorů Hercules v Bristolu.
Adam Pilát, Josef Čapka a legendární „Cecilka“
Jedním z letounů, o které Adam Pilát pečoval, byl bombardér Vickers Wellington se sériovým číslem R1598 a trupovým označením KX-C. Posádky mu podle posledního písmene označení přezdívaly „Cecilka“. S tímto letounem je úzce spojen také příběh československého pilota Josefa Čapky, rodáka z Kokor na Přerovsku, který se stal Adamovým blízkým přítelem.

Adam Pilát s Josefem Čapkou
Jejich přátelství vzniklo během společné služby u 311. perutě. Josef Čapka létal na bombardéru, o jehož technický stav se Adam staral, a mezi oběma muži se vytvořilo pevné pouto založené na vzájemné důvěře. Adam často čekával na Josefův návrat z bojových misí a patřil mezi první, kdo jej po přistání u letounu vítal.
Zvláště výmluvná je vzpomínka Josefa Čapky na jeden z návratů z náletu v listopadu 1941. Když přišel za Adamem, který právě prohlížel poškozený Wellington, všiml si, že se jeho přítel tentokrát neusmívá jako obvykle. Adam mu ukázal rozsah poškození letounu nepřátelskou palbou. Spodní část křídla byla prostřílená a Josef teprve při pohledu na ni pochopil, jak blízko smrti byl během posledního letu.
Tato příhoda dobře ukazuje vztah mezi letci a jejich mechaniky. Zatímco posádky čelily nebezpečí ve vzduchu, muži pozemního personálu po jejich návratu často jako první viděli skutečný rozsah poškození strojů, na jejichž údržbě pracovali.
A právě na jejich práci záviselo, zda budou letouny připraveny k dalšímu nasazení.
Nebezpečí, které číhalo i na zemi
Válečná služba pozemního personálu nebyla bez rizika. Jednou, když se z náletu nad Německem vracel těžce poškozený Wellington, který musel nouzově přistát na písečných dunách před letištěm, začal tento letoun hořet a jeho posádka se ocitla v nebezpečí.

Adam Pilát při opravě
Adam Pilát spolu s ostatními přispěchal na pomoc zraněným členům posádky. Při záchraně jej však zasáhla vybuchující munice a utrpěl zranění ruky a hlavy.
Za svou válečnou službu Adam Pilát obdržel několik ocenění. Byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939 (14. 1. 1947), Ist. Good Conduct Badge (25. 7. 1943), Československou vojenskou pamětní medailí (7. 3. 1944), Československou vojenskou medailí za zásluhy II. stupně (22. 11. 1944) a Československou medailí za chrabrost (6. 3. 1946).

Vyznamenání Adama Piláta
Návrat domů a založení rodiny
Po skončení druhé světové války se Adam Pilát vrátil do osvobozeného Československa. Jeho další cesta vedla opět na Moravu, do Spytihněvi k rodině Trávníčkových, která mu již před válkou poskytla domov. Vrátil se také do zaměstnání ve Fatře Napajedla. Právě v rodině Trávníčkových poznal svou budoucí manželku Štěpánku. V květnu 1946 se vzali a postupně se jim narodily tři děti — Ludmila, Karel a Jan.
Adam Pilát se později s rodinou usadil v Novém Jičíně, kde pracoval v podniku Tabák jako stolař a řidič. Adam se své rodině velmi věnoval a snažil se svým dětem vytvořit zázemí, které jemu samotnému v dětství chybělo.

Adam Pilát se ženou a maminkou Josefa Čapky
Poválečná léta ve stínu komunistického režimu
Podobně jako mnoha dalším československým příslušníkům západního odboje přinesl únor 1948 také Adamu Pilátovi nové problémy. Po komunistickém převratu začal být podezírán, sledován a předvoláván k výslechům. Rodina zažívala nejistotu a obavy z možného zatčení.
Adam zároveň sledoval osudy svých bývalých spolubojovníků, z nichž někteří skončili v komunistických věznicích. Mezi nimi byl i jeho blízký přítel Josef Čapka, se kterým se stýkal i po válce, a který byl v květnu 1948 zatčen a následně odsouzen k desetiletému trestu vězení za údajný pokus o útěk do zahraničí. Po více než šesti letech byl Josef Čapka v prosinci 1954 propuštěn.
Jedním z prvních lidí, které po návratu z vězení navštívil, byl právě Adam Pilát, kterému tehdy Josef vyprávěl o útrapách komunistického vězení.
Přátelství, které vzniklo za války na britských letištích, tak pokračovalo i v poválečných letech. Oba muži zůstávali v kontaktu a jejich rodiny se navštěvovaly. Stejně tak se Adam stýkal i s dalšími bývalými letci RAF a společně organizovali různé vzpomínkové akce.
Poslední léta života
V roce 1969 Adam Pilát nastoupil do Vojenského opravárenského závodu v Novém Jičíně, kde pracoval na zkušebně tankových motorů. Své technické znalosti a zkušenosti tak využíval i dlouhá léta po skončení vojenské služby.

Adam Pilát ve VOP
Z tohoto zaměstnání později odchází do důchodu. Ani v důchodovém věku však nezůstával nečinný. Podle rodinných vzpomínek mimo jiné pomáhal svému synovi Janovi s přístavbou rodinného domu.
Adam Pilát zemřel 11. listopadu 1987 v Novém Jičíně, pouhých osm dní před svými osmasedmdesátými narozeninami. Posledního rozloučení se zúčastnili také zástupci britského velvyslanectví v Praze.
Jeden z těch, na které bychom neměli zapomínat
Jeho životní příběh nás zavádí od nelehkého dětství v malé slovenské obci přes moravské dílny, dlouhou cestu do zahraničního odboje a britská vojenská letiště až k poválečnému životu v Novém Jičíně.
Připomíná nám nejen člověka, který se navzdory těžkým životním začátkům dokázal vyučit řemeslu, založit rodinu a obstát ve válečné službě, ale také význam mužů, jejichž práce bývá v příbězích letecké války často opomíjena.
Protože za každým letcem, který usedal do kokpitu svého stroje, stáli také lidé, kteří se postarali o to, aby mohl vzlétnout.
Adam Pilát byl jedním z nich.
Čest jeho památce.

