Článek
Ještě před pár lety byl svět technologických firem jednoduchý: startup potřeboval peníze, investor je dodal a firma si za ně koupila infrastrukturu, servery, cloud, lidi, čas. Umělá inteligence tenhle model zlomila. Nezměnila jen software, ale samotnou logiku toho, co je dnes vzácné.
A právě proto stojí za pozornost, když finanční ředitelka OpenAI Sarah Friar naznačuje, že firma zvažuje nový typ partnerství. Ne model „zaplaťte nám za výpočetní výkon“, ale model „dejte nám podíl na tom, co díky tomu výkonu vznikne“. Jinými slovy: místo faktury podíl na duševním vlastnictví nebo procenta z budoucích zisků.
Na první pohled to může znít jako chytrý obchodní trik. Ve skutečnosti jde o něco mnohem většího. Tohle už není SaaS. Tohle je nový typ moci.
Compute jako měna a inteligence jako infrastruktura
Klasický software se prodává jako služba. Platíte za přístup, za licence, za počet uživatelů. AI ale není jen software. AI je infrastruktura. A to je zásadní rozdíl.
V éře generativních modelů se nejtvrdší měnou nestává ropa ani zlato, ale výpočetní výkon, data a schopnost trénovat a provozovat modely v takovém měřítku, které si běžná firma nemůže dovolit. Pokud jste startup, univerzitní tým nebo menší výzkumné pracoviště, můžete mít skvělý nápad – ale bez přístupu k obřímu výpočetnímu výkonu jste často jen člověk s tužkou, který se snaží soutěžit s továrnou.
A přesně v tomhle okamžiku se objevuje nový typ nabídky: „My vám dáme továrnu. Vy nám dáte podíl na tom, co v ní vyrobíte.“
Konec prostředníka jménem venture capital
Venture capital byl historicky prostředník mezi talentem a zdrojem. Startup šel za investorem, získal peníze a ty pak utratil za lidi, cloud a růst. Jenže pokud je největší položkou v rozpočtu AI startupu právě compute, pak se investor stává trochu podivným mezikrokem.
OpenAI (a podobné firmy) mohou říct: „Vynechme investora. My dáme výkon. Vy nám dejte podíl.“
Tím se mění celý řetězec. Investor už není ten, kdo umožní vznik produktu. Investor se najednou může stát někým, kdo jen doplňuje provozní kapitál. A technologická firma se stává něčím, co jsme dosud znali spíš ze světa univerzit: institucí, která stojí u zrodu inovace a bere si část výsledků.
Jenže univerzity mají veřejnou legitimitu, tradici a kontrolní mechanismy. Soukromé AI firmy mají akcionáře.
Proč si myslím, že se to chytí
Podle mě je pravděpodobné, že se takový model skutečně uchytí. A to z jednoduchého důvodu: velké korporace jsou extrémně motivované krátkodobým ziskem. Potřeba dodat výsledky investorům čtvrtletí za čtvrtletím vede firmy k tomu, že hledají modely, které maximalizují hodnotu teď – nebo přinejmenším rychleji, než tradiční SaaS nebo licenční modely.
Tento fenomén nedávno kritizoval britský ekonom John Kay, dlouhodobě působící na Oxfordské univerzitě. Ve velmi aktuálním rozhovoru pro Prague Finance Institute a česká média Kay označil „posedlost korporací krátkodobým ziskem“ za jeden z hlavních problémů moderního korporátního světa. Podle něj to vede k tlaku na okamžité výsledky a riskantní inovace, které nezohledňují širší společenské a dlouhodobé dopady.
Právě proto se model, v němž technologie a výpočetní výkon nejsou zpoplatňovány klasickou fakturací, ale sdílením hodnoty, může zdát atraktivní. Pokud totiž firma může zrychlit objev léku nebo vývoj nového materiálu a zároveň snížit vlastní riziko, je to pro akcionáře okamžitě dobře viditelné.
Partnerství, nebo licenční daň z budoucnosti?
Na papíře může takové partnerství vypadat férově. AI firma poskytne výpočetní výkon, který by jinak stál desítky milionů dolarů. Startup získá šanci udělat objev, který by bez toho nebyl možný. Všichni vyhrají.
Problém je, že v praxi se snadno může stát něco jiného: vznikne systém, kde startup nemá reálnou alternativu.
Pokud je jedna firma schopná poskytnout infrastrukturu, kterou nikdo jiný neumí dodat ve stejné kvalitě, rychlosti a měřítku, pak se vyjednávací pozice dramaticky mění. Startup už nejedná s dodavatelem služby. Startup jedná s někým, kdo drží klíč od dveří do budoucnosti.
A v tu chvíli se „podíl na IP“ přestává podobat partnerství. Začíná připomínat daň z inovace.
Dnes léky, zítra software, pozítří cokoliv
Je příznačné, že první oblastí, kde se o tomto modelu mluví nejčastěji, je farmacie. Vývoj léků je extrémně drahý, pomalý a rizikový. Každý, kdo dokáže zkrátit roky práce na měsíce a snížit náklady o řád, drží v ruce kartu, kterou nikdo nechce ignorovat.
Jenže farmacie je jen začátek. Pokud se tento model uchytí, velmi snadno se přelije do dalších oblastí: do softwaru, do inženýrství, do energetiky, do materiálových věd, do finančních modelů, do čehokoliv, kde výsledek vzniká kombinací dat, výpočtu a inteligence.
A v takovém světě se může stát, že každá významná inovace bude mít v rodném listu nějaké „AI partnerství“. Každý průlom bude mít spolumajitele.
Největší riziko: koncentrace moci bez precedentů
Tohle je klíčový bod, který z celé debaty dělá víc než jen ekonomickou zajímavost.
Pokud se compute začne směňovat za IP, vznikne nový typ koncentrace moci. Ne moc založená na regulaci, ne moc založená na vlastnictví půdy, ale moc založená na tom, že bez přístupu k infrastruktuře neuděláte nic.
Z technologických firem se v takovém scénáři stávají hybridní instituce: cloudový poskytovatel, investiční fond, licenční kancelář a v některých ohledech i univerzita. Jenže bez veřejné odpovědnosti, která se od univerzit očekává.
A to je moment, kdy se inovace přestává podobat trhu. Začíná připomínat digitální feudalismus.
Budoucnost: budeme platit penězi, nebo vlastnictvím?
Většina lidí dnes řeší cenu předplatného ChatGPT. Jestli stojí dvacet dolarů nebo padesát. Jenže to je jen drobný detail v mnohem větším příběhu.
Skutečná otázka zní: jak bude vypadat ekonomika ve světě, kde nejcennější službou není software, ale inteligence. A kde se za inteligenci neplatí penězi, ale kouskem budoucnosti.
Pokud se tento trend uchytí, může to být největší změna obchodního modelu od chvíle, kdy se internet změnil v platformu a cloud v základní infrastrukturu.
A také to může být největší přesun moci od dob, kdy se z ropy stal geopolitický nástroj.
Závěr: jeden krok od efektivity k závislosti
Na jedné straně je to brilantní. Výpočetní výkon se mění v investici. AI firmy přestávají být jen dodavateli a začínají sdílet riziko i výsledek. V ideálním případě to může urychlit objevování léků, zlevnit vývoj a posunout vědu dopředu.
Na druhé straně je to nebezpečné. Protože když je infrastruktura vlastněna několika firmami a výsledky inovací se začnou automaticky dělit s těmi, kdo infrastrukturu poskytují, vzniká nový typ závislosti.
A závislost je vždy jen jiným slovem pro moc.
zdroje:
OpenAI: „A business that scales with the value of intelligence“ (Sarah Friar, leden 2026)
Business Insider: shrnutí citací z podcastu + pharma příklad (leden 2026)
The Verge: komentář k posunu OpenAI k „practical adoption“ a monetizaci hodnoty (leden 2026)
Fortune/Yahoo Finance: kontext k Davosu a mismatch mezi schopnostmi AI a zachycením hodnoty (leden 2026)
The Information: Davos panel a „license“ framing (leden 2026, paywall)
