Článek
Oslava dalšího mistrovského titulu po výhře nad Jabloncem měla pro mužstvo Slavie trpkou pachuť nejen kvůli těmto nechutným událostem, ale i prohlášením předsedy představenstva Jaroslava Tvrdíka, že Chorý a Douděra po vyloučení v derby ve Slavii skončili a mohou si hledat nové angažmá.
Tvrdík oba hráče spláchl jednou vodou i s chuligány ze severní tribuny, kteří vniknutím na hřiště ještě před ukončením zápasu, házením světlic a napadením údajně tří hráčů Sparty způsobili veřejnou ostudu, která nemá v českém fotbale obdoby a za kterou disciplinárka potrestala Slavii kontumací téměř vyhraného derby, desetimilionovou pokutou a uzavřením všech tribun v Edenu na čtyři soutěžní zápasy.
Počínání červenobílých rowdies je nad vší pochybnost nehorázné a trestuhodné. Jisté není jen to, co ho odstartovalo, zda šlo o předem připravenou akci, nebo nešťastný předčasný povel k oslavě titulu. Hulváty, kteří vhazovali světlice do sektoru fandů Sparty, samozřejmě neomlouvá ani to, že se možná běželi přes celé hřiště pomstít za to, že jejich letenští sokové už před zápasem rozvinuli ve svém sektoru tribuny plachtu s podobiznami Bořila, Chorého a trenéra Trpišovského a nápisem Psychiatrická léčebna Eden.
Počínání tvrdého jádra fans a vyloučení hráčů jsou dvě různé události, jenomže pro slávistického bosse Tvrdíka jako by to spolu souviselo. Okamžitě uzavřel severní tribunu, což je v pořádku, ale jedním dechem i hodil dva vlastní hráče přes palubu, nad čímž už několik dní nechápavě kroutím hlavou. Chorý a Douděra přece nezpůsobili to, co se stalo po zápase a co pošpinilo jméno Slavie. Tvrdil pak, že kdyby se derby normálně dohrálo, oba hráče by stejně vyhodil. Po prohře sešívaných v Hradci Králové, kde sklidil Bořil za svůj emoční zkrat červenou kartu, prý všem pohrozil nulovou tolerancí v případě dalších disciplinárních prohřešků, což podle něj Chorý a Douděra nevzali vážně. Ale nevěřím, že by je ve víru oslav titulu mistra vykázal z Edenu.
Tomáš Chorý je bijec, který se neohroženě vrhá do každého souboje, schytá i rozdá hodně ran a mužstvo z toho těží. Vydává se ze všech sil i za cenu bolesti. S ním červenobílí po tříleté odmlce vrátili Slavii mistrovský titul a letos to zopakovali. Stal se klíčovým hráčem, na němž trenér Trpišovský postavil ofenzivní část hry. Současně je to problémový, nervově labilní fotbalista, který na hřišti často překračuje hranici fair play až do polohy zákeřnosti. Pravda, nad tím zůstává rozum stát. Ale takový už byl, když ho Slavia kupovala.
David Douděra je obdobný bojovník, ale jiný typ hráče. Z jeho rychlých přímočarých průniků po pravé straně hřiště se rodí šance Slavie, soupeři naopak téměř vždy hrozí nebezpečí. Je plný emocí, nechává na hřišti celé srdce. Ale přehání teatrálnost, provokuje soupeře, občas simuluje. Ve Slavii však nebyl nikdy vyloučený a neoslabil ji ani tentokrát, neboť červenou kartu dostal na lavici náhradníků. Po derby se veřejně omluvil a slíbil, že se změní, ale to už byl Tvrdík nakročený, že ho vymaže ze soupisky mužstva.
Je ovšem s podivem, že slávistický šéf, tak zkušený člověk se předvedl jako diletantský bafuňář. Nechal se unést rozčarováním z jednání rowdies, podlehl emocím až do té míry, že u hráčů, kteří k úspěchům Slavie hodně přispěli, podle mého soudu silně přestřelil, obrazně tak do třicáté řady nad brankou.
Mohl a měl postupovat rozvážněji a elegantněji. Místo populistického vytrubování do světa, že ve Slavii skončili, měl počkat do konce sezony, v klidu promluvit s majitelem, celým vedením klubu i s realizačním týmem a s chladnou hlavou způsob trestu znovu zvážit. Nikdo by nemohl nic namítat proti vysoké, milionové pokutě. Pokud by ale byla aspoň většinová shoda kompetentních lidí v čele s majitelem Pavlem Tykačem na jejich odchodu z Edenu, mohl by jim to oznámit interně, aniž by veřejně ranil jejich lidskou i klubovou hrdost, a teprve pak to sdělit veřejnosti.
Zejména Chorý nemá v české lize dobrý kredit. Přesto reprezentační trenér Miroslav Koubek oba slávisty – podle mě právem – jmenoval do širší nominace nároďáku pro mistrovství světa a na adresu jejich vyhazovu z Edenu řekl: „Je to rozhodnutí, se kterým se neztotožňuju. Ale samozřejmě je věcí Slavie, co udělá.“
Pokud Jaroslav Tvrdík nedá na hlas klíčových borců týmu, kteří za svými spoluhráči stojí, budou teď všichni protivníci v čele se Spartou s poťouchlým úsměvem sledovat, jak se vypořádá s tím, že Chorý má smlouvu ještě na rok a Douděra dokonce na dva roky.
Myslím si ovšem, že k tomu nedojde, že oba vyfasují pokutu a že v červenobílých barvách Slavie nakonec zůstanou.
